Co říkají místní lidé?

Eduard KopáčekV Hloubětíně se žije dobře. Je to část města, kde jezdí 24 hodin denně dvě tramvajové linky do centra, takže třeba v pátek a v sobotu po flámu jezdí nočka z Lazarské domů každých 10 minut. Hloubětín, to jsou především domkaři a lidi ze starších sídlišť, takže tam nejsou v takové míře zastoupeny neduhy jiných pražských sídlišť. To, co se hodně nepovedlo je stanice metra. Dříve bylo u Havany krásné náměstí s lavičkami a kulturní dům (s restaurací a s výčepem s tankovým pivem). Místo toho je nevzhledný a nepříjemný prostor, kde se snad pokazilo, co se dalo. Z kruhového pavilonu, kdysi cukrárny inspirované nejznámější cukrárnou na Kubě, je dneska sklepní kasino a zbytek domu chátrá.

Eduard Kopáček.

Štěpánka Kopřivová a František KonečnýHloubětín vnímáme jako velké sídliště. Nemá vlastní kulturní zázemí. Nemá charakter "města ve městě", jako třeba Vinohrady. Hloubětín nemá ani jasné centrum a nefungují tu absolutně žádné sociální vazby, dokonce ani restaurace nemají štamgasty. Kdyby nebylo metro a skrz něj velmi snadné spojení do centra, žít v Hloubětíně by upřímně nebylo nic moc. Ale máme tu pěkný moderní slunečný byt v novostavbě, za rozumný pronájem.

Štěpánka a František.

 

O projektu Jak jsme žili v Československu

Kdo by odolal prohlížet si stará alba a zažloutlé fotografie dokumentující dobu minulou. Jak lidé před sto lety vítali vznik Československa, jaký byl spolkový život, ale i důležité mezníky v uplynulých sto letech ve vašem městě, obci nebo čtvrti. To vše budete nacházet každý pátek na stránkách vašeho regionálního Deníku. Připravili jsme totiž nový naprosto unikátní projekt Deníku Jak jsme žili v Československu, který bude mapovat 100 let od pádu Rakousko-Uherska až po současnost v řadě míst vašeho regionu. 

Máte doma zajímavé snímky Vaší čtvrti z let 1918–1992 nebo byste chtěli vyprávět a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás na e-mailové adrese redakce.prazsky@denik.cz.