Dějiny Proseka sahají až do pravěku, své jméno ale dostal zřejmě v 10. století, když tudy vedla stezka do Prahy, kterou bylo nutno nejdřív „prosekat“. Za třicetileté války Prosek zpustl tak, že zde v dobrém stavu zůstala pouze hospoda, kterou se válčící strany rozhodly ušetřit. Ještě ani v 19. století se nejednalo o velkou vesnici, kolem roku 1850 zde stálo 31 domů obývaných 239 obyvateli.

Dělníci si založili cyklistický kroužek

Ve velkém se sem začali stěhovat až dělníci z vysočanských a libeňských továren. Peněz neměli nazbyt, a tak zde ve 20. letech vyrostla dělnická kolonie, která stávala na místě dnešních paneláků mezi ulicemi Lovosická a Kytlická.

Její obyvatelé se snažili zabavit všelijak. Opečovávali svoje miniaturní zahrádky, chovali králíky a slepice, ale vznikl zde třeba i cyklistický kroužek, který pořádal výlety do okolí Prahy. Jeho členové se tak mohli podívat k řece Jizeře, nebo vyrazit do lesa na houby. Ti nejchudší bydleli za první republiky v jeskyních v místních pískovcových skalách.

„Bydleli jsme na Proseku v ulici Na vyhlídce ve starém domku. Měli jsme jednu místnost a bylo nás tenkrát pět. Zařízení bytu bylo jednoduché, skromné, ale účelné. Bylo tu jen nejnutnější vybavení a každá věc musela mít své místo, aby se tam všechno potřebné vešlo. Žádný vodovod, nebo dokonce koupelna, žádný plyn, ale jen kamna na uhlí a ze začátku se svítilo petrolejem. I úkoly jsem si musel jako malý žáček psát při svitu petrolejové lampy. Dnešní mladí lidé by se těžko smiřovali s takovým životem praní a koupání v neckách, spaní na slamnících na zemi,“ vzpomínal na skromné bydlení na Proseku pamětník pan Milan Klaban.

Prosečané skrývali parašutisty

Za druhé světové války se Prosečtí stali součástí heydrichiády, především místní Sokolové. V kuželníku sokolovny poblíž kostela sv. Václava schovávali padáky a oblečení parašutistů operace Anthropoid a Jan Kubiš a Jozef Gabčík se zde i nějakou dobu schovávali.

Po atentátu na Reinharda Heydricha byli někteří prosečtí odbojáři vyslýcháni a za svou hrdinskou pomoc parašutistům zaplatili životem. Další tragická válečná kapitola se začala psát 14. února 1945.

Tehdy Američané zaměnili Prahu za Drážďany a provedli na ni nálet, zasažen byl přitom i Prosek. Dva domy byly téměř srovnány se zemí a k újmě přišly také nuzné domky v dělnické kolonii. Během okupace tragicky zahynulo 64 občanů Proseka, kterým byl vybudován pomník na proseckém náměstí.

Kulturní centrum málem zbourali

Po dlouhá léta byl proseckým centrem hostinec U Brabců. Už od středověku na jeho místě stávala hospoda, současná budova pochází z roku 1837. Zdejší divadelní sál byl využíván nejrůznějšími spolky, býval zde i biograf, který provozovali prosečtí sokolové.

V 80. letech však chátrající budova sloužila jako sklad barev a laků a ještě nedávno byla v tak špatném stavu, že ji majitel chtěl nechat zbourat. Po protestech místních ale objekt získala radnice a naplánovala jeho přestavbu.

Prosek a vodopády

Původní vesnický ráz Proseka narušila až výstavba sídliště Severní Město v 60. a 70. letech. Na místě jeho prosecké části sice měly původně vyrůst kolonie rodinných domů, zvítězily ale paneláky, v nichž se mohlo zabydlet až 32 tisíc obyvatel.

Podle návrhů architekta Ladislava Knittla zde mělo vzniknout také megalomanské centrální náměstí s geometricky rozmístěnými budovami, kterému by padla za oběť téměř všechna stará prosecká zástavba, včetně návsi a domů ve vesnickém stylu. Jako jediný měl být ušetřen starobylý kostel sv. Václava z 11. století.

Projekt se však nikdy nepodařilo zrealizovat. K odpočinku obyvatelům sídliště sloužil a dodnes slouží park Přátelství, vybudovaný na jedenácti hektarech v letech 1976-1983. Unikátním je díky sestavě jezírek, fontán a vodních kaskád, které dohromady měří úctyhodných 450 metrů.

Co říká starosta Jan Jarolím
Podíváte-li se na Prosek shora, tone v zeleni. I v posledních letech, kdy jsme využívali rovněž peněz z fondů EU, jsme tady revitalizovali mnoho zanedbaných ploch a vytvořili nové parky nebo rozšířili stávající, jako např. park Srdce, okolí Proseckých skal, jejichž podzemí chceme rovněž zpřístupnit. A především se nám v souladu s přáními proseckých a střížkovských obyvatel podařilo získat pozemky u stanice metra Střížkov, na něž v současné době začínáme rozšiřovat sousední prosecký park Přátelství, který tak bude mít 16 hektarů. Přesto však za náš největší úspěch, který zpříjemňuje život na Proseku, považujeme to, co paradoxně nikdo nevidí masy výškových budov, jejichž výstavbě se nám podařilo zabránit, jako právě v místech nové části parku Přátelství, v Litvínovské, Teplické, Bohušovické, Ctěnické, u Jizerky…

Věděli jste, že…

… Pod Proseckými skalami se nacházejí rozlehlé podzemní chodby. V 19. století byla oblíbená průpovídka, že jimi v kočáře tajně jezdíval francouzský císař Napoleon do Staré Boleslavi, nebo že se zde nachází obrovské podzemní jezero. Pamětníci také vzpomínají, že se v labyrintu chodeb často skrývali kriminálníci. Dnes jsou chodby zazděné, až na některé výjimky ústící do sklepů domů.

… V roce 1757 se během války o rakouské dědictví blízko Proseka odehrála bitva u Štěrbohol. Tehdy zde vzniklo jedno z velitelských stanovišť rakouské armády a místní byli nuceni se postarat o koně vojáků a zajistit jim dostatek potravy.

… V minulosti Prosečany trápil nedostatek pitné i užitkové vody. Vodu tak údajně do Proseka dováželi oslové z rybníka ve vacích. Na svou každodenní trasu si osli prý tak zvykli, že obsluha byla potřeba jen u rybníka a na návsi, kde se voda vydávala. Protože se touto vodou i křtilo, dodnes se říká, že jsou Prosečtí křtění „oslí vodou“.

Kam se podíváme příště?
Příští pátek se v seriálu Jak jsme žili v Československu podíváme do Vysočan. Máte doma historické snímky z let 19181992 nebo byste chtěli vyprávět, a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prazsky@denik.cz.