Rok 1891 se nesl v duchu českého patriotismu, především v Praze. Uskutečnila se zde totiž dlouho očekávaná Jubilejní zemská výstava. Nejdříve byla plánovaná jako všeobecná zemská výstava za účasti všech národů obývajících České země. Zdejší Němci ale byli přesvědčeni, že výstava by přinesla užitek pouze českým podnikatelům, a tak se rozhodli celou akci bojkotovat. Přesto se však výstava stala senzací a zúčastnilo se jí přes dva a půl milionu návštěvníků.

Díky ní vyrostl Průmyslový palác, který svému účelu slouží dodnes, ale také například Petřínská rozhledna a Pavilón českých turistů, jenž je dnes znám spíše pod jménem Petřínské bludiště. Od 15. května 1891 až do 18. října téhož roku měli Češi možnost ukázat, jaký se v nich skrývá potenciál a že český národ je schopný a podnikavý.

1922: Plocha Prahy se rozšířila sedmkrát

I díky aktivitě roku 1891 se podařilo vytvořit v roce 1918 samostatný stát: Československo. Nyní ale bylo třeba důstojného hlavního města. Okamžitě se tak začalo se stavbou nových domů a také veřejných budov pro obyvatele rychle rostoucí metropole. K městu se navíc připojily některé okolní obce. Dne 1. ledna 1922 tak vzniklo Hlavní město Praha (neboli Velká Praha). Pokusy tak učinit sahaly už do roku 1849, ale až euforie ze vzniku samostatného státu urychlila jednání jednotlivých částí a plocha metropole se rozšířila sedminásobně. Mezi připojené obce patřil Smíchov, Dejvice, Břevnov, Radlice, Vysočany, Královské Vinohrady, Košíře, Hostivař a další.

První republika a rozšíření Prahy s sebou přinesla zásadní zjednodušení v řízení těchto městských částí a možnost jednotnějšího postupu. „Ne všechny kroky mladé republiky v Praze však byly nejlepšími,“ upozorňuje kronikář Prahy 1 Antonín Ederer. „V zápalu protihabsburských nálad byla 16. května 1919 z Malostranského náměstí odstraněna socha maršála Radeckého. Tento český vojevůdce, který se mimo jiné aktivně podílel na porážce Napoleona, dodnes trčí v lapidáriu na Výstavišti. Je to přitom jedna z nejhezčích soch v Praze,“ uvedl kronikář.

1945: Při povstání padly tisíce Pražanů

Další zásadní, i když krvavý, byl rok 1945, kdy skoro celé hlavní město povstalo proti nacistickým okupantům. Povstání započalo 5. května, když hlasatel rozhlasu Zdeněk Mančal v šest hodin ráno vynechal povinný německý jazyk a řekl pouze „Je sechs hodin“ a zbytek vysílání pokračoval v češtině. Ihned začal boj o rozhlas, u kterého nakonec padlo 170 statečných Čechů. Budovu se však podařilo do příjezdu Rudé armády uhájit. Boje zuřily po celé Praze, výjimkou nebyly ani Ďáblice.

„Hodně ďáblických občanů se shromáždilo u hotelu na Pražské třídě (Ďáblická) a zde se domluvili, že postaví barikády, aby bránili Němcům v přístupu do Prahy,“ vzpomíná Jan Sigmund. „V tělocvičně vzniklo velitelství, odkud se řídily všechny operace. Dva německé tanky ale zastavily u hotelu a ozbrojení vojáci přítomné občany postavili ke zdi s rukama nad hlavou. Zničili nalezené zbraně a do pytlů s moukou nasypali roztlučené žárovky.“ Pražského povstání se zúčastnilo přes 30 000 bojovníků a dalších 100 000 pomáhalo se stavbou barikád. Ztráty byly velké. Padlo přes 3000 povstalců a 4000 civilistů. Praha se ale konečně mohla znovu nadechnout.

1969: Strach zvítězil nad statečností

Již za pár dní 19. ledna, to bude 50 let, co zemřel Jan Palach. Tento statečný student se rozhodl upozornit společnost, že by neměla nečinně přihlížet, jak jsou její svobody potlačovány a určovány cizí mocností. Zmiňoval se o pasivitě lidí a podle historika Luboše Holečka dokonce chtěl, aby studenti obsadili budovu rozhlasu. Pražského rodáka následovali také Josef Hlavatý, Jan Zajíc a Evžen Plocek.

Bohužel ani jejich oběť nedokázala zvrátit utužování normalizace po potlačení pražského jara roku 1968 vojsky Varšavské smlouvy. K poslednímu zásadnímu odporu se Pražané vzedmuli na výročí invaze 21. srpna 1969, komunistická garnitura však protesty tvrdě potlačila. Zemřelo tehdy pět demonstrantů.

Věděli jste, že …

… Hitler při své návštěvě Prahy ve dnech 15. a 16. března 1939 vyslovil přání zbourat Petřínskou rozhlednu, protože kazila výhled z Pražského hradu? Naštěstí z demolice věže sešlo.

… první novoroční projev prezidenta Václava Havla roku 1990 začínal takto: „Milí spoluobčané, čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších miliónů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před  námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá.“

Kam se podíváme příště?Příští pátek se seriál Pražského deníku Jak jsme žili v Československu podívá do Hostivaře. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti z let 1918 až 1992 nebo byste chtěli vyprávět a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás na e-mailové adrese redakce.prazsky@denik.cz.