Od připojení k Velké Praze byly čtvrti Lhotka a Krč několikrát rozděleny a opět spojeny, aby se mohly na konci 20. století ustálit v dnešním území. Lhotka je jednou z nejmenších pražských čtvrtí a je charakteristická svým koupalištěm a vilovou a sídlištní zástavbou. Krč zase snoubí staré usedlosti, vilky, veřejně prospěšné budovy a sídliště.

Ve vzpomínkách na webu Antona Sečkára se dočteme: „Z Krče se naštěstí nestalo industriální předměstí jako třeba ze Smíchova či Holešovic, nýbrž zůstala rezidentní a oddechovou oblastí. Svůj podíl na tom měla blízkost Kunratického lesa.“

Název Zelená liška vznikl podle hostince

Než Československo vstoupilo do nové, samostatné éry, pyšnily se obě čtvrti několika reprezentativními budovami. Na Lhotce stála kaplička sv. Petra a Pavla, secesní Villa Voyta, pomník malíře a ilustrátora Mikuláše Alše a zahradní sídliště Nová Praha.

V Krči jste mohli zavítat do areálu Šimsova sanatoria, na představení do Lesního divadla, do místního zámečku, usedlosti Ryšánka nebo do vyhlášeného hostince U Lišky, podle kterého se dnes jmenuje celá severní část Krče Zelená liška.

K dominantám Krče patří dva veřejně prospěšné areály Šimsovo sanatorium a Thomayerova nemocnice, dříve Masarykovy domovy. Šimsovo sanatorium bylo určeno především pro léčbu solventních psychicky nemocných lidí. „Jak lze usuzovat z dobových fotografií, interiéry sanatoria byly na svou dobu přepychově zařízeny, včetně nábytku, lustrů, koberců a podobně,“ přibližuje historik Josef Hrubeš.

Z Masarykových domovů Thomayerova nemocnice

Masarykovy domovy pak poskytovaly azyl těm nejchudším a nemohoucím. „V jednom pavilonu našlo své místo 100 přestárlých nebo nemocných manželských dvojic. Dále tu byl starobinec, chudobinec a dvě budovy byly vybaveny jako nemocniční oddělení,“ popisuje Josef Hrubeš.

Během nacistické okupace zabrali domovy rodinní příslušníci nacistů a ranění z východní fronty. Po válce zde byla zřízena nemocnice pro navrátivší se z koncentračních táborů a táborů nucených prací. Převratné poválečné dění završil rok 1954, kdy byla nemocnice pojmenována po lékaři prof. Josefu Thomayerovi.

Oddech a kultura

V Krči a na Lhotce také najdeme několik míst, kde se mohou lidé setkat, pobavit se a oddechnout si. Dnes již zaniklým kulturním centrem bývalo Lesní divadlo v Krči, kam za dobrou zábavou putovaly stovky Pražanů. Divadlo pod širým nebem bylo vystavěno v roce 1913, hráli zde herci zvučných jmen a v době své největší slávy bylo pravidelně vyprodané. Dnes už není v provozu, naposledy se v něm hrálo v roce 1997 a čeká na kompletní rekonstrukci.

V katastru Lhotky se nachází stejnojmenné přírodní koupaliště. „Vodní plocha má necelých devět tisíc metrů čtverečních a obklopuje ji dostatek zelených ploch se vzrostlými stromy, které poskytují v letních vedrech milosrdný stín,“ popisuje historička Eva Hrubešová.

I když Krčský les nepatří ani do lhoteckého katastru, ani do toho krčského, je neodmyslitelným výletním místem místních obyvatel. Naopak lesní mufloni chodí na procházky do Thomayerovy nemocnice nebo po rušné Vídeňské ulici.

Sídliště a infrastruktura

Socialistická doba přinesla novou výstavbu. Počátkem 60. let vzniklo sídliště Novodvorská, jehož menší část zasahuje do katastru Lhotky. Ve stejnou dobu vznikalo i sídliště Krč. Tehdy moderní zástavba pojala 3964 bytových jednotek, několik jeslí, školek, škol, restaurací a obchodů. Na okraji Prahy tak vzniklo další samostatné sídlištní město. V 70. letech pak zasáhla do malebného severního cípu Krče stavba Jižní spojky, která dnes dělí čtvrť na dvě části.

Co říká o Lhotce a Krči starosta MČ Prahy 4 Petr Štěpánek? „Sídliště Novodvorská postavené zčásti ve Lhotce a sídliště Krč patří mezi nejoblíbenější sídliště v Praze. Je to z nich kousek do lesa Krčáku, mají blízko jednu z nejlepších nemocnic a na Lhotce právě obnovujeme přírodní koupaliště, které naše radnice zachránila ze spárů developera. Známá je i rezidenční Zelená liška, odkud je to do centra Prahy pár stanic metrem.“ 

Petr Štěpánek.

Co říkají místní lidé

Slavní obyvatelé Krče a Lhotky O rozvoj Krče se zasloužil především význačný pražský podnikatel Tomáš Welz, jehož potomci žijí v Krči dodnes. Mezi slavné osobnosti české literatury, které tu žily a které navštěvoval i tatíček Masaryk, patří Antal Stašek a jeho syn Ivan Olbracht. Ve stejném domě i rodině žila i malířka Helena Malířová. Své místo na zemi zde našli loutkoherečka Jana Prachařová se svým manželem hercem Iljou Prachařem nebo herečka, malířka a spisovatelka Emma Srncová: „Žiji už přes třicet let v zelené oáze, v ulici plné starých lip. I když civilizace stále ukrajuje zelené plochy kolem nás, je náš dům pro mne chatou, ateliérem i pracovnou, kde jsem šťastná se svou rodinou.“

 Emma Srncová

Dlouholetým rezidentem Lhotky byl herec Jiří Holý. Dodnes zde žijí výtvarníci Eva Galová a Jaromír Gal nebo publicista Rudolf Křesťan. Ten o Lhotce říká: „V místech, kde bydlím, je mi dobře. Život fejetonistů je plný překvapení, takže jsem doma zároveň v Praze, a zároveň v „pohraničí“ Braníka, Hodkoviček a Lhotky. Do mého bytu v 11. patře jednou zavítala i myška a já dodnes nevím, zda výtahem, nebo pěšky.“

Rudolf Křesťan.

Kam se podíváme příště? Příští pátek se seriál Pražského deníku Jak jsme žili v Československu podívá do Záběhlic. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti z let 19181992? Pošlete nám je i s komentářem na e-mailovou adresu: redakce.prazsky@denik.cz

Záběhlice.