Jak jsme žili v Československu. Josefov - nejmenší městská čtvrť

Jako původní součást Starého Města měl Josefov specifickou podobu kvůli velkému počtu židovského obyvatelstva. To se zde usadilo po pogromech v roce 1096. Od roku 1215 začala mít čtvrť charakter ghetta a Josefovu se už neřeklo jinak než Židovské město. V Evropě bylo po dlouhou dobu největší svého typu.

Díky josefínským reformám bylo židovství na konci 18. století zrovnoprávněno s ostatními vyznáními, dále pak bylo zrušeno zvláštní označení a také bylo židům povoleno věnovat se bez omezení obchodu. I když ghetto již nebylo odděleno od zbytku města a k uctění Josefa II. bylo přejmenováno na Josefov, životní podmínky se zde zhoršovaly.

Jak jsme žili v Československu. Vyšehradu dominuje Slavín a kubismus

Ghetto bylo plně zastavěné a přeplněné byty s nedostatečným hygienickým zařízením se stávaly zdravotně závadnými. Do roku 1806 se podařilo získat dalších 89 domů v sousedství za hranicí ghetta, v Kaprově a Dušní ulici a také na Jánském plácku. Kvůli stále se zhoršujícím podmínkám se ale bohatí židé stěhovali za hranice původního ghetta, a to ztrácelo na populaci. Čtvrť se stala domovem zlodějů, prostitutek a dalších pochybných existencí. Nakonec Praha přistoupila k radikálnímu kroku, a to asanaci.

Zbouráno bylo přes 600 domů

Asanace (neboli ozdravující přestavba) se měla týkat jak Josefova, tak také části Starého Města, ale i lokalit na Novém Městě a Malé Straně. Nakonec měl asanační obvod rozlohu celkem 380 000 metrů čtverečních a nacházelo se v něm přes 600 domů. V té době zde žilo přes 11 000 lidí.

Jak jsme žili v Československu. Kbely - čtvrť vojenského letiště

„Do domů se vstupovalo nejen hlavními vchody, ale složitou cestou po pavlačích, po žebřících, pomalu i po střechách,“ vysvětluje pražský kronikář Antonín Ederer. „Z celého Josefova zbyla po asanaci jen stará židovská radnice, proti ní Staronová synagoga a několik dalších synagog, jinak vše bylo zbořeno. Židovskou čtvrtí byla protažena dnešní Pařížská, která jako parní válec zdecimovala přelidněnou a špinavou čtvrť.“

Architekti a umělci zachránili synagogy

Částečné demolice začaly už roku 1895 a o rok později se už museli vystěhovat veškeří nájemníci. Největší práce se zde odehrávaly do roku 1914. Ne všichni ale s plošnou asanací souhlasili a jen díky aktivitě architektů a umělců, jako například Antonína Wiehla, Jana Zeyera a Jindřicha Eckerta dodnes stojí většina synagog.

Jak jsme žili v Československu. Letňany - obci dali název uprchlíci z Letné

Během první republiky se počet obyvatel dramaticky snížil. V roce 1930 v Josefově žilo pouze 3497 obyvatel, ale židovská komunita byla v nové republice velice aktivní a podílela se na její výstavbě. V roce 1933 mezi sebe přivítala mnohé uprchlíky z nacistického Německa a roku 1938 z Rakouska. Za protektorátu ale nastaly pro josefovské židy krušné časy. Mnozí byli odvezeni do koncentračních táborů, nejdříve do Terezína a poté do Osvětimi, kde byli většinou zavražděni.

Památník padlým v holokaustu

Naštěstí byl nacistický teror nakonec zastaven a poražen. Přesto byly ztráty neskutečné. Počet českých židovských obětí holocaustu není přesně znám, nejčastěji se však mluví o minimálně 80 tisících zmařených životech.

V 50. letech se Hana Volavková, ředitelka Židovského muzea, rozhodla nechat postavit památník českých a moravských židů. Na zdech Pinkasovy synagogy bylo proto ručně napsáno 77 297 jmen zavražděných. Jména napsali v letech 1954–1959 umělci Václav Boštík a Jiří John. Veřejnosti byl zpřístupněn v roce 1960, po jeho uzavření z technických důvodů v roce 1967 byl opět otevřen v 90. letech.

Dnes sice v Josefově žije jen něco přes 1300 lidí, jeho tradice a kultura však přežívá dál.

Jak jsme žili v Československu. Řepy - obec spjatá s loupežníkem Babinským

Jak jsme žili v Československu. Radotín - město z vápenného prachu

Věděli jste, že…

… V roce 1883 se usadí v Praze mladý Gustav Meyrink, který se do ní okamžitě zamiluje, hlavně do magického Josefova plného tajemných uliček. Roku 1894 si Gustav otevřel na Staroměstském náměstí banku, která vzkvétala. Jeho zájem ale vězel v okultismu a v magii, které se oddával. Napsal dokonce několik populárních knih o Golemovi, předsedal populární lóži U Modré hvězdy a po celé Praze byl známý jako čaroděj a mág. To se mu ale nakonec vymstilo, když si v roce 1902 policejní rada Wenzel Olič usmyslel, že jeho bance se daří kvůli kouzelným praktikám jejího majitele a Gustava zatknul. Ve vězení Gustav Meyrink stráví 4 měsíce, ale Oličova podezření se nepotvrdila. Tou dobou byla však banka dávno v troskách.

Jak jsme žili v Československu. Horní Měcholupy - dříve bez vlaku, dnes sídliště

… Golem je populární pražskou legendou. Stvořil ho prý údajně v 16. století rabín Jehuda Löw ben Becalel, aby chránil židy před křesťany. Nakonec ale Golem způsoboval více problémů než užitku, tak mu byl údajně odebrán životodárný šém a samotný Golem byl uložen na půdu Staronové synagogy, kam se od té doby nesmělo vstupovat. Během druhé světové války se tam údajně vypravili dva nacističtí vojáci s rozkazem Golema najít. Ti se však prý už nikdy nevrátili.

… Zatímco dnes je Pařížská třída centrem luxusu a jednou z nejdražších adres na bydlení, po druhé světové válce tomu tak nebylo. Komunisté pečovali pouze o Královskou cestu až po Staroměstskou radnici, zatímco rozsáhlé části Starého Města a Josefova chátraly a ukazovaly tak ojedinělým západním turistům pochmurnou kafkovskou tvář Prahy.  "Ještě když jsem v sedmdesátých letech studoval na technice, profesoři uváděli Pařížskou jako odstrašující příklad." Potvrzuje historik architektury Zdeněk Lukeš.

Jak jsme žili v Československu. Hostivař - předměstí rostlo v záři reflektorů