Do vrcholové politiky jste se dostala po předčasných volbách v roce 2013. Jaká byla vaše předchozí politická kariéra?

V politice jsem začínala opravdu od píky. Ve třiceti letech jsem se stala starostkou malé obce Krhanice ve středních Čechách. Byla to dobrá a cenná zkušenost, která mi dala hodně i do velké politiky.

Kdy jste se začala angažovat v hnutí Ano Andreje Babiše?

V hnutí ANO jsem od jeho vzniku, podílela jsem se na budování krajských struktur ve středních Čechách, prošla několika volebními kampaněmi. Loňské komunální volby byly pro hnutí ANO klíčové. Dokázali jsme ve velmi krátké době úspěšně vytvořit celostátní struktury, jít do komunálních voleb a uspět v nich. Byl to úspěch postavený na tvrdé práci mnoha lidí. Skvělá škola.

Řízení Poslanecké sněmovny a funkce 1. místopředsedkyně je asi také skvělá škola…

Samozřejmě jsem se během velmi krátké doby musela naučit mnoho nových věcí. A jako úplný nováček ve sněmovně to bylo opravdu od nuly. Skolegy z hnutí jsme za sebou neměly žádná „odkroucená" léta. Ale funkce 1. místopředsedkyně Poslanecké sněmovny není pouze o jejím řízení.

Překvapilo vás na fungování sněmovny něco?

Politická kultura ve Sněmovně a její nízká úroveň. Myslím si, že jako politici musíme jít společnosti příkladem. Týká se to i chování jednoho k druhému, respektování a dodržování dohod, dodržování společenských standardů. To je sice stále dokola omílané klišé, ale je mi nepříjemné, když poslouchám, jak jsou politici špatní lidé. Mám syna a nechci, aby mu ve škole kvůli mému povolání nadávali. Ale politici bohužel dlouho žili odtrženi od reality. To se musí změnit. Chování ve Sněmovně by mělo být slušné, to ale neznamená, že zde nemají probíhat tvrdé politické střety.

Začala jste organizovat setkání s velvyslanci, komentujete dění na mezinárodní scéně. Co však můžete udělat pro českou zahraniční politiku z pozice 1. místopředsedkyně Poslanecké sněmovny?

U nás se velmi podceňuje úloha Parlamentu při výkonu zahraniční politiky státu. Parlament ale také může rozhodnout o vyhlášení výjimečného stavu, vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky, schvaluje mezinárodní smlouvy a na úrovni meziparlamentní spolupráce se podílí na zastupování České republiky v zahraničí. Proto je možné považovat za jedno z míst tvorby zahraniční politiky České republiky i Parlament a jeho výbory. Jeho vliv nezasahuje do kompetencí vlády nebo prezidenta republiky, ale Parlament by měl jednat ve shodě s vládou a hlavou státu. Proto je nutné, aby se právě v této vypjaté době vedla na půdě Parlamentu daleko intenzivnější diskuze o otázkách naší zahraniční politiky a aby Parlament měl zadání pro své vedení v tom, jak má vést zahraniční delegace nebo diskuze s hlavou státu o vyjádřeních k otázkám zahraničně politickým. Patří k tradici zahraniční politiky, že shoda byla a je spíše výjimečná, a to dokonce i jedná-li se o problémy zásadní a týkající se bezpečnosti a obrany státu, kde by měla být zásadním předpokladem.

Co by mělo být pro českou zahraniční politiku v těchto dnech prioritní?

Musíme si uvědomit, že jsme tady především za naše občany. Definovat národní zájmy. Česká republika by měla být sebevědomou, diplomaticky vyspělou zemí, která plní svou historickou úlohu. Proč máme neustále tendenci se k někomu přiklánět? Máme své národní tradice, hodnoty a historií přiznané symboly. Patříme do EU, jsme součástí NATO. Měli bychom se podle toho chovat.

1. místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jaroslava Jermanová.Jaký je váš názor na problematiku přílivu uprchlíků do zemí EU?

Evropa dosud byla po dlouhá desetiletí vstřícná k otázce přistěhovalců. Původně se však jednalo o záplatu na pracovním trhu. To se však změnilo v obrovský sociální a ekonomický problém. EU čelí obří nezaměstnanosti mladých lidí a z evropské imigrační politiky se pomalu stává katastrofa ohrožující podstatu naší existence. Optimistické vize evropských politiků se nenaplnily. Jak už prohlásila kancléřka Angela Merkelová, politicko-ekonomický projekt multikulturní společnosti, který se budoval celá desetiletí a stál astronomické částky z peněz daňových poplatníků totálně selhal. Zajímavý je také fakt, že tento výrok kancléřka Merkelová pronesla již v roce 2010. Mě by tedy zajímalo, pokud projekt selhal, kdo za to ponese odpovědnost?

Takže, přijímat, nebo nepřijímat?

Jsem přesvědčena, že bychom hlavně měli poskytovat pomoc tam, kde problémy vznikají. Tedy v místě, kde vznikají. Evropa není nafukovací a nemůžeme na úkor našich občanů bezhlavě řešit problémy všech světových uprchlíků a přiznejme si, hlavně ekonomických uprchlíků. Je nutné, aby se do řešení těchto krizí zapojily i země, které mají stejnou kulturu, jako země, ze kterých pochází uprchlíci. Už jsem jednou napsala, že lidé, kteří naší pomoc přijímají se však nesmí stát na této pomoci závislými.

Co konkrétně jste jako místopředsedkyně sněmovny v oblasti zahraniční politiky zatím podnikla?

V loňském roce jsem vytvořila pracovní skupinu, ve které je i 10 zahraničních velvyslanců. Pravidelně se scházíme, jezdíme do regionů. Navštívili jsme například Moravskoslezský kraj. Snažím se propojit různé lidi u nás a v zahraničí. Velké firmy většinou mají svá zastoupení v zahraničí, ale ty menší si často neumí poradit. Přitom o jejich služby, nebo produkty může být venku zájem. Není to ale pouze o podpoře obchodu. Stejnou důležitost vidím třeba u vzdělávacích institucí, nebo kulturních výměnách. Je to mravenčí práce, ale přináší výsledky. Také vedu, nebo jsem součástí parlamentních delegací. Ty mají velký význam pro budování mezinárodních vztahů, které, jak známo, stojí na dobrých osobních vztazích.

Jednou z vašich aktivit je také výzva Stop Killing Our Children. Můžete přiblížit její obsah?

Dnešní svět je opravdu děsivý. Jako žena a matka jsem proto iniciovala mezinárodní výzvu matkám bez rozdílu vyznání či rasy. Výzva Stop Killing Our Children má za cíl ukázat na obrovský problém dnešních válečných konfliktů, což je beztrestné vraždění dětí. Před nedávnem ozbrojenci postříleli skoro 200 dětí ve škole, při běžné školní výuce. Nevšimla jsem si, že by za to někdo byl potrestán, nebo hnán k odpovědnosti. To se musí změnit. Děti v našem světě musíme umět chránit. Nejsou-li toho schopni muži, snažím se spojit ženy - matky, aby se o to pokusili ony. A v mojí práci jde převážně o spojování dobrých lidí.