Stalo se zvykem, že se tehdy Pražané vydávali přes Petřín na mši do břevnovského kláštera. „Po cestě zpátky lidé na Petříně zdobili ovocné stromy řetězy a zapalovali na nich svíčičky a prskavky, takže se celá petřínská pláň blyštěla a hořela jako hvězdné nebe,“ vzpomínala paní Růžena Nasková.

Na Vltavě se dalo posedět na lavičce

Před sto lety vypadaly pražské zimy jinak, než dnes. Vltava často zamrzala a pro děti i některé dospělé představovala podle Radky Šamanové z Muzea Hlavního města Prahy perfektní příležitost k bruslení. „Kluziště na Vltavě se v té době opravdu udržovala, byla ohraničená pásy nebo větvičkami. Nechyběly tam lavičky, aby si mohli bruslící odpočinout a ani teplé občerstvení.“

Spisovatelka Vlasta Pittnerová vzpomínala, že: „Vltava byla jako nějaká obří silnice. Chodily po ní stovky lidí sem a tam, bruslili, hráli hokej, klouzali se.“ Také sněhu bývalo po kotníky, což trápilo především dámy, které se v dlouhých nepraktických sukních musely brodit sněhovou nadílkou.

I bohaté dámy musely vařit

Na Štědrý den bývalo už od 17. století v Praze zvykem, že kromě klasické štědrovečerní večeře dostal každý ještě tři malé porce svých nejoblíbenějších jídel. Kdyby se tak nestalo, měl by dotyčný celý následující rok „utrum“. Už od rána se tak nepřetržitě vařilo, smažilo a peklo. Další pražská pověra hovoří o tom, že i dámy z vyšších vrstev musely ten den vařit samy, protože by v dalším roce nebylo z čeho.

V dobách první republiky bychom nalezli kořeny tzv. Stromů republiky, o nichž se rozhovořil pražský kronikář Antonín Ederer. „V roce 1918 nalezli tři přátelé, mezi nimi novinář Rudolf Těsnohlídek, v lese opuštěné asi roční děvčátko. Jeho záchrana přivedla Těsnohlídka k nápadu pořádat sbírky na opuštěné děti. První Strom republiky spojený s charitativní sbírkou byl vztyčen o pět let později v Brně a brzy se přidala i další města včetně Prahy.“

Válka od nakupování dárků neodradila

Vybrané peníze sloužily mimo jiné ke stavbě dětských domovů. Tato tradice byla přerušena za dob Protektorátu. Nacistům totiž vadilo spojení sbírky se slovem „republika“ a Úřad říšského protektora ji nakonec zakázal. Postižené děti z břevnovského ústavu Vincentinum o Vánocích roku 1940 alespoň přijel pozdravit prezident Emil Hácha, který měl ve zvyku navštívit každý rok na Štědrý den nějaké sociální zařízení.

Podle historiků Petra a Pavlíny Kourových předvánoční nákupní šílenství neutlumily ani těžké válečné časy. Dokladem může být inzerát pražského obchodního domu Bílá Labuť, v němž se lidem doporučovalo, aby přicházeli „spíše dopoledne, kdy nejsou takové návaly.“

Po Vánocích 1939 pak stejný obchodní dům děkoval zákazníkům, že ve vánočním čase uskutečnili 3 145 896 nákupů. Rušno bylo i na adventních trzích. Ve zmíněném roce mělo v hlavním městě licenci k prodejům asi 500 prodejců. Otevírací dobu ale měli kvůli zatemňovacímu nařízení velmi omezenou.

Místo Ježíška Stalin

Vánoční tradice, které stěží přežily těžké období Protektorátu, utrpěly další ránu během období komunistického režimu. Nejdříve se komunističtí představitelé zaměřili na jejich křesťanský rozměr. V Praze přestaly znít koledy a typické jesličky s malým Ježíškem by člověk našel jen stěží. Vytlačil je děda Mráz a také Josif Vissarionovič Stalin, který slavil narozeniny 21. prosince. Tato událost ve 40. a 50. letech téměř přebila tradiční Vánoce. Také kapra mnohdy nahradil obalovaný řízek.

V 60. letech se Vánoce staly svátky konzumu. Zároveň se poněkud uvolnily poměry a do pražských domácností se tak vrátil Ježíšek, koledy i betlémy. V roce 1968 navštívil pražské kostely rekordní počet lidí.„Už dlouho neviděl svatý Jakub tolik lidí. Téměř tisíc Pražanů se sešlo, aby poslední sobotu před Vánoci vyslechlo Českou mši vánoční Jana Jakuba Ryby,“ napsalo Rudé právo.

Po složitých dobách normalizace, kdy lidé trávili svátky ve frontách měly Vánoce roku 1989 zcela jinou atmosféru. Kostely praskaly ve švech, kromě koled se zpívala hymna, Čechoslováci z exilu se na svátky vraceli zpět do vlasti. Tečkou za Vánocemi se 29. prosince 1989 stalo zvolení Václava Havla prezidentem.

Věděli jste, že …

… Pod Václavským náměstím bývaly až do nástupu komunismu dvě velké nádrže. V jedné nabízel prodejce pan Vaňha sladkovodní ryby, v druhé nejrůznější mořské živočichy včetně chobotnic, langust, žraloků, ježků, krevet a sépií.

… Až do poloviny třicátých let bylo zvykem na Štědrý den házet z Karlova Mostu něco cenného do Vltavy jako úplatek vodníkům, aby dotyčného ušetřili, kdyby se někdy náhodou ocitl v řece.

… Na svátek sv. Štěpána, patrona koní, se na Národní třídě, Na Příkopech a v centru konal koňský trh a bujará tancovačka, kde byly nabízeny koňské guláše, klobásy i sekané.

Kam se podíváme příště?
Příští pátek se se začátkem nového roku seriál Pražského deníku Jak jsme žili v Československu podívá na nejvýznamnější léta minulého století, které se osudově dotkly hlavního města. Máte doma zajímavé snímky z let 1918-1992 nebo byste chtěli vyprávět a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás na e-mailové adrese redakce.prazsky@denik.cz.