Nebere nic jiného než úspěch a na pražském magistrátu by ráda udělala pořádný vítr. Kandidátka na primátorku Jana Bobošíková má tradičně ty nejvyšší ambice.
Na jaře se Suverenita pokoušela dostat do poslanecké sněmovny. To se nakonec nepodařilo, přesto Vaše strana získala velký počet hlasů. Jaké ambice máte v pražských komunálních volbách?
Stejné, jako vždy – uspět. Což je v prostředí, kde ani veřejnoprávní média nerespektují pravidla svobodné soutěže politických subjektů, jejich vizí a nabídek pro voliče, velmi složité. Navíc, když si vládnoucí politické strany vykolíkují i veřejný prostor takovým způsobem, aby se nabídky jiných politických subjektů k voličům dostávaly jen velmi sporadicky a pokud možno, vůbec. V takové situaci je pro politickou stranu, která nepatří k politickému establishmentu úspěchem každé procento. Protože to znamená, že voliče nelze ovládat stoprocentně, že jsou i tací, kteří si i přes mediální a marketingovou blokádu umí najít potřebné informace.
Je trochu zvláštní, že kandidujete kromě zastupitelstva také do senátu. Děláte to proto, že by Vám nevadilo kumulovat funkce, nebo tak trochu počítáte s tím, že při pro menší strany složitém volebním systému, nemáte tak velké šance, dostat se do zastupitelstva hlavního města?
V případě zastupitelstva a Senátu nejde o neužitečnou kumulaci funkcí. Jsou-li v senátorských křeslech lidé z regionů, kteří znají jejich skutečné problémy, je větší šance, že tato zákonodárná komora bude efektivně korigovat nápady Poslanecké sněmovny, často vzniklé tzv. „u zeleného stolu“. Žádný „výpočet“ šancí v tom nehledejte. Vazba mezi regiony a Senátem mi připadá přirozená a přínosná.
Pokud uspějete a vstoupíte na pražský magistrát, s kým byste byla ochotna spolupracovat, popřípadě vytvořit koalici?
S kýmkoliv, kdo bude ochoten účinně a nikoliv jen nabubřenými hesly likvidovat bezpříkladnou korupci. S každým, kdo pomůže zastavit TOP 09 na cestě k výprodeji pražských nemovitých kulturních památek. S jakýmkoliv politickým subjektem, kterému i na celostátní úrovni záleží na tom, aby Praha byla i nadále hlavním městem suverénního státu. A se všemi lidmi, kteří mají vůli a odvahu řídit město nikoliv ku prospěchu podnikatelských zájmových skupin, ale ku prospěchu Pražanů.
Kampaň už je v plném proudu, kolik korun za ni utratíte v hlavním městě a jakou formu kampaně povedete?
Jak už jsem výše uvedla, politickému subjektu, který nemá „propachtovaná“ veřejnoprávní média a veřejný prostor, moc možností nezbývá. Sázím však na lidi a jejich zdravý rozum. Proto se budeme věnovat hlavně jim v osobní kampani. V Praze utratíme tři až čtyři miliony korun.
S politikou už máte poměrně bohaté zkušenosti. Nejste z ní někdy trochu znechucena, nebylo přece jen lépe na druhé straně barikády, když jste dělala novinářku a moderátorku? Co Vás prvotně vedlo ke vstupu do politiky?
Znechucená jsem často, ale ne z politiky, ale z našich politiků. Za celých pět let, které jsem strávila v Evropském parlamentu, jsem u představitelů žádné evropské země neviděla tolik podlézavosti, lenosti, nekompetentnosti, malosti a takovou ignoranci vůči zájmům své vlastní země, jako právě u řady těch našich. Oni se totiž nemusí snažit. Mohou kašlat na zájmy své země i zájmy svých voličů, protože jsou si jisti, že s pomocí podmínek nerovného boje, jaké v naší politické soutěži nastavili, je hned tak někdo nemůže ohrozit. Máte pravdu, že na té druhé pomyslné straně barikády bylo chvilku líp. Ať byl a je Vladimír Železný jakýkoliv, měl jednu obrovskou přednost – byl pro politiky rovnocenným hráčem a my, jako novináři, jsme na té „jeho“ Nově s nimi pak mohli svádět rovný boj. Nic takového se o dnešních šéfech Novy, Primy, České televize a dalších médií říci nedá. A zpravodajství i publicistika podle toho také vypadá. A posléze samozřejmě i politika.
V poslední době se ženy v politice přece jen více prosazují. Přesto, nemáme ve vládě ani jednu ženu a v Praze primátorka doposud nikdy nebyla. Myslíte si, že po letošních volbách se to změní a Praha bude mít ve svém čele ženu, a v čem by to bylo pro hlavní město přínosem?
Vždycky se bráním představám, že žena v jakékoliv funkci bude rozhodně lepší jenom proto, že je žena. Je to sexistická a hlavně naprosto nefunkční představa. Člověk není hrdina nebo hajzl proto, že je žena nebo muž. Je to prostě jen hrdina nebo hajzl. Proto je mi úplně jedno, jestli člověk v nejvyšší funkci v našem městě bude nosit halenky nebo košile. Ale už mi vůbec není jedno, jakým způsobem bude město řídit. Jestli jako loutka lobbyistů či svých stranických šéfů nebo jako skutečný a důvěryhodný zástupce obyvatel metropole.
Jaká jsou Vaše hlavní předvolební témata, proč by měli dát lidé hlas právě Vám?
Dlouhodobě nabízíme jediný skutečně funkční protikorupční nástroj, kterým je povinnost přiznání původu příjmů a majetku pro veřejné činitele. Vím, že je na to třeba zákon, ale Praha má přece jako kraj zákonodárnou iniciativu a nebo si takovou povinnost pro sebe sami mohou odhlasovat zastupitelé. Jenomže tam není žádný subjekt, který by něco takového navrhl. Proč asi? Praha je přitom sužována korupcí, vzhledem ke svému potenciálu pro jakýkoliv byznys, nejvíce ze všech regionů. Nikde jinde by asi nemohlo projít, aby obyvatelé města dostali elektronickou jízdenku za téměř miliardu korun. Ničím jiným Opencard není, a přesto se jakákoliv vyšetřování neuvěřitelně předražených nákladů zametají pod koberec.
Další, co Prahu sužuje stále více, je nezvládnutá doprava. I u kořene tohoto zla jsou však nejspíš korupční a klientelistické příčiny. Nikdo se nestará o to, jak pojmout individuální dopravu, aniž bychom museli uvažovat například o mýtném. Jistě, mýtné je přece kšeft pro někoho, kdo bude jenom inkasovat a Pražané i návštěvníci Prahy budou platit – za nic. A vybrané peníze zase jen odtečou do soukromých kapes, možná i zahraničních, jako v případě mýtného na dálnicích – za zisky dříve lidoveckými politiky, dnes politiky TOP 09 protežované rakouské firmy Kapsch platíme všichni prodražováním dopravy a tím i likvidací malých tuzemských firem. Rakušané si tak spolustraníky svého občana Karla Schwarzenberga jistě nemohou vynachválit. Kdybychom za všechny ty stamilióny či miliardy podpořili naší veřejnou dopravu tak, aby skutečně fungovala čtyřiadvacet hodin denně a nenutila lidi jezdit do centra města vlastními auty, pak bychom nemuseli vymýšlet mýtné. Lidé by svá auta v klidu mohli nechat u konečných stanic metra na veřejných parkovištích a za parkovací lístek si celý den jezdit MHD, která je odveze zpět v každou denní i noční hodinu. A kdo ví, jestli bychom za peníze, které každoročně strkáme do chřtánu věčně nenasytných korupčníků a zahraničních firem, nepostavili i nějaký ten domov pro seniory, nezlepšili sociální služby ve městě, které každým rokem víc a více stárne? Kam se například poděly a ještě podějí peníze z privatizace bytového fondu? Nebylo by dobré za každý privatizovaný byt postavit jeden sociální pro seniory nebo pro mladé rodiny? Jenomže takových přístupů se od lidí léta propojených vlastními kšefty nedočkáte. Suverenita je nabízí.
V hlavním městě je několik zásadních témat, která jsou hodně ožehavá, a hodně hýbou veřejností. Dlouhodobě je to například stavba tunelového komplexu Blanka? Jak se díváte na ty problémy, které ji dlouhodobě provázejí?
Tunel Blanka je klasickým příkladem naprosté nezodpovědnosti představitelů města. Nemyslím tím samotnou stavbu – pokud by vše fungovalo, jak má, je to unikátní dopravní dílo, které by mohlo řadě míst v Praze výrazně odlehčit od hluku i exhalací a zlepšit průjezd městem. Ale hazard s lidskými životy, jaký předvádí nejen dodavatel, ale i všichni ti, kteří mají kvalitu prací dozorovat, už hraničí s trestní odpovědností. Podle našeho názoru je nutný nejen finanční, ale hlavně odborný audit celé stavby dřív, než bude jakákoliv její část uvedena do provozu.
Je pro Vás dokončení městského, ale i pražského okruhu prioritou? Kde vidíte největší dopravní problémy Prahy, a jak je řešit?
Na to jsem již odpovídala v jedné z předchozích otázek. Dobudování okruhu je samozřejmě nutné. Jenomže zase – k čemu jsou nám okruhy, kde se tvoří takové zácpy, že jsou dnes a denně neprůjezdné? To mi nepřipadá normální – myslím, že někdo zase někde neodvedl kvalitní práci, protože zkrátka nemusel. Protože věděl, že strýček, tetička či známý XY na pražském magistrátu to už nějak přikryje. Takže investujeme těžké peníze do takových okruhů, které lidé raději objíždějí městem, protože by se jinak nikam nedostali. Opět je nutný podrobný odborný audit bez ohledu na to, kdo je čím strýčkem, tetičkou, známým či sponzorem.
Někteří politici mluví o tom, že metro A by mělo skončit v Motole a na letiště nepokračovat, naopak by měla být zahájena stavba metra D. Jaký je Váš názor?
Vzhledem k tomu, že i Praha v době krize zápolí s udržitelností svého rozpočtu, volila bych variantu funkční, ale levnější. A jako taková mi rozhodně připadá spíš pokračování metra A na letiště než zahájení stavbu úplně nové trasy.
Sídlíte v hotelu Corinthia, tedy naproti Kongresovému centru. Jste pro prodej hotelu, pozemků a byznys centra, které má pomoci oddlužit Kongresové centrum, nebo byste navrhovala jiný postup.
Hlavně bych udělala všechno pro to, abych zabránila fantasmagorickým nápadům typu zbourat kongresové centrum a na jeho místě postavit Kaplického blob. Umí si vůbec navrhovatelka tohoto řešení Markéta Reedová, kandidátka Věcí veřejných na primátorku, přestavit, kolik by za takový pomník panu architektovi Kaplickému Pražané museli zaplatit? Na úkor dalších investic, jako je právě dopravní obslužnost nebo výstavba sociálních, školských či zdravotnických zařízení? Jinak proti prodeji vámi jmenovaných nemovitostí nic nemám – jsem zásadně proti prodeji takových nemovitostí, jako je Lobkowiczký či Fürstenberský palác na Malé Straně, oč usiluje ministr zahraničí a šéf TOP 09 Karel Schwarzneberg či Strakovy akademie, zámku ve Štiříně a dalších vládních budov, oč pan kníže usiluje spolu s premiérem Nečasem.
Neprotestuji proti tomu jen z hlediska zachování symbolů české státnosti, ale i z hlediska ekonomického – je iluzorní představa, že se zmíněné nemovitosti mohou prodat za takovou cenu, která by pokryla náklady na dosavadní rekonstrukce a údržbu těchto paláců – a ráda bych pánům připomněla, že všechny tyto náklady byly vynaloženy z kapes nás všech.
Jak vnímáte stavbu Kaplického knihovny? Líbí se Vám a chtěla byste ji na Letné?
Vnímám návrh z dílny architekta Kaplického jako avantgardní v době, kdy vznikl. Dnes už mi přijde poněkud za architektonickým zenitem. Je to ale věc osobního vkusu a vnímání prostoru. Z hlediska panoramatu Prahy by mi blob na Letné vadil. Ale na druhou stranu by mi rozhodně nevadily architektonicky zajímavé mrakodrapy na Pankráci. Ale podstatné je z čích peněz se staví. Stavím-li takto náročné a kontroverzní stavby z peněz veřejných, tak se musím optat veřejnosti, jestli takovou stavbu považuje za prioritu, na kterou ráda vydá několik miliard na úkor jiných investic.
Některá média zveřejnila větu, že v Praze, respektive na magistrátu je potřeba udělat pořádný Bobofičák. Co si pod tím můžeme představit?
Myslím, že z mých předchozích odpovědí je to zřejmé. Není možné donekonečna tolerovat, aby se z veřejných prostředků pořizovaly jízdenky za více jak 800 miliónů, předražené silnice či cyklostezky, nebezpečné tunely a věčně ucpané okruhy. Jestliže se v jiných zemích a jiných městech staví silnice a cyklostezky na normální ceny, bezpečné tunely a funkční okruhy, tak to asi jde. Nejde-li to u nás, pak je někde „zakopaný pes“. A ten nemůže být zakopaný nikde jinde než právě na magistrátu. Takže je na místě tu instituci pořádně provětrat. Od ODS, TOP 09, ČSSD ani od Věcí veřejných to ale čekat nemůžete – představitelé každé z těchto stran jsou až příliš spojeni s tím, co bylo. A nemají tak úplně volné ruce k tomu, aby svobodně a zodpovědně ovlivňovali to, co bude.