Jednu z nich najdeme i na atraktivní stanici Karlovy lázně, kde pro některé osoby představuje konečnou, ještě než vůbec nastoupí. Po rekonstrukcích nábřeží v roce 2002 zde zůstává stále opomenuta. V důsledku toho je ostrůvek nepoužitelný pro vozíčkáře i v případě, že jede nízkopodlažní tramvaj.

Je to důvod, proč necestuji tramvají…

„Takováto místa jsou důvodem, proč už ani tramvají nejezdím,“ říká vozíčkářka Michaela Skokanová. „I když by řidič projevil dobrou vůli a někde mně pomohl z vagónu, těžko mohu očekávat, že se jeho kolega zachová podobně, až budu z toho samého místa chtít zase odjet. Můžete si klidně nastoupit do bezbariérové tramvaje, ale ani tak nemáte jistotu, že z ní vystoupíte právě tam, kde byste si přáli,“ dodává.

Michaela si tak musí cestu vždy dopředu naplánovat a zjistit si informace o tom, kde může (či nemůže) vystupovat a naopak. Některá místa v Praze proto dodnes nikdy nenavštívila.

Zákon, který chybí

Podle Erika Čipery, zástupce ředitelky sdružení Asistence, které pečuje o lidi s postižením, je situace problematická i proto, že neexistuje zákon, podle kterého by se musely starší zastávky a stanice metra zpřístupňovat handicapovaným.

„Vše je na dobré vůli magistrátu a DP Praha. Kdyby byl DP s to vydat harmonogram zpřístupnění jednotlivých zastávek, dalo by se nad ním debatovat a připomínkovat jej. Nic takového však neexistuje,“ říká.

Vedení dopravního podniku argumentuje, že úprava takovýchto kritických míst, by neblaze omezila veškerý provoz. K zástavce Karlovy lázně ústy své tiskové mluvčí konkrétně uvedlo: „Zrekonstruována byla v roce 2002 po povodních, a technicky je nutno jej chápat jako zánovní, proto nebyl ani součástí rekonstrukce, což DPP dopředu jasně deklaroval. V případě úpravy by tedy bylo nutno ve velkém rozsahu trať z roku 2002 vybourat a přeložit. Druhým možným řešením je rozšířit chodník ke kolejím a ve směru od Staroměstské k Národnímu divadlu vyloučit provoz automobilů, což je ale v současné době nereálné.“

Nic než slovíčkaření

S tímto postojem ale tak zcela nesouhlasí Michal Prager, předseda pracovní skupiny pro Prahu bezbariérovou a otevřenou, úřadující na pražském magistrátě: „Je to hlavně o slovíčkaření, které umožňuje znění bezbariérové vyhlášky. Pokud by DP stavěl nový úsek, má být jeho součástí i bezbariérový nástup; v případě, že trať pouze rekonstruují, stavět ho nemusí. Osud nástupiště je často otázkou formulace.“

Bariéry ztěžují život také matkám s kočárky. A vozíčkáři si navíc dodnes mohou nechat jen zdát i o tom, že by se projeli petřínskou lanovkou, což kritici považují za neospravedlnitelné.

„Chápu, že úprava některých míst není vždy snadná, ale to neznamená, že se na ni musí rovnou vykašlat,“ netají se svým názorem Michaela Skokanová.