Velký pátek je v Česku státním svátkem, lidé tak mají do Velikonočního pondělí čtyři dny volna v řadě. V zemi ale dál platí přísné restrikce - až na výjimky se nesmí cestovat do jiného okresu, uzavřené jsou hotely, restaurace, kulturní zařízení, zábavní centra, sportoviště a další místa, kde dříve bylo možné trávit volný čas.

Lidé by měli podle ministerstva zdravotnictví a politiků na minimum omezit kontakty s ostatními, odpustit si tradiční návštěvy příbuzných, přátel či sousedů a trávit svátky v úzkém rodinném kruhu. Vláda odůvodňuje trvání přísných protiepidemických opatření i přes Velikonoce tím, aby se neopakovala situace z loňských Vánoc, po kterých prudce vzrostl počet nových případů nemoci covid-19.

Vrchol liturgického roku

Velký pátek je prvním dnem takzvaného velikonočního tridua. Následuje po něm Bílá sobota, kdy v podvečer začíná slavnost Kristova vzkříšení a nočními obřady přechází v neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání. Triduum v řadě církevních společenství představuje vrchol liturgického roku, neboť obsahuje ústřední bod křesťanské zvěsti: vykoupení lidstva skrze oběť Ježíše Krista za hříchy člověka a jeho vítězství nad smrtí v události zmrtvýchvstání.

V lidové tradici se s Velkým pátkem pojila řada zvyků - lidé se v tento den třeba omývali vodou nebo rosou, aby byli chráněni před nemocemi. Nemělo by se prát prádlo a hýbat zemí, tedy pracovat na poli nebo v sadu. Někteří věřili, že země vydává své poklady nebo že vodníci vycházejí na souš. Řada pověr byla také spojena s vírou v čarodějnice a s hledáním ochrany před uhranutím.

Jako den pracovního klidu nebo státní svátek se Velký pátek slaví asi ve 40 zemích světa, například v Británii, Německu, Rakousku, Slovensku, Skandinávii, Austrálii, Brazílii, Kanadě nebo na Kubě. Státním svátkem byl i v někdejším Československu, za komunistického režimu v roce 1951 byl ale zrušen. Od roku 2016 je opět státním svátkem.