Od dob Karla IV. se na Žižkově nacházely především vinice a celá oblast se nazývala Vinohrady, od roku 1867 pak Královské Vinohrady. To se však mělo změnit roku 1875, kdy byly Královské Vinohrady i přes protesty místních rozděleny a vznikl Žižkov. Zprvu se měla nová část jmenovat Rudolfov k poctě korunního prince, ale název se neuchytil a po dvou letech bylo oficiálně přijato pojmenování po nejslavnějším českém vojevůdci Janu Žižkovi z Trocnova.

Z vesničky brzy město

Žižkov byl asi nejrychleji rostoucí město situované těsně u Prahy. Zatímco v roce 1843 zde žilo jen 83 usedlíků, v roce 1890 měl Žižkov už 42 tisíc obyvatel. Císař František Josef I. Žižkov povýšil v roce 1881 na město a to byl impuls pro zakládání nejrůznějších spolků. Jedním z nich byl fotbalový klub Viktoria Žižkov. Fotbal se zde hrál už od roku 1897, ale Viktorka byla oficiálně založena až roku 1903. Už o tři roky později slaví svůj první větší úspěch: porážku Sparty 1:0.

Bohužel slibnou kariéru klubu zbrzdila první světová válka. Ta napáchala i na Žižkově mnoho škod na životech. Až pětina obyvatel trpěla úplavicí a počet mrtvých se vyšplhal na několik tisíc. Žižkované byli i na frontě a o velkém počtu padlých svědčí mimo jiné fakt, že fotbalový klub Viktoria přišel za války o čtrnáct svých členů.

První republiku Žižkované vítali s nadšením. Někdy ovšem jejich nadšení přerostlo ve vandalství, jako v případě Franty Sauera, žižkovského rodáka a přítele Jaroslava Haška, který s dalšími Žižkovany uspořádal strhnutí mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Viděli ho jako symbol habsburské nadvlády, ale jak řekl sám Sauer, panně Marii ublížit nechtěli. „ … co by se jí (Panně Marii) stalo? Položíme ji vopatrně na zem a ještě na to místo, co si lehne, nasypeme hromádku písku, aby byla na měkkém,“ řekl tehdy Sauer kamarádovi.

Když v roce 1920 Zikmund porazil Žižku

František Sauer je vůbec dobrým příkladem Žižkovana. Byl vždy pro každý šprým a recesi, ale také spolu s Haškem pomáhal hledat chudým bydlení. Žižkov byl i přes připojení k Velké Praze roku 1922 pořád velice svůj a Pražané mu často říkali Republika Žižkov. Byl plný putyk, nevěstinců a hospod, kde se debatovalo, pilo a pralo, ale vždy v přátelském duchu. Žižkované byli také náležitě hrdí na „svého“ Žižku, a proto když se roku 1920 blížilo 500. výročí bitvy na Vítkově, začala se připravovat její rekonstrukce. Organizace se zhostil Franta Sauer. Hlásilo se mu mnoho účastníků, ale všichni chtěli být husité. Císařské vojsko nakonec Sauer sehnal v místní významné kapslovně. Samotná rekonstrukce bitvy se mu však vymkla z ruky. Císařští během ní zmydlili husity tak, že ti se nakonec z kopce potupně stáhli. Samotný Sauer byl pak s recesí spokojen.

Sochu hledalo gestapo

Na samotném Žižkově se během první republiky dost stavělo, a na popularitě získaly především činžovní domy. Také se ale projektovaly velkolepé stavby, a tak už roku 1933 stál na Vítkově památník Národního osvobození, ve kterém měl spočinout i samotný prezident. Už od roku 1872 se Žižkované pokoušeli prosadit stavbu pomníku Žižky, ale dočkali se ho až skoro po 80 letech. Bohumil Kafka sice byl jeho stavbou pověřen v roce 1931, ale pak přišel protektorát a druhá světová válka. Za války gestapo neúspěšně pátralo po modelu sochy, jejíž realizaci si z pochopitelných důvodů Němci nepřáli. Model byl rozřezán a uschován na různých místech. Jednotlivé díly byly spojeny a odlity až po válce. Socha pak byla instalována na své místo v roce 1950. Toho se už však její autor nedožil, zemřel 24. listopadu 1942 na zánět slepého střeva.

Co říká starosta Prahy 3 Jiří Ptáček?
„Malebné na současné městské části je, že se v ní mísí odkaz první republiky, poněkud zapomenuté proletářství dělnické čtvrti i hmatatelná kavárnická nebo hospodská noblesa. Najdete tu vedle sebe Divadlo Járy Cimrmana, Plečnikův kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, kultovní hospodu U Vystřelenýho oka, zcela různorodé objekty, které ale dohromady tvoří ráz Prahy 3. Kromě dílčích revitalizací (Žižkovo náměstí) čekají Prahu 3 změny na území Nákladového nádraží Žižkov, proměnou projde po zapojení místních obyvatel i náměstí Jiřího z Poděbrad.“

Místní lidé Žižkov.

Věděli jste, že…

… komunisté v 70. letech plánovali většinu Žižkova zbourat a přestavět. Začalo se u Olšanských hřbitovů a o zbytek Žižkova se mezitím nikdo nestaral, lidé si tudíž museli pomoci sami. Někteří měli třeba tři roky zatopený sklep nebo jim nefungovala elektřina, ale protože se měla skoro celá čtvrť bourat, nechtěly autority problémy řešit. Nakonec po roce 1989 z asanace sešlo.

… Jan Žižka na Vítkově není největší jezdeckou sochou na světě, jak se často říká. Tento rekord držel již v době stavby na Vítkově italský král Viktor Emanuel II., který stojí doteď na náměstí Piazza Venezia v Římě. V současnosti je největší jezdeckou sochou conquistador Juan de Onate v El Pasu v USA. Jeho socha je 10 metrů vysoká a váží přes 18 tun. Jan Žižka oproti tomu měří „pouhých“ 9 metrů a váží 16,5 tuny.

Kam se podíváme příště?
Příští pátek se v seriálu Jak jsme žili v Československu podíváme na Vinohrady. Máte z této čtvrti fotografie z let 19181992 nebo byste chtěli vyprávět, a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prazsky@denik.cz.