Jedová chýše, která vznikla už ve 13. století a řadí se tak k hospodám s nejdelší historií v metropoli, se nacházela v Apolinářské ulici hned vedle kostela svatého Apolináře na Karlově. Její návštěvníci ale měli ke zbožnosti daleko. Jak si možná budete pamatovat ze seriálu Hříšní lidé města pražského, šlo o “doupě pražské galerky”.

Král zde nechal otrávit traviče

Okolí Jedové chýše se lidé vyhýbali už ve 14. století. Přepadení a dokonce i vraždy tam totiž nebyly ničím neobvyklým. To však podle legendy nezabránilo králi Václavu IV., aby si tam v přestrojení nevypil korbel zlatavého moku. Právě k němu se váže příběh, jak hospoda přišla ke svému zlověstnému jménu. Při své návštěvě měl král poznat mezi hosty dva zločince, kteří se ho dříve ve Vídni pokusili otrávit. Nařídil tak svému katovi, který ho při jeho častých návštěvách hospod doprovázel, aby jim hodil jed do vína. Střízlivější verze hovoří o tom, že jméno hospoda dostala podle svých štamgastů – studentů medicíny, které si lidé spojovali s přípravou léků i jedů.

Za smrt profesora mohla kletba

A protože se hosté neštítili ukradnout hospodskému i nádobí, vymyslel prý jeden z majitelů účelné řešení. Místo na talířích se jídlo podávalo do děr vyhloubených přímo ve stolech, k nimž byly řetězy připevněny lžíce. Na pozdějších fotografiích však už nic takového nevidíme.

Zastavovali se tam i hrobníci, údajně i s mrtvolami. Jinak ale bylo v Jedové chýši veselo. Pořádaly se tam tancovačky, zabijačkové hody, amatérské koncerty a soutěže v kuželkách. Podnik často měnil majitele, spousta z nich měla totiž přijít o jmění v hazardních hrách, které se tam hrály. Jedním z posledních majitelů byl profesor Antonín Heveroch, který chtěl nechat chýši zbourat. Jeho přátelé ho prý před koupí varovali, že je hospoda prokletá. Důkazem se jim pak stala náhlá smrt profesora těsně před zbouráním objektu. K likvidaci nakonec došlo v roce 1930 na popud nového majitele Jana Kalouse. Na místě chýše pak vznikl činžovní dům.