„Protože žiji ve Žďáře nad Sázavou, od kterého je obec Sirákov vzdálená jen 14 km, tak jsem se rozhodl, že se pokusím pro to něco udělat,“ popsal pátrání Václav Janík. Do Sirákova se vydal s tipem, koho se na Jarošovi zeptat.

Vyšlo to, ačkoli je rodina Jarošova velmi rozvětvená. Získal kontakt na Jaromíra Jaroše, jehož dědeček byl bratrem Františka Jaroše. Toho zpráva o „strejdovi Frantíkovi“ potěšila a zprostředkoval spojení se dcerou Františka Jaroše Alenou.

Josef Kapel se v květnu obrátil na Paměť národa s prosbou o pomoc při hledání rodiny Františka Jaroše, který mu zachránil život na konci války v koncentračním táboře Flossenburg a při pochodu smrti. Po osvobození vzal devatenáctiletého chlapce z polské židovské rodiny k sobě domů a Josef (přezdívaný Pepíček) se zamiloval do dcery Františka Jaroše Ivy. Josef emigroval po ozdravném pobytu na zámku Štiřín do Izraele, kde založil rodinu. Od roku 2017 intenzivně pátral po rodině Jarošů, dvakrát navštívil Prahu, ale až letos na dálku se mu podařilo najít Jarošovy, kteří mu řekli o dalším osudu Františka a Ivy.

Otec o válce moc nemluvil

„O Pepíčkovi vím,“ reagovala Alena Vaňková, když jsme jí zavolali, že jejího tatínka shání Josef Kapel. Ten si Alenu ze svého poválečného pobytu nemohl pamatovat, protože se narodila dva roky po válce.

„Tatínek o něm mluvil, když k nám přišel spoluvězeň z koncentračního tábora. To pak společně vzpomínali na veselé příhody, jak šli k československým hranicím. Jinak o válce hrozně málo mluvil,“ řekla paní Alena a vysvětlila, že Iva Jarošová byla její sestrou a sestřenicí zároveň. První žena Františka Jaroše Marie zemřela v srpnu 1945 a František se poté oženil s její mladší sestrou Annou a měl s ní další dvě děti – Alenu a Jaroslava.

„Když jsem se narodila, tak se Iva zrovna vdávala. Pamatuji si ji jako krásnou starší sestru,“ uvedla Alena Vaňková s tím, že z pěti dětí Františka Jaroše žije jen ona a Jaroslav. Ten potvrzuje, že se jeho tatínek k válečným vzpomínkám vracet nechtěl.

„Paní – nebo tehdy soudružka učitelka, se nás ve škole ptala, kdo měl rodiče v koncentráku. Tak jsem se přihlásil a ona se mě zeptala, jestli to přežil. Řekl jsem jí, že ano, když jsem ročník 1950. Pak se zeptala, jestli by mohl přijít do školy na besedu, ale táta nechtěl.“

Našel uplatnění v oboru výpočetní techniky

Josefa Kapela samozřejmě zajímalo, jaký život měla jeho milovaná Iva? Dozvěděl se, že se dvakrát provdala a zemřela v roce 2008. S prvním mužem, učitelem, odešla do pohraničí k České Lípě. Měli syna Petra a manželství trvalo krátce.

Iva se seznámila s druhým mužem, horníkem Karlem Robem, se kterým se usadila nejdříve v Karviné a později v rodinném domku v Bohumíně. Měli dceru Moniku, jejíž syn Petr se Paměti národa také ozval na výzvu. Spojil se s panem Josefem Kapelem a řekl mu i další smutnou zprávu, že nežije ani jeho maminka, tedy dcera Ivy.

Zbývá ještě dodat poválečný osud Pepíčkova zachránce Františka Jaroše. Po roce 1948 přišel o svůj velkoobchod s domácími potřebami, ale našel uplatnění v novém oboru výpočetní techniky. „Moderní technika ho přitahovala už od dob u Bati,“ uvedla jeho dcera Alena.

Syn Jaroslav vysvětlil, proč se mohl vypracovat v Podniku výpočetní techniky, ačkoli nebyl členem KSČ: „Táta byl strašně chytrej člověk.“ Po odbornících v novém oboru byla sháňka, a tak se podílel na sčítání lidu v roce 1961.

Litoval, se už s Ivou nesetká

Určitě by byl hrdý na svého pravnuka Petra Krejčího, který se také našel v technickém oboru. Je proděkanem na Vysoké škole báňské v Ostravě a učí na katedře elektroenergetiky.

Na babičku Ivu má řadu vzpomínek – vyrůstal totiž s prarodiči v Bohumíně poté, co se jeho maminka znovu provdala. Ivu Jarošovou, provdanou Robovou, popsal jako energickou ženu, která se svým druhým manželem prožila 35 let. O její poválečné lásce neměl tušení. Překvapilo ho, že se někdo tak zamiloval do jeho babičky? „Spíše mě překvapilo, že jí někdo hledal po tak strašně dlouhé době.“

Čtyřiadevadesátiletý Josef Kapel plánuje další cestu z Izraele do Prahy, aby navštívil hrob Františka Jaroše na Olšanských hřbitovech a sešel se se členy jeho rodiny. Plakal štěstím, že rodinu Jarošů našel, a zároveň litoval, se už s Ivou nesetká. „Měj jsem si ji tenkrát vzít,“ řekl, když se dozvěděl, že se vdala hned v roce 1947.

Klub sdružuje pravidelné přispěvovatele, díky kterým obecně prospěšná společnost Post Bellum dokumentuje vzpomínky pamětníků na 20. století, tedy lidí, kteří tu s námi brzy nebudou.
Členové Klubu jsou zváni na společenské akce, komentované prohlídky či výlety do míst, kde se příběhy odehrály.
Výše příspěvků se pohybuje od 100 Kč do 2 tisíc Kč a členství lze kdykoli zrušit. Dar lze odečíst ze základu daně.
Více na https://podporte.pametnaroda.cz