Někdy se na Košíře zapomíná kvůli blízkosti většího a známějšího Smíchova, ale Košíře tu byly už před Smíchovem. Dlouho byly obklopeny vinicemi a až do 19. století se jednalo o malou vesnici. Společně s růstem průmyslu na Smíchově docházelo k rozmachu i zde. Rozrůstající se obyvatelstvo ovšem brzy vysloužilo Košířům pověst sídla zločinu a prostituce, o nichž psal ve svých povídkách i Jakub Arbes.

Z fotbalového hřiště pole s obilím

Na sklonku monarchie a za první republiky se však tamní situace zlepšovala, a to především díky narůstajícímu počtu zakládaných spolků a velice aktivnímu komunitnímu životu. Například fotbalový klub Sparta Košíře (který se slavnější Spartou sdílel pouze jméno) byl velice oblíbený mezi místními a před první světovou válkou se mu i celkem dařilo. Když však rakouské mocnářství zavelelo do boje, platilo to bohužel i pro hráče Sparty.

Zatímco se klub soustředil alespoň na trénink svých dorostenců, čekala ho další rána. V roce 1915 úřady klubu zabavily hřiště a zoraly a osely ho obilím, aby přispívalo k zásobování na frontu. Takto dopadlo mnoho tehdejších fotbalových klubů a jen ojediněle se větším celkům podařilo hřiště zachovat. Po válce se klubu začalo dařit více a v letech 1926 a 1932 se dokonce účastnil finále celostátního amatérského mistrovství republiky.

Sokolovna za půl milionu

Dalším aktivním spolkem byl košířský Sokol, který vznikl již v roce 1886, a i když v té době se spolky na jaře rodily a na podzim většinou zanikaly, ten košířský funguje dodnes. Na svém počátku měl ale problém najít stálé sídlo a až v roce 1931 Rada hl. m. Prahy rozhodla sokolské jednotě prodat Klamovku. Sokolové si na pozemku přebudovali místní restauraci na svoji tělocvičnu za tehdy závratnou cenu 575 000 korun. 2. září byla sokolovna slavnostně otevřena, a splnil se tak sen několika předešlých sokolských generací v Košířích. Počet členů dorostu a žactva tehdy dosáhl přes 800 osob.

Radost sokolů ale netrvala dlouho. Po druhé světové válce byla v objektu sokolovny zřízena pivnice a v období normalizace a potlačování Sokola už v objektu fungovala pouze restaurace. „V ní se pak dlouhá léta scházeli disidenti,“ vypráví Alena Máchová, která v Košířích prožila většinu svého života. „Často jsme tam vídali Sašu Vondru a Václava Havla.“

Holky nesměly do party

Ale ani po válce kulturní život v Košířích neustal. „Košíře byly živým místem,“ vzpomíná paní Máchová. „Byly tu často různé slavnosti. Například pod Černým vrchem se každý rok u sochy mistra Jana Husa slavilo jeho výročí a vždycky se tam sešli sokolové, skauti i orlové a všichni měli své kroje. Také se tam slavil sv. Václav, to tam pak byly stánky a kolotoče. Nejvíce se mi ale líbily oslavy na svátek Božího těla, které se konaly na Malostranském hřbitově. Tam holčičky chodily v bílých a růžových šatičkách a z košíků rozhazovaly růžové lístky. To jsem vždycky probrečela, protože jsem se chtěla účastnit, ale nebyli jsme věřící, a tak jsem tam nesměla.“

Děti si nacházely v Košířích svoji vlastní zábavu, a především místní chlapci často zakládali různé klubovny. „I můj brácha Luděk patřil do jedné skupiny,“ vysvětluje paní Máchová. „Říkali si Seňoři a chodil tam s Pepíkem Walterem, vnukem slavného továrníka Josefa Waltera. Jejich největšími nepřáteli byli Bunkeráci, kteří byli taky z Košíř. Taky se ale někdy fackovali s nějakou skupinou ze Smíchova. Já jsem s nimi taky chtěla chodit, ale nesměla jsem, protože jsem byla holka,“ dodává pamětnice.

Jak jsme žili v Československu - Košíře. Co říkají místní lidé

Věděli jste, že…

… v Košířích bydlelo i mnoho slavných osobností. V mládí zde žil zpěvák a herec Karel Štědrý a také František Peterka, známý jako Krakonoš z Krkonošských pohádek. Dále jsou Košíře spjaty s houslistou Jiřím Novákem či ekonomem a prognostikem Valtrem Komárkem. Dnes zde žijí například Ondřej a Ivan Trojanovi nebo Jiří Macháček.

… tramvaje se v Košířích poprvé rozjely už v roce 1897. Trať vybudoval na vlastní náklady košířský starosta Matěj Hlaváček a trasa vedla z Anděla až na Klamovku. Jezdilo se od 6. do 22. hodiny, jízdenky stály mezi třemi a pěti korunami a dělníci měli zlevněné jízdné.

… v Košířích založil scenárista, režisér a podnikatel Karel Lamač filmový ateliér Kavalírka. Ten stál v místě dnešního parku Pod Kavalírkou a točily se zde němé filmy, které dodnes patří mezi nejvýznamnější počiny rané československé kinematografie.

Kam se podíváme příště?
Příští pátek se seriál Jak jsme žili v Československu podívá na Smíchov. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti z let 19181992 nebo byste chtěli vyprávět, a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prazsky@denik.cz.