Čtvrť chudých dělníků, hrubých rváčů a lehkých dívek se v období po I. světové válce začala velice rychle měnit a rozrůstat. "Neutěšený sociální stav dělníků, kteří v Košířích bydleli a jezdili za prací na Smíchov, pobouřil na konci 19. století měšťanskou společnost, která si začala uvědomovat neudržitelnost situace," popisuje stav čtvrti před vznikem Československa Pavel Fabini, historik Prahy 5.

V reakci na tento stav začaly ve 20. letech vyrůstat na košířských svazích vilové kolonie a ve 30. letech navázaly činžovní domy podél Plzeňské ulice. Urbanistický koncept Košíř byl prakticky ukončen před II. světovou válkou a na všudypřítomnou socialistickou panelovou výstavbu (až na výjimky) nezbyl prostor.

Během II. světové války pak Košíře získaly svou modernistickou dominantu - kostel sv. Jana Nepomuckého na Košířském náměstí. Ten vznikl v roce 1942 podle návrhu architekta Jaroslava Čermáka.

Tajné kryty a barikády

Město Košíře se stejně jako většina pražských čtvrtí připojily k Velké Praze už v éře samostatného Československa v roce 1922. Jindy klidná čtvrť se aktivně zapojila do Pražského povstání. Na Plzeňské ulici i v jejím okolí se od 5. května 1945 stavěly barikády. Se stejnou vervou jako rostly barikády pak o několik dní poté místní vítali osvoboditelskou Rudou armádu. Košířskou raritou je systém tajných krytů vybudovaných v 50. a 70. letech minulého století. Vchody byly označeny fiktivní značkou výzkumného ústavu a sloužily jako úkryt pro politické špičky tehdejšího režimu.

Zdejší místopis

Košířská zástavba se rozkládá hlavně v údolí dnes zatrubněného Motolského potoka a na severním svahu hory Vidoule. Právě do toho svahu se šplhá romantický park s usedlostí Cibulka. Empírový zámeček a okolní park nechal výrazně upravit hrabě Thun-Hohenstein, který si zde zřídil na začátku 19. století své sídlo. Od jeho smrti v roce 1826 však celá lokalita chátrá. Průběžně zde nacházeli azyl squatteři a bezdomovci a celý areál je dodnes v neutěšeném stavu.

Hranici Košíř určuje ze severu hlavně Plzeňská ulice. Právě po ní vede jedna z nejstarších elektrických tramvajových tratí na území dnešní Prahy. O její vznik se zasloužil košířský starosta Matěj Hlaváček. "Impulzem k zavedení tramvajové linky byla velká vzdálenost smíchovských továren, kde pracovala převážná většina košířských dělníků," vysvětluje Pavel Fabini.

Když hořelo na Kavalírce

Krátce po vzniku samostatné Československé republiky založil v parku Pod Kavalírkou filmový režisér a košířský rodák Karel Lamač proslulé filmové ateliéry. Točily se zde velice úspěšné němé filmy, které zanechaly výraznou stopu ve filmové historii. Špatnou zprávu pro filmový průmysl přinesl rok 1929.

O tragédii, která ateliéry postihla, informovala tehdejší média následovně: "Slibně se rozvíjející český film byl postižen v minulých dnech těžkou ranou: shořel atelier na Kavalírce. Jaký dalekosáhlý význam má tato katastrofa, ví jen ten, kdo jednou navštívil toto naše filmové studio na Kavalírce a viděl, s jakou technickou dokonalostí a moderním vybavením se zde pracuje," čteme v časopise Český svět.

Ateliéry už nikdy nebyly obnoveny. V Košířích krátce působil svérázný český literát Jaroslav Hašek. V roce 1908 přijal místo redaktora v časopise Svět zvířat. Jeho kariéra v redakci vily u Klamovky, ale rychle skončila poté, co na sebe přivolal nelibost odborníků, když zveřejnil svůj rozklad o vlivu hudby na domácí zvířata. Odborná veřejnost nesnesla jeho specifický ostrý humor. Ale Hašek si z krátkého působení v redakci odnesl inspiraci Košířemi, kterou pak promítl do několika svých povídek.

Pavel Richter, starosta Prahy 5
"Košíře jsou domovskou čtvrtí bývalého starosty pana Hlaváčka. Právě on měl ohromný přínos nejen pro celé Košíře, ale i pro celé město. Zasloužil se o vybudování tramvajové trati a elektrifikaci celé čtvrti. Byl za to mnohokrát oceněn a je pro mě nejen ve funkci starosty velmi inspirativní."
Pavel Richter

Jak jsme žili v Československu - Košíře.

Slavní obyvatelé Košíř
Ve vile Turbová poblíž křižovatky ulic Vrchlického a Jinonické měl v letech 1938 až 1958 pronajatý byt a ateliér Jiří Trnka. Natočil zde většinu záběrů ke svým nejznámějším loutkovým filmům. 
Jiří Sovák začal svoji hereckou kariéru jako divadelní ochotník v divadelním sále tehdejšího společenského centra Košíř Mlynářka.
V ulici U Tenisu prožil dětství a mládí zpěvák a herec Karel Štědrý.
Mezi současné významné obyvatele patří operní pěvkyně Věra Soukupová nebo zpěváka skupiny MIG 21 Jiří Macháček.

Kam se podíváme příště?

Příští pátek se seriál Pražského deníku Jak jsme žili v Československu podívá do Hlubočep. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti z let 1918-1992? Pošlete nám je i s komentářem na e-mailovou adresu: redakce.prazsky@denik.cz.