Zatímco dějiny jiných pražských částí sahají mnohdy až do středověku, ty vinohradské se začínají psát až v 19. století. Jejich název je odvozen od vinic, které zde založil Karel IV.

Samostatná obec Královské Vinohrady vznikla až roku 1849. Už o 26 let později ale byla rozdělena na dvě části: Vinohrady I, které se později přejmenovaly na Žižkov, a Vinohrady II. „Na Vinohradech rostly domy závratnou rychlostí, ovšem pouze třípatrové a později čtyřpatrové tím se totiž zabraňovalo přílišnému zalidňování a zajišťovalo se také v ulicích dostatek světla a vzduchu,“ píše spisovatelka Eva Bělíková. „Také dlažbě a jejímu udržování a čištění byla věnována nevšední pozornost, Vinohrady se tak mohly pyšnit nevídanou čistotou.“

Čapkovi přišly hlučné a prašné 

Centrem se stalo Vinohradské náměstí, dnešní náměstí Míru, plné výstavních domů i paláců. K 1. lednu 1922 bylo mladé, ale dynamicky se rozvíjející město připojeno k Velké Praze jako její dvanáctý obvod. Už v té době byly Vinohrady oblíbeným útočištěm úředníků, bohémů a umělců. Lidí zde v době první republiky přibývalo, a tak se na původních třípatrových domech začaly vršit nejrůznější nástavby.

Ty byly trnem v oku zdejšímu obyvateli, spisovateli Karlu Čapkovi. Celé Vinohrady mu pak přišly „nesnesitelně hlučné a prašné.“ I přesto se ale v jeho vile na hlučných Vinohradech scházela tehdejší intelektuální smetánka, takzvaní pátečníci. Nechyběl mezi nimi Edvard Beneš, Ferdinand Peroutka, Eduard Bass a ani prezident T. G. Masaryk.

Vinohrady jsou už odedávna spojeny s rozhlasem. Ten původně sídlil v provizorním stanu v Praze-Kbelích, z Fochovy - dnešní Vinohradské třídy, začal vysílat 2. prosince 1924. Za první republiky se z radiopřijímačů linula kromě češtiny také němčina, maďarština a ruština, a na své si tak přišly i místní menšiny. Období protektorátu se citelně dotklo také rozhlasu. Od roku 1939 podléhal německému ministerstvu propagandy, což si někteří jeho zaměstnanci nenechali líbit a protestovali mnoha způsoby. Nešťastný osud potkal slovenského redaktora zpravodajského oddělení Pavola Donnera.

„Něco tmavého se mihne za oknem shora dolů. Vteřina a ozve se temná rána. Pak několik výkřiků. Ve chvíli, kdy první německý voják vstupoval do mramorové haly rozhlasu a zamířil k oknu před inspekcí, dopadlo za tímto oknem tělo slovenského hlasatele Pavla Donnera na betonovou dlažbu dvora. Předobrý člověk, otec několikaměsíční dcerušky, se vrhl ze šestého poschodí s přeřezanými tepnami na rukou,“ vzpomínal zakladatel dětského rozhlasového souboru Miloslav Disman.

Rozdělení Vinohrad

Tragická událost předznamenala snad ještě tragičtější boj o rozhlas z roku 1945. Dne 5. května 1945 se začalo vysílat na truc Němcům v češtině. Okupanti reagovali jako býk na rudý šátek na Vinohradskou třídu byli vysláni příslušníci SS, vzbouřencům ale také přicházely na pomoc posily. Bojovalo se o každou místnost. Až kolem šesté hodiny večer Němci konečně kapitulovali. České vítězství ale bylo draze vykoupeno asi 170 padlými. Obdobná situace se opakovala o 23 let později, v roce 1968. Jen nepřítel byl jiný, tentokrát proti Čechoslovákům stály jednotky Varšavské smlouvy.

Dramatické události se Vinohradům nevyhýbaly ani po Vítězném únoru. Už v roce 1949 byla západní část přičleněna k Praze 2, zatímco zbytek zůstal pod Prahou 12. Největší rána přišla s rokem 1960 v podobě zákona o územním členění státu. „Buržoazní“ čtvrť se podařilo rozbít na několik celků, které od tohoto roku spadaly rovnou pod pět obvodů, konkrétně pod Prahu 1, 2, 3, 4 a 10. Komunistické vládě vadilo také přízvisko „Královské“, a tak nám do dnešních dní zbyly pouze „Vinohrady“.

Co říká starostka Prahy 2 Jana Černochová?
Naši předci, na něž se při péči o Vinohrady snažíme navazovat, stavěli tuto čtvrť tak, aby na jednom náměstí stály kostel, škola, divadlo, radnice i společenský Národní dům. Z okna své pracovny se na půvabné náměstí Míru stále nemohu vynadívat. K prapůvodním vinohradům pak odkazuje vinice Grébovka. V centru metropole vznikají medailová vína, na něž jsme v Praze 2 náležitě pyšní, stejně jako na celé zrekonstruované Havlíčkovy sady – a obecně všechny parky, kterých je na Vinohradech opravdu hodně. Ducha vzdělanosti a noblesy se z Královských Vinohrad nepodařilo vyhnat ani komunistům, přestože se o to pokusili bezprecedentním rozdělením této čtvrti do pěti (!) městských částí. A nechci se nikoho z ostatních městských částí dotknout, ale Vinohrady a Praha 2 jsou pro mě synonymum. Můj domov – a má srdcová záležitost navěky.

close Jana Černochová. info Zdroj: MČ Praha 2 zoom_in

close Místní lidé - Vinohrady. info Zdroj: Deník zoom_in

Věděli jste, že…

… Roku 1879 byly Vinohrady povýšeny na město. Rakousko-uherská správa se tak v duchu rakouského centralismu pokoušela zabránit jejich připojení k Praze, a tím vytvoření velké české metropole.

… Kvůli rozdělení Královských Vinohrad v roce 1960 došlo i k několika kuriózním situacím. Stará secesní budova Hlavního nádraží tak například patří ještě Vinohradům, zatímco budova nová už přísluší Novému Městu.

Kam se podíváme příště?
Příští pátek se v seriálu Jak jsme žili v Československu podíváme do Holešovic. Máte z této čtvrti fotografie z let 19181992 nebo byste chtěli vyprávět, a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prazsky@denik.cz.