První písemná zmínka o Hlubočepích pochází z roku 1257. Jinak je toho ale o středověkých dějinách vsi známo velmi málo. Její jméno však napovídá, že se zde pitná voda musela čerpat z velké hloubky. V průběhu dějin vesnice často střídala majitele a v roce 1717 ji převzali jezuité. Tehdy se skládala z pouhých dvou stojících a pěti zbořených stavení. Ve větším měřítku se začaly Hlubočepy rozrůstat až v druhé polovině 19. století, kdy se sem dostaly první průmyslové podniky.

Drobnou vesnici proťala železnice

Vznikly nové možnosti práce a kvůli přílivu nových obyvatel se Hlubočepy rychle přelidnily. V roce 1910 se téměř 4000 zdejších obyvatel tísnilo v pouhých 180 domech. Bytové poměry se však zlepšily po připojení k Velké Praze roku 1922. Staré Hlubočepy si původní ráz z této doby zachovaly až do současnosti. Prokopské údolí dodnes protíná Buštěhradská dráha, spojující Prahu s Chebem. Úsek trati, vedoucí skrz Hlubočepy, byl postaven v letech 1868 až 1872. Vede přes Prokopské údolí a pro jeho horský charakter i malebné výhledy se mu podle známé rakouské trati přezdívá Pražský Semmering.

Unikátem této trasy jsou Hlubočepské viadukty. Jejich stavba trvala necelých 17 měsíců, od března 1871 do července 1872. Viadukty jsou jedinečnou technickou památkou. Hlubočepy jsou také spojeny s těžbou vápence. Dcera majitele zdejších lomů, Marie Hergetová, se ale zasadila o vznik unikátní památky. Malou budovu kruhového půdorysu, sloužící nejspíš jako skladiště pro potřeby lomu, nechala přestavět na kapli a její výzdobu zadala kongregaci beuronů z pražských Emauz. Malá kaple mezi skalami je tak jako jedna z mála vyzdobena unikátním beuronským stylem. Dnes je ale kaplička zchátralá a hrozí jí zničení.

Barrandov po americku

Za první republiky si Hlubočepy vyhlídl ke svému velkolepému projektu mladý podnikatel Václav Havel. Při své návštěvě Spojených států se nechal v San Franciscu inspirovat restaurací na útesu nad Tichým oceánem, které se říkalo Cliff House, a podobnou hodlal vybudovat na skalnatém ostrohu na Barrandově. Stavba započala v březnu 1929 a v září již bylo hotovo.

Destinace to byla velice oblíbená, jen první den sem zamířilo přes 50 000 návštěvníků a denně dovážely autobusy z Václavského náměstí na Barrandov přes 3000 lidí. Scházela se zde pražská smetánka a hvězdy z nedalekých ateliérů, ale také mládež si sem jezdila odpočinout a družit se u slavného barrandovského bazénu. Po revoluci byly však Barrandovské terasy znárodněny a začaly upadat. Bazén byl uzavřen již v roce 1955 a svého času oblíbený bar Trilobit obsloužil svého posledního zákazníka v roce 1982. Celý areál se sice během restitucí vrátil rodině Havlových, v roce 1997 byl však celý uzavřen a v tomto stavu zůstává dodnes.

Vlasovci zde porazili nacisty

Během Pražského povstání se staly Hlubočepy intenzivním bojištěm kvůli několika jednotkám SS, které se nehodlaly vzdát, a kvůli německému útoku na Prahu, který se pokoušel prorazit až na Smíchov. Obyvatelé Hlubočep dělali, co mohli, aby Němce zastavili. Například na vlakovém nádraží Hlubočepy zaměstnanci drah vytvořili zátaras z vagonů a vlaků. Nacisté však byli neúprosní, a kdyby se na stranu Pražanů nepostavili Vlasovci, bylo by povstání dost možná neúspěšné a zcela určitě mnohem krvavější.

Po povstání proto mnoho Pražanů posílalo zprávy o statečnosti Vlasovců a prosili Rudou armádu o milost pro bojovníky, kteří přišli Praze na pomoc v její nejtemnější hodince. „Dne 10. 5. 1945 ve 23.30 hodin dostavili se zástupci bojovníků z Hlubočep vedeni Karlem Laštovičkou a Oldřichem Pechem,“ píše se v oficiální zprávě Vojenského velitelství Velké Prahy z 10. května.

„Prohlásili zde, že ruský partyzánský oddíl majora Gubanova velmi statečně pomáhal bránit ohrožené posice na Smíchově a v Hlubočepích a jak obrannými, tak útočnými akcemi přispěl rozhodným způsobem na osvobození těchto částí města. Měli při tom citelné ztráty. Pomoc jejich přišla pro náš úsek v nejvyšší čas a myslím, že nepřeháním, když tvrdím, že bez jejich pomoci by byla bývala situace pro náš úsek přímo kritická.“ Prosby hlubočepských však nebyly vyslyšeny a většina Vlasovců skončila v sovětských pracovních táborech a gulazích.

Co říká starosta Prahy 5 Daniel Mazur?
Hlubočepy jsou domovem několika občanských sdružení, sportovních oddílů a také vstupní branou do Prokopského údolí. Snažíme se tu pomáhat veřejnému prostoru a zlepšit podmínky pro relaxaci a sport. Pod Děvínem máme jedno fotbalové hřiště, kde působí FK Zlíchov, v srdci Hlubočep se radnice snaží realizovat další. V obou přípa- dech radnice jedná o výkupu nebo pronájmu pozemků, aby mohly být oba prostory pro sport plnohodnotně využívané. Řešíme také budoucí využití některých nemovitostí. Začínáme dlouho plánovanou rekonstrukci Raudnitzova domu a jeho přestavbu na dům pro seniory. Rozvoj ZŠ Pod Žvahovem netřeba připomínat, ale jde nám i o budoucnost staré nádražní budovy nebo budovy č. p. 748 uvnitř Prokopského údolí. První sice stále vlastní České dráhy, ale obě potřebují rekonstrukci a pro obě si představuji jako ideální využití spolkovou činnost související s ochranou přírodního parku a případně fungování jako občerstvující a inspirativní zastávky pro výletníky.
Starosta Prahy 5 Daniel Mazur.

Věděli jste, že…

… jméno Barrandov vymyslel otec prezidenta Václava Havla, Ing. Václav Havel. K názvu ho inspirovala bronzová deska, která byla umístěna ve skále náhorní planiny nad Prahou a turistům připomínala pobyt francouzského vědce a přítele českého národa Joachima Barrandeho, kterého proslavily nálezy trilobitů.

… vrch Děvín dostal svůj název podle pověsti o dívčí válce. Dívky si podle legendy postavily svůj hrad na Děvíně a muži na Vyšehradě. Po smrti Ctirada a sebevraždy zoufalé Šárky vyrazila Vlasta se svou armádou žen proti mužům na Vyšehradě. Její vojsko bylo ale poraženo a ona sama zabita. Podle pověsti pak muži Děvín spálili a všechny zbylé ženy si podmanili.

… stavba Barrandovského mostu trvala celých 10 let a byla dokončena v roce 1988. Původně se však jmenoval most Antonína Zápotockého a dnes je nejvytíženější komunikací v České republice. V roce 2017 zde denně projelo přes 140 000 vozidel.

Kam se podíváme příště?
Příští pátek se v seriálu Jak jsme žili v Československu podíváme do Chuchle. Máte doma historické snímky z let 19181992 nebo byste chtěli vyprávět, a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prazsky@denik.cz.