Současným pražským trafikantům doba taky moc nepřeje. Klasické pouliční novinové stánky rok od roku z očí veřejnosti pomalu a jistě mizí. Čehož si rovněž všímá i Českomoravský svaz trafikantů.

„V osmdesáti procentech se tito prodejci nejsou schopni uživit, když své stánky nemají na super místech. Trápí je především výrazný pokles prodeje tiskovin a nižší, konkrétně pětiprocentní marže z cigaret," vysvětluje Roman Slavík, místopředseda svazu. To prý ani nemluvě o nájmu ze záboru veřejného prostranství, který se mnohdy rovná výdělku, takže prodejce je zpravidla s výdělkem na nule.

„Důvod není složitý trafikant kromě klasického sortimentu nemůže širší výběr nabídnout. Nemá na to totiž prostory," konstatuje Roman Slavík s tím, že kromě novin a cigaret dva tři druhy nápojů nebo čokolád tržby rozhodně nezvyšují.

A tak se stává, že výše neúnosného nájmu dříve nebo později s konečnou platností rozhodne, že pouliční novinový stánek osiří a je případně na prodej.

Strach z ozbrojených násilníků

„V zimě v takovém stánku život nic moc. Protože olejový radiátor, který jsem tam musel mít, točil jak s elektroměrem, tak i s náklady za vytápění. Takže jsem skončil," vzpomíná František Janota, který ještě na podzim předminulého roku „trafikařil" na žižkovské Ohradě.

Podle něj už jen stěží lze v Praze vyhledat trafiku, která v dané ulici slouží i jako nezaměnitelné místo pro dostaveníčko známých osobností či jen blízkých sousedů. „Ke mně chodili i politici ze žižkovské radnice. Hlavně pro noviny, protože se o nich někdy psalo. Potom i zpěvačka Eva Vrtichová, o které se ale zase nepsalo vůbec," ohlédl se s úsměvem v čase bývalý trafikant.

O značku cigaret prý vůbec nejde

Přesto jedna taková trafika v metropoli existuje. A to v holešovické Šternbergově ulici. Možná je jich víc, ale ojedinělost zmíněné trafiky je v tom, že svým zákazníkům slouží už neuvěřitelných devadesát let. „Je to pravda, nedávno se u nás zastavil člověk, který ji pamatuje ještě jako dítě, protože v domě bydlel," sdělila prodavačka trafiky, která se představila jako paní Míla. Sama již své klienty prý obsluhuje osm let.

„Lidi z ulice a vůbec z blízkého okolí jsou velmi milí, s řadou z nich se již dobře známe," popisovala paní Míla. Což potvrdila i zákaznice, která si do trafiky přišla pro svou oblíbenou značku cigaret.

„Cestou míjím aspoň tři jiné trafiky, ale vždycky musím sem. S majitelkou se znám už dvacet roků, měnit své zvyky a hlavně fajn lidi rozhodně nechci," vyznala se ze svých dojmů Marie Mikysková z Prahy 7.

Zhouba zvaná internet

Poznámku, že cigarety jsou všude stejné, kategoricky odmítla. „O tabáček vůbec nejde. V této trafice si člověk i hezky popovídá," dodala Marie Mikysková z ulice U Smaltovny. Dostupné informace hovoří, že dotyčná trafika sice má svou dlouholetou tradici, ale v podstatě taky jen přežívá.

Podle místopředsedy Českomoravského svazu trafikantů současná hektická doba trafiky odosobňuje.

Tedy mizí lidský faktor jisté soudržnosti. A s ním právě i zmíněné tržby. „Může za to internet, tak na co by si měl někdo kupovat noviny. Mohou za to tiskoviny poskytované zdarma. Nic moc v nich není, ale mnohým to pro prvotní informovanost stačí," řekl místopředseda Roman Slavík s tím, že konkurencí jsou zejména vietnamští prodejci. Jsou prý i tam, kam by český podnikatel novinový stánek nikdy nepostavil.

„Takže i oni prodávají cigarety a kruh bezvýchodnosti se pomalu uzavírá," analyzoval situaci.

Východisko prý existuje je to takzvaný „franšízink", tedy připojit se k jistému obchodnímu řetězci s devíti desítkami trafik po Praze.

Jedna trafika druhou dotuje

Když k tomu prý má trafikant i terminál Sazky, nebezpečí zániku je údajně minimální. „Terminál mám a jsme rádi, že vůbec dýcháme. Provozuji dvě takové trafiky a jedna druhou dotuje. Procenta z prodeje sázenek nejsou nijak zajímavá. Místo na doplňkový prodej jiného zboží taky moc nemám," říká Tomáš Andrle, který má „štace" u stanic metra Nádraží Holešovice a Kobylisy.

Odhadem je v České republice asi pět tisíc trafik, přesná čísla se zjistit podle Romana Slavíka nedají. Krachující prodejci Českomoravskému svazu trafikantů totiž mnohdy svůj zánik ani nehlásí. „Dobrá třetina z celkového počtu stánků je v Praze. Jak dlouho, to se neodvažuji odhadovat," míní Slavík. Oslovení trafikanti víc jak z krachu mají obavy z násilníků. „Jsme pro ně tou nejsnazší cestou, jak někoho okrást. Nebo i zabít," shodují se.