Bigbítová skupina Vítkovo kvarteto v jedné ze svých písniček zpívá, že „z Malešic, z tý čtvrti pochybný, přichází on, pražskej démon“. Při nahlédnutí do historie Malešic jde ale bez pochyby o poklidnou čtvrť, se slušnými lidmi, kde čas běžel ve svém vlastním tempu. „Minimálně za normalizace byla v Malešicích  nehybná doba. Jedinou dramatickou událostí bylo, když v ulicích chodili čerti s Mikulášem,“ vzpomíná Stanislav Kněnický, který se v 60. letech v Malešicích narodil.

Vesnice bez kostela 

Malešice byli původně zemědělskou oblastí, která se k Praze připojila v roce 1922 a od té doby se začala výrazně proměňovat. Ve středu katastru převládá historická zástavba s rodinnými domky, na západním okraji vtiskla čtvrti ráz socialistická a novodobá sídliště, na východě se rozkládá rozsáhlá průmyslová zóna.

Centrem historické zástavby je malešický zámek, okolo kterého za Československa postupně vyrostly dělnické domky. „Zajímavostí Malešic je, že se zde sice nachází zámeček, ale nikdy zde nebyl katolický kostel. To se mělo změnit po druhé světové válce, kdy byly dokonce vybudovány základy kostela sv. Josefa. Jenže přišel únor 1948 a ze stavby sešlo. Základy kostela pak nenávratně zmizely při výstavbě nových domů při Rektorské ulici,“ nastiňuje Michal Ezechel, kronikář Prahy 10.

Chruščov smekl 

Západní části Malešic vévodí sídliště a Malešický park. „Jedním centrem nových Malešic byla Astra a druhým Oáza, které obsluhovali všech 15 000 lidí z okolí. Soustřeďovalo se tu těch pár obchodů, které tehdy v Malešicích byly. Jinak se muselo na Žižkov nebo do Strašnic. Malešice byly spíš taková noclehárna,“ hodnotí Standa Kněnický a dodává že, když se sídliště postavilo, bylo plné dětí, které měly svůj ráj hlavně na kopci za ZŠ Nad Vodovodem. „V zimě jsme tam chodili sáňkovat. To vždycky vyrazilo celé sídliště na boby. V létě se zase jezdilo na ložisácích, což byly speciálně upravené dřevěné vozíky, kterými jsme brázdili kopec šusem dolů.“

Pohostili ho pálenkou 

Mimořádné pozornosti se sídlišti dostalo v roce 1964 během návštěvy nejvyššího představitele SSSR Nikity Chruščova. Ten se v doprovodu prezidenta Antonína Novotného vydal do Malešic, aby viděl, jak se u nás staví velké obytné domy.

„Sovětský státník byl nadšen. Chválil lidi, stavbu a samozřejmě i prostějovku (pozn. red. pálenka), kterou ho stavbaři pohostili,“ čteme v knize Bohumila Šimona Klobouk od Brežněva.

Průmyslová zóna 

Na východním okraji malešického sídliště leží oblast průmyslových závodů. Jde o organický industriální celek, který jakoby ani nepočítal s lidmi. Můžeme zde najít ulice Teplárenská, Sazečská, Polygrafická nebo U Stavoservisu, které odkazují na průmyslové podniky. V této zóně také najdeme dvě malešické dominanty – teplárnu a spalovnu. Teplárna byla uvedena do provozu v roce 1962 a později byla dvakrát modernizovaná.

„Do teplárny nás jako děti vodili na exkurzi. Vždycky nám ukázali velín, ale hlavně nám dali větrník a žlutou limonádu. Byla to pro nás velká vzácnost a událost,“ směje se Standa Kněnický. Dnes je teplárna rozhodujícím centrálním dodavatelem tepla ve východní oblasti Prahy.

Malešická spalovna 

Než byla postavena první spalovna ve Vysočanech svážel se domovní odpad koňskými povozy. Na povozy navázali popeláři, kteří ještě ve 20. letech sváželi odpad do dnešní Hybernské ulice. Odtud se odvážel na skládku do nedaleké obce Jeneč. Zastaralou vysočanskou spalovnu, postavenou v roce 1934 mělo posílit nové zařízení v Malešicích. Výstavba malešické spalovny byla zahájena v roce 1988. Kompletně ale byla po mnoha problémech uvedena do provozu až o deset let později. Samotná spalovna dnes územně spadá do Štěrbohol, ale neodmyslitelně patří k Malešicím.

 

Botanická zahrada v údolí Rokytky 

Malešice nejsou jen sídliště a průmysl, ale i zelené plochy vhodné k oddechu. Vedle Malešického parku a lesa se v katastru nachází i botanická zahrada. Ta vznikla začátkem 90. let místo parku zámečku pod Táborem. Je zde bohaté arboretum, skalky a vodopád a od roku 1947 zde hospodaří zahradnická střední škola.

 

 

Co říkají místní lidé?
Tomáš Klouček, člen iniciativy Naše Malešice
„Malešice již dávno nejsou vesnicí daleko za Prahou uprostřed polí, ale přesto zde z vesnické obce něco zůstalo. Je to hlavně bohatý spolkový život, který je v jiných částech města nevídaný. Činnost mnoha spolků tu zastřešuje iniciativa Naše Malešice, která se stará o společnou propagaci místních akcí. Některé měsíce zde můžete navštívit až deset akcí různého zaměření. V Malešicích to prostě žije!“
Tomáš Klouček

Milan Willinger. , v Malešicích vyrůstal od roku 1981
V Malešicích jsem prožil téměř celý život. Od dob mého útlého mládí se změnilo mnohé. Některé proluky byly zastavěny (dle mého názoru vkusně a zajímavě), paneláky dostaly nové pláště a září všemi barvami. Sídliště působí veseleji, vegetace hojně bují, a Malešický park dostal novou, krásnou podobu. 
Milan Willinger.

Co říká o Malešicích starosta Prahy 10 Vladimír Novák?
„Malešice před dávnou dobou byly jakousi Popelkou Prahy, byly často opomíjené a oproti sousedním čtvrtím chudé a zanedbané. Dnes tomu tak není a jsou možná nejprogresivněji se rozvíjející pražskou čtvrtí.
Vladimír Novák.


Slavní obyvatelé Malešic:
Významnou i když trochu zapomenutou postavou Malešic je fotbalista Jindřich Valášek. Právě on střelil v roce 1906 vůbec první gól v historii české reprezentace. Proti Uhersku tehdy český tým remizoval poměrem 1:1. Z Litomyšle se do Malešic přestěhoval básník a esperantista Jiří Karen (vlastním jménem Ladislav Podmele), který zde žil až do své smrti v roce 2000. Ještě donedávna jste mohli v malešických ulicích potkat spisovatele, redaktora a kronikáře Miroslava Sígla. Dosud tu můžete potkat akademika Petra Čorneje, který se specializuje na historii pozdního středověku, zvláště pak husitství. Potkat ho můžete nejen v Malešicích, ale i na chodbách Karlovy univerzity, kde přednáší.

Miroslava Sígl

 

Příští pátek se seriál Pražského deníku Jak jsem žili v Československu podívá do Vršovic. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti z let 1918-1992? Pošlete nám je i s komentářem na e-mailovou adresu redakce.prazsky@denik.cz

Vršovice.