close Veleslavínova. info Zdroj: DENÍK/ Klára Cvrčková zoom_in

Veleslavínova ulice

To je to místo, Veleslavínova ulice, kde dneska stojí hotel, je to mezi Rudolfinem a Karlovým mostem. Tam byla redakce, odkud jsem z okna kanceláře koukal přímo od svého stolu na to nejkrásnější panorama na světě, a to jsou Hradčany. Řeka, Karlův most, okolí jsem měl od svého psacího stolu jako na dlani.

close Palác Žofín info Zdroj: DENÍK/ Klára Cvrčková zoom_in

Žofín

Na Žofín jsem chodil do tanečních a dodneška tam rád natáčím, když potřebujeme nějaké záběry. Je to krásné místo uprostřed Prahy, Vltava, přitom klid, je to skoro jako venkov. Dokonce jsem tam hrál i se svým triem s kapelou Na vlastní uši band v jednom altánku. Žofín mám proto moc rád.

close Vyšehrad. info Zdroj: DENÍK/ Martin Divíšek zoom_in

Vyšehrad

Tady máme rodinný hrob, pravidelně sem chodíme. Vyšehrad na mě působí domáckým dojmem. Navíc je tam pohřbený Ferdinand Peroutka, jehož cenu jsem dostal a u jehož hrobu se vždycky zastavím. Naposledy jsem tam hledal nějaký hrob a najednou se mi na mobilu spustilo video, kde byl můj kamarád farář. Vyšehrad považuji za magické místo.

close Budějovická. info Zdroj: DENÍK/ Klára Cvrčková zoom_in

Michle

Měl jsem zde svou pracovnu. Tenkrát to byl konec Prahy, místo s nádechem periferie. Michle měla kouzlo konečné tramvaje, což vždy působí melancholicky, protože tam některé lidské příběhy končí a nové začínají. Byly tam malé krámky, teď jsou tam velké obchoďáky, přímo je to ten kousek tam u plynárny. Dneska už je kouzlo pryč.

close Zbraslav. info Zdroj: DENÍK/ Martin Divíšek zoom_in

Zbraslav

Vždycky jsem na Zbraslavi chtěl bydlet, ale nikdy se mi to nepodařilo. Tenkrát byla ještě jako městečko, izolované, malé. Ten Vančurovský duch plovárenský tam přežil. Je to Praha, ale není to Praha… Je to už prostě takové české líbezné maloměstečko, zachovala si určitý maloměstský ráz. Učila tam taky léta moje žena na škole.

Čtěte také: Michal Pustějovský: Jaká místa mám v Praze rád