„Jan Werich si moc nepotrpěl na oslavy kulatých výročí, takže to dnešní je tak akorát,“ říká Eva Gutová ze sdružení Werichovci-Pražáci, jež je odnoží ostravských Werichovců založených již v roce 1989. Včera uplynulo 107 let od Werichova narození, a tak jsme se o tomto nekulatém výročí vydali po jeho stopách v Praze. Kolik je z nich ještě aktuálních?

Asi nejznámější stopou je tzv. Werichova vila na Kampě, o níž si mnoho lidí myslelo a někteří možná ještě myslí že Werichovi patřila. Nikoliv, Jan Werich v ní pouze bydlel, a to až do své smrti v říjnu 1980. Současně s Werichem bydlel ve vile i jeho vrstevník básník Vladimír Holan a více než 150 let před nimi historik a jazykovědec Josef Dobrovský.

V roce 2002 zalila Kampu povodňová vlna a voda zůstala nějakou dobu v povážlivě větší výši než v památném roce 1890. Následky povodně jsou na vile znát dosud: v přízemí je za velkými okny vidět shluk dřeva a zbytků po stavbařích, okna v prvním patře jsou špinavá a zeď kolem zahrady je bez omítky. I Werichova busta zmizela. Vnější stav vily je výrazem sporů kolem této stavby, jež střídavě opadají a zase se vracejí.

Památná škola

Druhou ale časově vlastně první výraznou stopu zanechal Werich na gymnázium v Křemencově ulici, jež mělo přídomek první české reálné (později Masarykovo a ještě později úplně bez přívlastku). Studoval na něm od roku 1916 a seznámil se tam se svým celoživotním přítelem a kolegou Jiří Voskovcem.

Škola to byla vskutku památná i z jiných důvodů studovali v ní i další pozdější významní představitelé kultury a inteligence, například básník Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Již od roku 1952 je budova sídlem Masarykovy střední školy chemické a vychovává mladé nadšence pro chemii. Aspoň Masarykovo jméno se škole v roce 1996 vrátilo. Bohužel ani na budově, ani uvnitř není žádná připomínka Wericha, ani kohokoliv ze slavných studentů. Snad je to dobře, mnozí z nich by o takovou slávu neměli zájem.

Divadlo legenda

Se jménem Jana Wericha je nerozlučně spjato jméno Osvobozeného divadla, jež začalo fungovat v roce 1929 v paláci U Nováků. Divadlo (později Spoutané) tam sídlilo až do ukončení své činnosti v roce 1938. Po válce na něj navázalo Divadlo satiry, jemuž od roku 1955 šéfoval po šest let opět Jan Werich. Tam vznikly slavné předscény dvou hereckých velikánů Jana Wericha a Miroslava Horníčka. Od roku 1958 se však scéna z administrativních a politických důvodů musela přejmenovat na divadlo ABC.

V dnešním divadle ABC připomíná Werichovo působení busta ve foyeru a také zachovalé křeslo, v němž šéf divadla sedával. Divadlo patří dodnes k nejoblíbenějším v Praze, ale Werichův duch tam již nežije.

I mladí ho znají

„O Werichovo dílo je stále zájem. Všechny jeho tituly dnes vycházejí na CD a kupují si je i mladí lidé. A navíc všechny dosahují statutu Zlatých nebo i Platinových desek. Nejúspěšnější je nahrávka Švejka a Fimfárum. Přitom Zlatá deska se podle propozic mezinárodní organizace IFPI uděluje za pět tisíc prodaných kusů,“ říká Vladan Drvota ze Supraphonu.

Odkaz Jana Wericha ve formě pohádek vychází i knižně a jejich opakované edice si vždy najdou své čtenáře.

Při jednom průzkumu mezi dětskými čtenáři dokonce Fimfárum předstihlo klasické pohádky například od Karla Jaromíra Erbena, Boženy Němcové či od bratří Grimmů.

„Víte, i když to nebyl záměr, podařila se zajímavá věc: V pátek vydává Supraphon dvojcédečko, které se jmenuje Poslední forbína V+W. Pochází z poslední schůzky Voskovce a Wericha ve Vídni v roce 1974 a obsahuje i dosud nepublikované věci.

Z těch publikovaných je tam například známý Voskovcův monolog Relativně vzato. My to album budeme křtít ve středu na schůzce našeho sdružení,“ dodává Eva Gutová.

Jak vidět, o Jana Wericha je stále zájem, i když třeba kytička včera u „jeho“ vily neležela. Zato na Olšanech, kde odpočívají oba přátele vedle sebe, jsou čerstvé květiny po celý rok, ať se slaví nějaké jubileum, nebo ne. Včera odpoledne tam byly také.