Tento týden se zaměříme na vývoj magistrátu a postu primátora, jak ho známe dnes. Dříve se představitel hlavního města nejmenoval primátor, a ne vždy byli zastupitelé voleni měšťanstvem. Praha prošla v 19. a 20. století velkými změnami a tyto změny se odrážely i v samotném magistrátu. Jak vypadalo období purkmistrů, starostů a prvního československého primátora?

Spojení čtyř měst a revoluce

„Na konci 18. století bylo rozdělení Prahy na čtyři samostatná města (Staré Město, Nové Město, Malou Stranu a Hradčany) s vlastní správou jednou ze základních překážek jejího dalšího rozvoje,“ vysvětluje Ondřej Bastl, archivář hlavního města Prahy. „Jednotlivé radnice však argumentovaly hlavně tím, že jeden magistrát nezastane práci čtyř, a že se zhorší informovanost obyvatelstva.“

Rázně zakročil až císař Josef II., který spojil čtyři pražská města v jednu obec pod jedním magistrátem. Ze začátku byly dokonce v omezené podobě povoleny volby, ty byly ale už za vlády Františka I. zrušeny. Tento panovník totiž nesdílel ideu osvíceného absolutismu svého předchůdce.

V té době stál v čele města purkmistr, který byl nejdříve volen pouze na čtyři roky, záhy se však funkce stala doživotní. Purkmistra potvrzoval samotný císař, a tudíž si udržel nad královským městem značný vliv. Jedním z nejdéle sloužících purkmistrů byl Josef rytíř Müller z Jiřetína. Ten byl ve funkci od roku 1839 a dohlížel například na stavbu neogotického křídla Staroměstské radnice, které však bylo za Pražského povstání v roce 1945 těžce poškozeno boji a muselo být zbouráno.

V Müllerově době byl také otevřen most císaře Františka I. (později přebudován na kamenný most Legií) a nábřeží císaře Františka I. (pozdější Smetanovo nábřeží). Také bylo zprovozněno první veřejné osvětlení a první pražské železniční nádraží. Během revolučního roku 1848 se ale pokusil o zaslání vzdoropetice císaři Ferdinandovi I., ve které hanil reformní snahy Čechů. Nakonec byl z funkce purkmistra odvolán a na jeho místo nastoupil Tomáš Pštross.

Rok 1848 přinesl mnoho změn. Proběhla první obecní volba zastupitelstva, které se ale mohli zúčastnit pouze majetní muži. Také se do řízení města dostalo mnohem více Čechů, kteří sice předtím mohli na radnici pracovat, ale díky kontaktům tato místa častěji obsazovali Němci. Další léta se vyznačovala hlavně bojem o rovnoprávnost českého jazyka na pražských úřadech, a proto se termín „purkmistr“ udržel pouze do roku 1882 – nahradil ho starosta. Prvním nositelem tohoto titulu se stal významný člen Sokola Tomáš Černý. Od něj také pochází úsloví „zlatá slovanská Praha“. Od konce 80. let už totiž bylo zastupitelstvo hlavního města čistě české.

České ministerstvo zahraničí

Praha se nadále měnila a toho si začal i díky snaze magistrátu všímat celý svět. Především zásluhou starosty Karla Groše se začalo pražskému magistrátu říkat „české ministerstvo zahraničí“. Starostou se stal v roce 1906 a zůstal na tomto postu až do svržení monarchie. Navzdory císařské Vídni demonstrativně přijímal a hostil desítky delegací slovanských národů, spřátelených sokolských obcí i západoevropských měst.

Výsadní postavení měl hlavně vztah s Paříží, což bylo zvýrazněno činností francouzského konzulátu v Praze. V jeho čele stál v letech 1909-1911 básník Paul Claudel. V roce 1912 tři čelní členové pařížské městské rady v čele se starostou H. Gallim obdrželi při své návštěvě zlaté čestné medaile města Prahy.

Starosta Groš navázal styky také s další světovou metropolí – Londýnem. V září 1911 Praha sokolskými špalíry, divadelními představeními, slavnostním osvětlením a pompézním banketem pro 230 osob uvítala starostu města Londýna sira Thomase Vezey Stronga v čele delegace, která měla 66 členů.

Ale Karel Groš se především snažil o vznik Velké Prahy. V letech 1883 až 1901 byl sice připojen Vyšehrad, Holešovice-Bubny a Libeň, zbytek se však sjednocení s královským městem bránil. Podporu nacházel i v císařské státní správě, která cítila, že by tím Praha příliš vzrostla na významu a na politické síle.

Konflikt ovšem přerušila První světová válka. Za války se město ocitlo v těžké hospodářské situaci a veškeré úsilí se soustředilo na zásobování a válečnou pomoc. Kvůli své spolupráci s Vídní byl po válce Karel Groš odvolán z funkce a na jeho místo nastoupil Karel Baxa.

Vznik Velké Prahy

JUDr. Karel Baxa byl velkým obhájcem Velké Prahy a svůj sen dal okamžitě po svém nástupu do pohybu. Jeho snahami proto 1. ledna 1922 vzniklo Hlavní město Praha o rozloze 17 164 hektarů, které tvořilo 19 městských částí. Připojeno bylo 37 obcí v okruhu 7 km od centra. Nové město si vyžadovalo nový titul svého představitele – stal se jím primátor. Také zastupitelstvo se značně změnilo, hlavní rozdíl nastal v jeho volbě. Nyní mohl volit každý obyvatel Prahy nehledě na majetek a pohlaví.

V roce 1927 magistrát schválil nový znak Prahy, do kterého byl zakomponován Československý lev. Současně se zastupitelstvo a primátor snažili snížit vnější pompéznost. „Například instalace primátora byla 'odbyta' na začátku schůze a řetěz, který byl zhotoven v roce 1898, nosil Karel Baxa jen velice zřídka, například při cestách do zahraničí,“ říká archivářka hlavního města Petra Slámová.

Karel Baxa setrval ve funkci primátora až do roku 1937 a dodával Praze energii v těžké poválečné době. Hlavní město si za jeho působení prošlo nutnou modernizací, ale také hospodářskou krizí třicátých let. Svou oddaností městu dodal novému titulu primátora na vážnosti, který jej provází dodnes.