Osada jménem Podolí se objevuje poprvé roku 1222 a až do konce 18. století se téměř nezměnila. Například v roce 1783 zde stálo 50 domků obývaných zejména zelináři. Právě o plusech zdejší zeleniny se zmiňuje i článek v časopise Věda a práce z roku 1903, který se zabývá nutností spojit Podolí s Prahou. „Obce na pravém břehu Vltavy, ačkoliv zásobují pražské trhy zeleninou a průmyslně na vysokém stupni stojí, přece ještě postrádají přímého spojení s naší metropolí.“

Řešením se měla stát silnice vedoucí podél Vltavy skrze vyšehradskou skálu. Slavný tunel ve skále se skutečně podařilo v roce 1904 prorazit a projet se jím dá dodnes. To byl první krůček k napojení Podolí na Velkou Prahu, jeho definitivní začlenění do hlavního města přišlo v roce 1922.

Socialistický unikát

Po druhé světové válce dostala dříve řídce osídlená část svůj nynější ráz. V podobě komplexu studentských kolejí ČVUT zde například začala růst zástavba ve stylu socialistického realismu, tzv. sorely. Ten se vyznačuje širokými bulváry, rozhlehlými náměstími a všelijakými odkazy na antiku.

Právě v Podolí tak lze nalézt unikátní monumentální budovy s balustrádami, vítěznými oblouky a antickými sloupy zdobenými pěticípými hvězdami, ale také srpy a kladivy. Najde se tu však také mnoho architektonicky cenných vil, k nimž patří třeba moderní stavba architekta Josefa Pleskota či vila spisovatele Františka Langera. Své místo tu našla i vila lobbisty Romana Janouška. Třípatrové sídlo sklidilo kritiku místních, kterým zablokovalo výhled na Hradčany.

Bazén napojený na televizní studia

Nejen pro obyvatele okázalých vil začala v roce 1959 vznikat v objektu bývalé cementárny proslulá plovárna. Pro spartakiádní plavecké závody konané o rok později zde byly otevřeny první dva bazény, které ale zatím neměly filtraci a kvůli nespolehlivému ohřívání byly pořádně studené. Svůj provoz tak mohla plovárna ve vší slávě zahájit až v roce 1965.

O dvě dekády později bylo dokončeno napojení plaveckého stadionu na chladící systém Československé televize. Díky tomu tak mohli na Kavčích Horách klimatizovat studia a stadion na oplátku získal teplo na vyhřívání bazénů.

Před vodárnou se odehrálo drama

A je to právě televize, která je kromě plovárny neodmyslitelně spjatá s Podolím. Stavba moderních studií na Kavčích horách začala na začátku 60. let. Plán byl ale několikrát změněn, protože pokrok v technice předběhl tempo výstavby, a tak až v roce 1996 byla hotova poslední budova, které se přezdívá Rohlík.

Další dominantou Podolí je kromě studií České televize také honosná budova vodárny, postavená v neoklasicistním stylu a zdobená pískovcovými sochami českých řek. V srpnu roku 1968 se zde však odehrálo drama. Prahu okupovali Sověti, kteří se nevyhnuli ani budově vodárny. Právě před ní zastřelili dva patnáctileté studenty Karla Paríška a Karla Němce. Jejich jména dodnes připomíná pamětní deska na jednom z domů.

Sanatorium v paláci

Další proslulou budovou pražského Podolí je Ústav pro péči o matku a dítě, kterému se sice často říká porodnice Podolí, připomíná ale spíš palác. Původní plán profesora Rudolfa Jedličky z roku 1909 byl velkolepý. Inspiroval se totiž americkou módou, kdy léčivé neměly být pouze procedury, ale také samotné prostředí.

Díky financím od dobrovolníků se podařilo vybudovat luxusní Pražské sanatorium, které bylo na konci 40. let jedním z nejprestižnějších v Evropě, a to i přesto, že za války ho okupovali nacisté a zčásti bylo zničeno dělostřeleckou palbou.

Co říká starostka Prahy 4 Irena Michalcová
Z Braníka je to do Podolí sotva pár kroků. Spojuje je řeka, široká nábřežní komunikace s tramvajovou tratí a slavná cyklostezka, kterou využívají stovky cyklistů denně. Ale už dávno před tím, než u nás začal prudký rozvoj cyklistiky to bývala oblíbená běžecká stezka a neméně oblíbené korzo pro seniory a maminky s kočárky. Byla bych ráda, kdyby na to noví uživatelé nezapomínali a byli ohleduplní, aby nedocházelo ke zbytečným konfliktům. Zdá se mi, že řeka určila dnešní charakter Podolí jako místa pro sport, rekreaci a trávení volného času. 

close Irena Michalcová. info Zdroj: Archiv zoom_in

Věděli jste, že …

… Podolská vodárna není první vodárnou postavenou v Podolí? Už v roce 1882 zde byla zprovozněna Vinohradská vodárna zásobující Královské Vinohrady a v roce 1885 Pražská vodárna, jež zásobovala Smíchov, Malou Stranu a Karlín. Za první republiky však už voda nestačila a na jejich místě vyrostla v roce 1922 Podolská vodárna, jež svou noblesou plete turisty, kteří ji často považují za Parlament ČR.

… za první republiky byste v Podolí měli dost vekou šanci potkat takové velikány, jako byli bratři Čapkovi, Josef Gočár či prezident T. G. Masaryka, jak vstupují do jedné z mnoha vil? Ve vile novináře Františka Langera se totiž pravidelně v pátek scházeli tzv. pátečníci, intelektuálové, kteří probírali problémy doby.

… v ulici Na Zlatnici se pozornému člověku naskytne zajímavá podívaná. Jedna z vil je totiž vybavena kopulí jako hvězdárna. Tu si tam nechal nainstalovat v roce 1924 lékárník František Fischer, amatérský astronom. Pro zájemce pořádal pozorování meteorů a vedl i kurz selénografie. Hvězdárna zanikla po smrti lékárníka v roce 1966, ale část vybavení dodnes slouží ve hvězdárně v pražských Ďáblicích.

Kam se podíváme příště?
Příští pátek se seriál Jak jsme žili v Československu podívá do Jinonic. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti z let 1918-1992 nebo byste chtěli vyprávět a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prazsky@denik.cz.