Do samostatné Československé éry vstoupil Žižkov jako město s rozvinutou infrastrukturou a převážně činžovní zástavbou pro chudší obyvatele. Už za první republiky se říkalo „Žižkovu a Libni, zdaleka se vyhni,“ ale situace se měla ještě zhoršit. Od připojení Žižkova k Velké Praze v roce 1922, během hospodářské krize a II. světové války se čtvrt pomalu proměňovala v přelidněné šedivé místo s neudržovanými domy a komunikacemi.

Zachránit ji měla poválečná obnova. Jenže poměry se s komunistickým pučem změnily a revitalizace Žižkova zůstala jen snem místních obyvatel. Navíc se do opuštěných bytů začali v 50. letech načerno stěhovat sociálně slabší spoluobčané. I přes neutěšenou situaci přetrvávaly mezi Žižkováky dobré sousedské vztahy a s nimi i pavlačové a hospodské sedánky. Lidé o sobě věděli a navzájem si pomáhali.

Rána za ránou

Původně dělnické obyvatelstvo se silnou levicovou základnou během 20 let, kdy byla KSČM u moci, značně vystřízlivělo. Po srpnové okupaci v roce 1968 se z komunistického Žižkova stala přímo tvrz lidí, kteří když nebyli přímo protirežimní, tak alespoň komunisty nepodporovali.

Poslední ranou pro neutěšený Žižkov měla být plošná asanace. V sedmdesátých letech začalo vedení Prahy uvažovat o radikální přestavbě celé čtvrti. Úzké ulice měly být nahrazeny širokými, staré činžovní domy měly být strženy a nahrazeny paneláky. Realizace započala v okolí Olšanského náměstí. Ničení žižkovského genia loci ale zastavila sametová revoluce a většina historického Žižkova byla zachráněna.

Památník na Vítkově

Dominantou Žižkova je vedle vysílače vrch Vítkov s Památníkem Národního osvobození a jezdeckou sochou Jana Žižky z Trocnova. Původně byl památník zasvěcen vzniku československého státu a měl tu být pohřben Tomáš Garrigue Masaryk. Místo toho, zde byli pohřbíváni významní představitelé KSČM včetně prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda.

„Když Gottwald v roce 1953 zemřel, kráčel nám smuteční průvod přímo pod okny. Byl snad nekonečný. Všichni byli smutní a plakali. Nechápala jsem proč. Pak prezidenta balzamovali a my za ním vyrazili se školou. Tam už na mě také dolehla tíživá atmosféra a rozplakala jsem se. Možná i proto, že jsem se jako malá holčička mrtvoly bála,“ vzpomíná žižkovská rodačka Karmela Skuhrová.

Žižkovské ženy

Poněkud bizarním fenoménem byly za minulého režimu Žižkovské ženy. Sbor několika tisíc mašírujících žen v čele prvomájových průvodů tvořil pečlivě secvičenými pohyby různorodé obrazce. Dámy byly schopné vystrkováním různých částí těl vytvořit monstrózní podobiznu Stalina, Gottwalda i všelijaké oslavné nápisy. Vždy na konci dubna hlásalo Rudé právo „Čím nás zase letos překvapí Žižkovské ženy?“ a ony nikdy nezklamaly.

Alexander Bellu, starosta MČ Praha 3 „Na bohatou historii Prahy 3 při příležitosti stoletého výročí republiky letos upozorňuje projekt Po stopách osmiček. Tragické události ze samotného závěru druhé světové války si každoročně připomínáme na Základní škole Pražačka.“

Alexander Bellu.

Co říkají místní lidé - Žižkov.

Věděli jste, že…

…Žižkovský vysílač postavený v letech 1985 - 1992 je se svými 216 metry nejvyšší stavbou metropole.

… mezi slavné žižkovské rodačky patří například Olga Havlová, Marie Čermínová Toyen, Jiřina Švorcová anebo literární postava Olbrachtovy Anny proletářky.

… s Žižkovem je spojena činnost bohémů a spisovatelů Jaroslava Haška a Franty Sauera.

… tunel pro pěší spojující Karlín a Žižkov byl otevřen 21. 4. 1951. V jeho útrobách se skrývá mikrotronová laboratoř s urychlovačem částic.

Kam se podíváme příště? 

Příští pátek se seriál Pražského deníku Jak jsme žili v Československu podívá na Vinohrady. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti z let 19181992? Pošlete nám je i s komentářem na e-mailovou adresu: redakce.prazsky@denik.cz