Příběh Prahy s jejími 22 městskými částmi, rozdělenými do 112 katastrálních území, začíná v 9. století, kdy si na vrchu nad řekou Vltavou postavil své rodové sídlo Bořivoj z rodu Přemyslovců. Prvotní osídlení se soustředilo v podhradí, ale brzy se život rozšířil na území dnešního Starého Města. O tisíc let později na opačném břehu řeky vzniká další knížecí sídlo – Vyšehrad. Spojení obou sídelních jednotek dalo základ  dnešní české metropoli.

Už ve 14. století došlo k prvnímu pokusu o spojení pražských měst a vytvoření jednotné Prahy. V průběhu let následovaly další čtyři neúspěšné pokusy a až v roce 1784 vydal císař Josef II. dvorský dekret o spojení čtyř měst v jedno, řízené společným magistrátem se sídlem ve Staroměstské radnici.

Královské hlavní město

Spojením Starého Města, Nového Města, Malé Strany a Hradčan tak vzniká Královské hlavní město Praha a vytvářejí se podmínky pro další rozvoj Prahy. Ne všechny městské části se ale hrnuly ke spojení s hlavním městem. Představitelé Královských Vinohrad, Karlína nebo Smíchova se například báli o své rozhodovací pravomoci a nabízenému připojení k Praze dlouho odolávali. 

Nejvýznamnějším momentem v územním rozvoji hlavního města byl rok 1922, kdy se plocha metropole sedminásobně rozšířila. K původním osmi městským částem se připojilo dalších 38 okolních obcí – Střížkov, Kobylisy, Bohnice, Troja, Vysočany, Prosek, Hloubětín, Karlín, Žižkov, Hrdlořezy, Malešice, Královské Vinohrady, Vršovice, Záběhlice, Hostivař, Strašnice, Nusle, Michle, Krč, Podolí, Braník, Hodkovičky, Zátiší, Smíchov, Radlice, Hlubočepy, Malá Chuchle, Košíře, Motol, Jinonice, Břevnov, Střešovice, Liboc, Dejvice, Bubeneč, Sedlec, Vokovice a Veleslavín. 

Prstenec kolem centra

Ve 40. letech 20. století magistrát chvíli tápal v organizaci města. V roce 1945 vznikl nový model správy pod vedením městské rady a národních výborů. Z jejich rozhodnutí se v roce 1947 přidala do početní řady dvacátá městská část.

Hned dva roky nato se ale snížil počet městských obvodů na 16. S touto změnou se proměnilo i číslování obvodů, pro které se začaly používat arabské číslice namísto římských. Upravování počtu městských částí tím ale zdaleka neskončilo. Po jedenáctileté pauze se v roce 1960 počet obvodů snížil na 10.

Kromě Královských Vinohrad, které byly rozdělené mezi Prahu 3 a 10, se zbytek čtvrtí přiřadil k městským částem s nižším pořadovým číslem. Tím se dosáhlo dnešního stavu, kdy jsou obvody 4 až 10 uspořádány kolem historického centra do prstence v pořadí po směru hodinových ručiček od jihojihovýchodu až k jihovýchodu. V témže roce dostalo Hlavní město Praha status rovnocenný krajům a obvody status obdobný okresům.

Metropole se do dnešní podoby rozšířila ještě dvakrát – v roce 1968 a 1974. Po vzniku Velké Prahy šlo o největší územní rozšíření.  V 70. letech se pak rozloha Prahy ustálila ve 22 částech.

Nejvýznamnější územní rozšiřování hlavního města.

Kam se podíváme příště?Příští pátek se seriál Pražského deníku Jak jsme žili v Československu v předvolebním speciálu podívá na krizové momenty, kterými Praha ve 20. století procházela, a jak na ně reagoval magistrát. Máte doma zajímavé snímky k tématu? Pošlete nám je i s komentářem na e-mailovou adresu: redakce.prazsky@denik.cz.