Nejstarší studentka Jana Mikolášová letos oslaví 96. narozeniny. Jak uvedla, do devadesáti let byla úplně fit, pak ji oslabilo několik úrazů a naposledy na konci loňského roku těžký zápal plic. Přesto by jí nadcházející stovku nikdo nehádal. Jak to dělá? „Na to se mě ptá každý," odpověděla vesele.

„Nestarejte se příliš o sebe, nezabývejte se sami sebou. Zabývejte se světem okolo sebe. Můj život také neproběhl úplně hladce. Každá ztráta člověka podráždí, aby ji překonal a dostal se do lepší kondice, než byl předtím," vysvětlila dlouholetá studentka univerzity třetího věku.

Prototyp úspěšného stáří

Ačkoliv musí v současnosti při chůzi používat hůl a fyzička tak trochu slábne, mysl má stále bystrou. Nejraději studuje humanitní obory, které navštěvuje se svou dcerou. „O všechno se zajímá: o politiku, historii, architekturu. Myslím, že v tom spočívá onen důvod, že je fit a naprosto duševně čilá. Pamatuje si více než já. Když něco potřebuji, tak se ptám jí," popsala dcera Jany Mikolášové Marie Hajná.

I ona se v důchodu věnuje studiu. „Když jsem šla do penze, řekla jsem si, že si musím něco najít. Svěřila jsem se, že budu chodit na přednášky a maminka řekla, že ona také. A tak chodíme spolu," dodala s tím, že svou maminku ve studiích podporuje. „Jednak mě studium také baví a jednak vidím, že ji udržuje," dodala.

Vitalitu svých studentů a studentek podporuje a obdivuje také zakladatelka Centra celoživotního vzdělávání Dana Steinová. „Jak vidíte, stali se prototypy úspěšného stárnutí," uvedla směrem k nim. „Našim studentům to skvěle myslí, skládají vlastní verše, studují. Nevnímají se jako křehcí a staří," doplnila.

Trénink paměti i setkání s přáteli

Vzdělávání podle ní hraje v důchodovém věku důležitou roli. Nejde ovšem pouze o získané informace a trénink paměti. „Důležité pro ně je, že se na kurzech setkávají se svými přáteli, že navazují nová přátelství. Sociální aspekt je velmi důležitý, protože ve vyšším věku lidé nemají tolik příležitostí, aby navazovali nová přátelství," dodala Steinová.

Stejně jako Jana Mikolášková píše básně i druhá nejstarší studentka centra Helena Pechlátová. Třiadevadesátiletá studentka zarecitovala hostům oslavy své dílo s názvem To slůvko. Rodačka z Poděbrad žije v Praze od dvaceti let a ani ve stáří jí nechybí smysl pro humor.

„Jsem na legraci zrozená. Představuji si, že jsme taková zvířátka, takové opičky ze zoo, které tu ukazují. Není naše zásluha, že jsme tak staré. Já to mám nahoře vyjednáno do 150 let, i když nevím, jestli bude moje na půl ateistická prosba vyslyšena," uvedla.

Studia přerušila válka

Jaroslava Bartošková ocenila, že může ve stáří dohnat studium, které před důchodem nestihla, nebo nemohla absolvovat. „Maturovala jsem 6. června 1942. Ten den se udál atentát na Heydricha. Tím skončily všechny vysoké školy. Před tím jsem se těšila, že půjdu studovat," zavzpomínala na nelehké období. Místo vysoké školy si udělala jazykové a pedagogické kurzy.

Ještě za války se jí narodila první dcera. Od přesunu do Říše ji zachránila svatba. „Jednoho dne, když jsem už chodila se svým budoucím manželem, mi řekl: Víš, co je nového. Domluvili jsme se s tvojí maminkou, že by bylo nejlepší, kdybychom se vzali. Bylo zde nebezpečí, že svobodní lidé budou muset do Říše," popsala.

Vlasta Heroldová musela kvůli válce odložit i maturitu. „Jeden den jsem šla do školy a druhý den jsem pracovala v továrně. To trvalo až do konce války," uvedla. V současnosti čte a ve svých nastávajících jedenadevadesáti letech se snaží i sportovat.

Studentek starších devadesáti let se na včerejší oslavě Centra celoživotního vzdělávání sešlo celkem šest, další čtyři stejně staří oslavenci se nemohli dorazit.

Soňa Rybičková: V devadesáti si člověk vzdělání více cení

Jedna z nejstarších pražských studentek univerzity třetího věku - jedenadevadesátilá Soňa Rybičková.Vzdělávací kurzy pro seniory navštěvuje už téměř třicet let. „Jsem věčný student," okomentovala své zájmy s nadsázkou. Nejvíce ji to táhne k umění a historii. V důchodu se naučila pracovat i s počítačem. Profesí právnička a kunsthistorička Soňa Rybičková se narodila přesně před jedenadevadesáti lety, tedy 15. ledna 1925.

Vzděláváte se v kurzech celoživotního vzdělávání. Co vás na studiu nejvíce baví?

Chodím už hodně dlouho. Pomalu od startu, kdy Centrum celoživotního vzdělávání začalo. Snažím se udržet fyzicky i duševně. Snažím se dál vzdělávat. Necítím se na svůj věk. Touha po poznání je společná všem, ať je vám devatenáct, dvacet, nebo devadesát. V devatenácti si to poznání pouze tolik neceníte, když máte možnost, když vám to myslí a můžete se pohybovat. Toto všechno je plus.

Co vás už tehdy vedlo k tomu se přihlásit?

Chtěla jsem se dále vzdělávat. Paní Steinová měla už od startu centra vždy přednášející na vysoké úrovni.

Jaké přednášky jste už navštívila?

Jsem právník, ale studovala jsem i kunsthistorii. Moje první místo, kde jsem nastoupila bylo v Pálffyho Paláci. Pracovala jsem v Ústavu pro rekonstrukci památek. Přednášky, na které jsem chodila u paní Steinové, jsou zaměřené také spíše tímto směrem.

Čtěte také: Normální člověk se naučí mluvit cizím jazykem za šest až dvanáct měsíců