Kdo je Jiří Pospíšil
Narodil se v roce 1975 v Chomutově. V Plzni vystudoval práva a v roce 2002 získal titul JUDr.
Vedl ministerstvo spravedlnosti ve vládách Mirka Topolánka (2006-9) a Petra Nečase (2010-12).
V roce 2014 odešel z ODS a v témže roce se stal jako nestraník europoslancem za TOP 09.
Po předloňském vstupu do strany byl zvolen jejím šéfem.
Na včerejším sněmu se ucházel o post místopředsedy, ale neuspěl.
On sám se chce soustředit na práci řadového europoslance a v roli „neuvolněného předsedy“ klubu zastupitelů Spojených sil pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL) chce dál dohlížet na „výbornou spolupráci“ uvnitř tohoto uskupení a zároveň „korigovat“ levicovější partnery z koalice. „Někteří novináři nám věštili rozpad. Tvrdili, že spolupráce s Hanou Marvanovou není možná. A vidíte, funguje to,“ poznamenal také Pospíšil v rozhovoru pro Pražský deník.
Uznáváte zpětně, že jste kvůli dalším funkcím nemohl věnovat šéfování strany maximum?
To tedy neuznávám. Když se podíváte na mé mediální výstupy a srovnáte je s výstupy předsedů jiných opozičních stran, tak určitě nejsem na chvostu. Naopak si myslím, že jsem tam docela viditelný. A to uvádím jen jako příklad veličiny, kterou lze měřit. Je to bohužel takový mýtus, který se u nás podařilo rozšířit, že jako řadový europoslanec a řadový zastupitel na magistrátu nemůžete být šéfem své národní politické strany. Je to vnímání české politiky jako prostoru, který odděluje od té evropské imaginární zeď. Na Západě to tak ale vůbec nevnímají. Nevím, jestli se ptáte na stejné téma třeba ministra vnitra nebo premiéra, kteří také musejí zvládnout řídit vlastní strany. Jako bývalý ministr spravedlnosti mám zkušenost s mnohem náročnějším řízením celého úřadu. A nevím o žádném předsedovi parlamentní strany, který by neměl ještě jinou veřejnou funkci.
TOP 09 ale spíš stagnuje. Moc důvodů k oslavám tedy není.
Minimálně v posledním půl roce dochází k oživení. Nyní jsme na asi šesti procentech. A já jsem stranu přebíral na nějakých čtyřech a půl procentech. Jsme na tom v tom ohledu podobně jako ostatní menší politické strany, v jejichž čele europoslanci nestojí. TOP 09 jsem vedl v evropských a v komunálních volbách. V obou případech jsme přitom dosáhli dvouciferného výsledku, nad očekávání dobrého. A to mě myslím charakterizuje, nikoliv jednotlivé předvolební průzkumy. Zvolen jsem byl jako jediný kandidát, nikdo další to tehdy nechtěl dělat. Všichni komentátoři tehdy tvrdili, že TOP 09 do roka končí. Dá se to dohledat. A po dvou letech předávám stranu, která má šanci se podílet na koalicích v krajských volbách i na přípravě nějakého společného projektu pro parlamentní volby. Já svou misi považuji za splněnou a jsem s ní spokojen. Doufám, že pod novým vedením bude strana pokračovat v integraci a spolupráci s ostatními středo-pravicovými stranami a dál sílit. Věřím, že příští rok dojde k nárůstu až na osm procent. To je můj tip.
Já se jen těžko vžívám do vaší situace, kdy po příjezdu z Bruselu do Prahy řešíte třeba záchodky na Petříně. Jak mentálně zvládáte to „přecvakávání“ mezi evropskou a komunální politikou?
V politice není žádné nízké téma, pokud trápí občany. A vzhledem k tomu, že nemám rodinu a děti, tak veškerý čas věnuji politice. Netvrdím sice jako premiér, že pracuji dvacet hodin denně. To mi připadá trochu srandovní. Ale politice se věnuji od rána do večera. To, že znovu nekandiduji, opravdu není dané pocitem, že bychom ve dvou volbách propadli. Naopak mám pocit, že jsme uspěli a že mám silný mandát jak tady v komunálu, tak v Evropském parlamentu. Proto je chci oba vykonávat. Proto jsem také po úspěchu v eurovolbách hned řekl, že nebudu kandidovat v národních parlamentních volbách ani na stranického lídra. V tu chvíli mi bylo jasné, že pokud se objeví někdo z našich poslanců se záměrem znovu kandidovat do parlamentu a zároveň na stranického lídra, pak je určitě vhodnějším adeptem na předsedu právě pro to dvouleté období před sněmovními volbami.
Proto jste podpořil Markétu Pekarovou Adamovou?
Ano. Když jste předseda, tak máte stranu vést i ve volbách. Protože váš výsledek je právě tím hodnocením od voličů. A proto jsem šel já během předsednictví s kůží na trh i v komunálních volbách. Nechtěl jsem jako člověk z vysoké politiky jen sedět a čekat a moudře pak hodnotit. Naopak jsem riskoval a šel do velmi nejistého podniku, kterému některé výzkumy dávaly jen šest procent. Nakonec jsme dostali šestnáct. TOP 09 byla založena dvěma výraznými osobnostmi a mé období vnímám jako určitou přechodovou periodu od otců zakladatelů do pozice standardní politické strany, kdy na lídra kandiduje víc lidí. Kolegové, kteří na mě po tomto víkendu naváží, to budou mít určitě jednodušší než já, zvolený ve chvíli, kdy jsme měli pod pět procent a naprosto omezený koaliční potenciál. Začal jsem vymýšlet, co s tou stranou udělat a něco se povedlo. Favoritem obou zmiňovaných voleb byli Piráti a my jsme nakonec dosáhli prakticky stejného výsledku jako oni. To opravdu při vší skromnosti není špatný výsledek.
17. listopadu jste společně s lídry lidovců, ODS a hnutí STAN položil věnec u hrobu Václava Havla. Lze to vnímat jako symbolický začátek nějaké užší spolupráce, k níž vás vyzvali i organizátoři protibabišovských protestů z iniciativy Milion chvilek?
Nemyslím si, že je to začátek. Po celou dobu ve funkci předsedy TOP 09 jsem dělal všechno pro to, aby strana opět získala koaliční potenciál a byla atraktivním partnerem vůči ostatním blízkým středo-pravicovým stranám. A ten cíl byl naplněn. Součástí volebních koalic jsme byli nejen v Praze, ale v mnoha jiných městech. Jsme malá strana a nemáme dostatek komunálních politiků. Přiznávám, že to je náš objektivní problém. A proto leckde kandidujeme v komunálu s námi programově blízkými stranami. Jsem rád i za projekt Spojenci pro Evropu, kde jsme byli se STANem, Zelenými a dalšími menšími subjekty. Za ty dva roky jsme ukázali, že máme velký koaliční potenciál. Neříkám to jen kvůli výzvě z Letné, ale tvrdím to dlouhodobě, že jsem a budu rád za užší spolupráci se třemi dalšími parlamentními stranami. Za vrchol bych považoval společný volební projekt, ale ten je v tuto chvíli nepříliš reálný. Když by se aspoň některým z těchto stran podařilo vytvořit společné volební koalice, tak by to znamenalo, že žádné pravicové hlasy nepropadnou a lepší výsledek by přinesl i více mandátů. Jediná šance, jak odstranit Andreje Babiše od moci, je porazit ho ve volbách. A to v tuto chvíli čtyři roztříštěné strany neudělají. Do voleb ale zbývají ještě dva roky a situace se může změnit. Třeba i výzva z Letné přispěje k ještě většímu semknutí s vidinou té Babišovy porážky.
Z Prahy máte za sebou roční spolupráci v koalici s Piráty. Dokážete si po ní představit podobnou spolupráci i na celostátní úrovni?
Ve chvíli, kdy se bude stavět vláda, nebudu předsedou TOP 09. Chci ale být kulantní. Piráti jsou jistě demokratickou stranou, vyznávající, alespoň doufám, západní hodnoty. Z toho důvodu si tu spolupráci dovedu představit víc než s oligarchickými hnutími. Pro nás je koalice s ANO na centrální úrovni vyloučena. To je náš postulát a předpokládám, že můj nástupce či nástupkyně v tom postulátu budou pokračovat. Pokud opoziční strany v příštích volbách uspějí a postaví vládu bez hnutí ANO, tak to bude samozřejmě možné jedině s Piráty. Taková je realita. Občas máme i tady v Praze na různé věci různé názory, což je zjevné. Média naše spory ráda hodnotí jako personální, osobní a mocenské konflikty. Ve skutečnosti ale mají vždy nějaký ideový základ. A to je dané tím, že my jsme zkrátka pravicová strana, zatímco jak Piráti, tak Praha sobě jsou více levicoví. To je třeba si přiznat. Na řadu věcí proto máme různý názor.
V čem se aktuálně rozcházíte?
Zmíním aktuální téma dopravy v Praze. My si například nemyslíme, že automobilista v Praze je nepřítel, kterého je třeba jen omezovat. My říkáme, že je to partner, kterému je třeba nabídnout alternativy k častým jízdám do centra, k parkování v centru atd. Nabídnout mu jinou dopravní infrastrukturu, parkovací domy na okrajích a podobně. Jen omezení sama o sobě nám nejsou blízká. A podobně bych mohl mluvit o zdaňování prázdných bytů nebo Pražské plynárenské. Ty spory vždy mají nějaký věcný základ. A já si myslím, že to není špatně. TOP 09 dala do této rady nejen kvalitní osobnosti, jako jsou radní Hlaváček a Chabr, ale jsme schopni i brzdit některé levicové experimenty, s nimiž nesouhlasíme. A následně tak chráníme soukromí Pražanů, hájíme práva automobilistů atd. Jsme určitým korektivem z našeho pohledu až příliš levicových nápadů, s nimiž principiálně nesouhlasíme.
Není tedy pravda, že si už od loňských voleb připravujete půdu pro výměnu koalice v Praze?
Žádnou koalici nevyměňujeme. Jediné, co se tady po roce ukazuje je to, že z hlediska programu a programových řešení máme v řadě otázek blíže k ODS než k našim levicovým kolegům. Já jsem ale od začátku říkal, že ODS by pro nás byla lepším řešením. Nebyl ale třetí koaliční partner. Říkám to celou dobu kontinuálně – my s ANO vládnout nemůžeme ani v Praze. Já tady s mnoha kolegy z hnutí ANO dokážu komunikovat. Volební koalici ale v metropoli vytvořit nemůžeme. Máme nějaké postuláty, slíbili jsme něco voličům a já ty sliby neporuším. Všechny mé kroky na magistrátu zapadají do našeho volebního programu a do toho, co jsem před rokem slíbil v komunálních volbách. Náš program budeme hájit i nadále. Já například neumím vysvětlit našim voličům, proč se namísto stavění dopravní infrastruktury mají zavírat některé dopravní cesty. Na druhou stranu rozumím tomu, že třeba pro naše partnery může být důležitější uzavírka historického centra. Obojí má své. Já ale musím dbát na to, abychom se nezpronevěřili našemu volebnímu programu.
Vaše kritické připomínky zbrzdily přípravu společného podniku Dopravního podniku a soukromého investora na rozvoj stanice metra Nádraží Holešovice. Byla největší slabinou chystané spolupráce účast firmy s anonymními akciemi?
Já i Hana Marvanová jsme byli kritičtí k podobě toho projektu, nikoliv k projektu samotnému. Protože je jasné, že na nějakou sólo realizaci by město potažmo Dopravní podnik neměli dost peněz. Na všech poradách jsme ale říkali – podívejte, my jsme v politice určitou dobu a já jsem zažil i ve státní správě řadu pokusů o PPP projekt, tedy nějakou kombinaci privátního a veřejného sektoru. A takový projekt, když už se pro něj rozhodnete, musí být velmi přesně popsán. Musí být přesně vymezena pravidla – co je veřejné a co soukromé. A musí být jasné, že to bude výhodné pro ten erár, v našem případě pro město, nikoliv pro toho soukromého partnera. Jako ministr spravedlnosti jsem opakovaně bojoval za to, aby stát obchodoval s partnery, kteří jsou transparentní. To znamená, že mají jasnou vlastnickou strukturu. Dokonce jsem k tomu navrhoval novelu zákona. Nedivte se proto, že se mi nelíbí u největšího připravovaného PPP projektu města v hodnotě miliard korun partnerství s firmou s anonymními akciemi. Tam by hrozilo, že se to proti nám obrátí s podezřením, že tam byla nějaká malá domů a podobně. Říkám tyto věci minimálně deset let, ne teď najednou u Holešovic.
Náměstek primátora pro dopravu Adam Scheinherr (Praha sobě) vám slíbil, že se vaše hlavní připomínka vyřeší. Je to tedy na dobré cestě?
Já to tak vnímám. Pokud tu finální podobu smlouvy shledá kvalitní i Hana Marvanová, pak s tím nebudu mít problém. Pan Scheinherr je občas nervózní a reaguje na naše připomínky emocionálně. Ale já si myslím, že je to ku prospěchu. My jsme s Hanou Marvanovou na rozdíl od něj, při vší úctě, pár let v politice. Víme, že spěch je sice důležitý, ale když se něco uspěchá a udělá se to nekvalitně, tak se to potom vrátí jako bumerang. To v politice platí dvojnásob. A zase tady nejde o nějaké podrážení nohou, ale snahu lépe hájit zájmy Pražanů. A myslím si, že u takto velké investice vůbec nevadí, když se to ještě třeba o tři týdny zdrží a ty věci se dopracují a dotáhnou ku prospěchu kvality celého projektu.
Vy jste panu Scheinherrovi vytknul i nedostatek komunikace v této záležitosti. Co vám konkrétně vadilo?
To je zase druhá rovina. Měli jsme v koalici dvouhodinové jednání. Během něj jsme právě upozorňovali na to, že projekty toho typu mohou být spojovány s různými podezřeními. A krátce poté jsme se dozvěděli, že policie navštívila magistrát a chtěla nějaká vysvětlení k Holešovicím. Opravdu jsem nepochopil, proč jsme se tuto informaci nedozvěděli dříve. Přesně tak vznikají problémy, které dokážou poškodit i třeba kvalitní práci, kterou na tom může pan Scheinherr odvádět. Je to přeci v jeho zájmu, abychom něco věděli, aby si nechal poradit od zkušené Hany Marvanové nebo vyslyšel můj názor. My jsme tyto projekty na ministerstvu rozvíjeli a také jsem tomu věnoval určitou dobu. Přeci jen máme nějako politickou zkušenost, na rozdíl od většiny kolegů radních. Nechci nikomu zasahovat do jeho kompetencí, ale to, že někomu radíme, nemyslíme ve zlém. Bereme to jako jakýsi bonus, který poskytujeme. Není totiž lepší dar, než dobrá rada zadarmo.
Napjaté vztahy pražské koalice s premiérem Babišem blokují spolupráci v zásadních projektech. Má smysl se ty vztahy snažit zlepšovat?
Možná vás překvapím. Jsem sice velký kritik vlády Andreje Babiše, která podle mě dělá jen populistická gesta a reálně nevládne. Na druhou stranu my jsme tady proto, abychom hájili zájmy Prahy. A nemyslím si, že je v jejím zájmu, abychom s demokraticky zvolenou vládou měli zcela zablokované vztahy a reálně nespolupracovali. Bude to k tíži hlavního města. Je nutné, aby jeho vedení s vládou nějak komunikovalo, byť jejich a naše politická garnitura jsou naprosto odlišné. Je před námi celá řada projektů, u kterých bude podpora vlády nutná. A nejde jen o dopravní stavby. Je to i třeba obrovská koncertní hala, která se má stavět za pár let na Vltavské. Já mám asi stejný pohled na Andreje Babiše jako pan primátor, ale to by nám nemělo bránit v tom bavit se o některých věcech.
Jste blízkým přítelem a důvěrníkem Medy Mládkové, která letos oslavila sté narozeniny a stala se i čestnou občankou Prahy. Jak to vše vnímala?
Je třeba říct, že její zdravotní stav není nejlepší. Paní Meda je bohužel imobilní. Žije ale ve svém bytě na Kampě, v areálu muzea, kde má zajištěnou kvalitní péči. Jinak ale vše vnímá a měla velkou radost z oslav jejích narozenin. Hlavně z toho, jak lidé přijímají její práci. Narozeniny pro ní nejsou důvodem pro nějaké bujaré oslavy. Jako člověka, který bilancuje dosavadní život, ji potěšil zájem veřejnosti o její životní příběh. Potěšil jí zájem diváků o divadelní představení, v němž ji ztvárnila Taťána Vilhelmová. I o „narozeninovou“ výstavu. To vše jí naplňuje radostí a štěstím, protože vidí, že její celoživotní boj za českou kulturu, za určité ideály a myšlenky, měl smysl. Byly doby, kdy o tom pochybovala. Třeba když se roky úmorně snažila v „bitvě“ s úřady získat Werichovu vilu a udělat tam muzeum.
Co podle vás potřebuje Praha nejvíc?
Stavět, stavět a zase stavět. Investovat do dopravní infrastruktury, což se zatím úplně neděje. Není to asi vina pana Scheinherra, protože díky dlouhému stavebnímu řízení ty projekty nejsou připravené. Množství nových dopravních staveb nebo rekonstrukcí a postavených bytů do konce volebního období nicméně bude rozhodující v tom, jak nás budou voliči hodnotit. A vzhledem ke zmíněnému stavebnímu řízení můžeme minimálně opravovat. Já doufám, že se to podaří. Protože kdyby na konci naší koalice bylo jen zvyšování životních nákladů, tak to bude špatně. Proto nastavuji v koalici jako malý rebel zrcadlo. A myslím, že mé dosavadní intervence na radnici byly ku prospěchu věci.
