Třeskuté mrazy sužují všechny obyvatele metropole. Nejtěžší to mají ti, kteří musejí pobývat venku. Lehké to ale nemají ani řidiči městské hromadné dopravy. I když se zdá, že jsou šoféři autobusů zdánlivě v teple, není tomu úplně tak.
Na každé zastávce musejí otevírat dveře, takže jim každou chvíli znepříjemní život příval mrazivého vzduchu. „Je to jako kdyby vám neustále doma někdo větral. Jen si zkuste představit ten neustálý průvan,“ popisuje řidič linky 240 Miroslav Strnad. „Je jasné, že musíme chodit více oblečení. Teplá mikina nebo svetr je základ,“ dodává.
Ovšem ne všichni řidiči špatně snáší nízké teploty. Příjemný teplotní komfort prý poskytují novější typy autobusů. „Navzdory zimě se nám jezdí dobře, protože máme nové autobusy, které jsou krásně vytopené,“ oponují kolegové Olda a Karel.
Za problematické, obzvláště teď v zimě, považují někteří šoféři zastávky na znamení. Vadí jim, že musejí zastavit, jakmile na nich vidí stát lidi, bez ohledu na to, zdali cestující čekají na daný autobus, nebo jinou linku. Leckdy proto vůz zastavují zbytečně.
„Nejlepší by bylo, kdyby nám lidé zamávali, a tím dali jasně na srozuměnou, že čekají zrovna na náš spoj. Navíc by to bylo i ekologičtější, protože by vozidlo vyprodukovalo méně zplodin,“ myslí si Miroslav Strnad.
Přestože jsou autobusy ráno zmrzlé a musejí se startovat třeba i dvacet minut, dokud není sníh a námraza, jezdí se řidičům bez větších obtíží. „Sníh a náledí jsou pro nás řidiče doslova zabiják. Musíte si dávat velký pozor a jezdit pomalu. Pak se stává, že nám počasí nabourá celý jízdní řád,“ shodují se všichni oslovení řidiči.
I konflikty s nepříjemnými cestujícími nebo bezdomovci se téměř nevyskytují. Lidé bez střechy nad hlavou, jsou prý většinou slušní pasažéři. Daleko agresivnější jsou údajně elegantně vyhlížející lidé. „Tuhle mi paní povídala, že jedu jako s hnojem. Odpověděl jsem jí, že co jsem naložil, to vezu. A byl klid,“ glosuje řidič Strnad.
