Původně se obec jmenovala Davlice, podle staročeského jména Davel. První písemná zmínka pochází z roku 1235, kdy vesnici i s okolím získal řád křížovníků s červenou hvězdou. Název Ďáblice přichází až v 19. století.

Zatímco tehdy žilo v Ďáblicích pouze 762 obyvatel, dnes se číslo pohybuje kolem tří a půl tisíc. Dlouho byly Ďáblice „pouhou“ vesnicí za Prahou, přesto se jim však dramatické okamžiky Pražského povstání nevyhnuly. V 50. letech se Ďáblice dokonce zasloužily o zajímavé prvenství. 

Nové části i díky křížovníkům

Největší růst Ďáblic nastal po 1. světové válce, kdy se v okolních obcích Čakovice a Letňany stavěly rozsáhlé továrny. Tehdy si dělníci začali budovat v poměrně rozlehlých a nezastavěných Ďáblicích své domky.

Nové Ďáblice ale vznikly až v letech 1925 až 1927 na pozemcích odprodaných řádem křížovníků s červenou hvězdou. Další část, tzv. Seidlova kolonie, byla zase postavena továrníkem Seidlem z Řeznictví a uzenářství Praha v roce 1938. Učinil tak pro své zaměstnance, kteří si na pozemku naproti ďáblickému hřbitovu postavili 67 domků. 

Tanky v ulicích Ďáblic 

Pražské povstání z roku 1945, namířené proti nacistické okupaci, se samozřejmě dotklo i Ďáblic. Většina obyvatel se je rozhodla bránit, jak vzpomíná Jan Sigmund. „Hodně ďáblických občanů se shromáždilo u hotelu na pražské třídě (Ďáblická) a zde se domluvili, že postaví barikády, aby bránili Němcům v přístupu do Prahy. V tělocvičně vzniklo velitelství, odkud se řídily všechny operace.“

Největší strach ale popadl místní, když v noci z 8. na 9. května projíždělo obcí 13 nacistických tanků. „Dva tanky zastavily u hotelu a ozbrojení vojáci přítomné občany postavili ke zdi s rukama nad hlavou. Zničili nalezené zbraně a do pytlů s moukou nasypali roztlučené žárovky. Několik sousedů pak muselo jít před jejich tanky jako rukojmí až ke škole, kde stál zbytek kolony.“ V deset hodin ráno však přijely první sovětské tanky a místní si oddechli. 

První panelák a hvězdárna

V roce 1951 byla obec rozdělena. Nové Ďáblice a Seidlova kolonie byly připojeny k Praze, zatímco zbytek Ďáblic si musel počkat až do roku 1968. Mezitím se však v Ďáblicích děly velké věci. Celá země se totiž potýkala s nedostatkem bytů a možným řešením se stal panelový dům.

V roce 1948 stavbu navrhl Jaroslav Wimmer. Stavba domu se však dlouho zdržovala, protože statici nevěřili, že se nezbortí a že by panelové bloky mohly udržet několik pater. Nakonec byl však za podpory uznávaného odborníka v betonovém stavitelství Stanislava Bechyně postaven první panelový dům v Československu, a to právě v Ďáblicích v dnešní ulici U Prefy.

Měl tři patra a 12 bytů. Každý byt měl kolem 80 metrů čtverečních a bydlení bylo pohodlné, což dokazuje fakt, že zde dlouhé roky přebýval i samotný Jaroslav Wimmer. Jinak ale zde nebyl ideální život. „Stavba byla podniknuta proto, aby na ní byly získávány zkušenosti pro další vývoj montovaných staveb. Tudíž byla do nájemních smluv vložena podmínka, že uživatel bytu umožní zástupcům výzkumného ústavu přístup do všech místností a že nájemníci budou nápomocni při získávání potřebných dokladů pro posouzení objektu,“ vysvětluje Stanislava Konvalinková z oddělení správy dokumentů.

V Ďáblicích nesměřovaly do oblak pouze budovy, ale také pohledy jejich obyvatel. Hybatelem této skupiny byl první čestný občan Ďáblic Zdeněk Corn. „Jako vedoucí hvězdářského kroužku zrealizoval své sny a spolu s Wimmerem a mnoha ďáblickými občany vybudovali svépomocí na vrchu Ládví vlastní hvězdárnu,“ vysvětluje kronikářka Ďáblic Hana Macháňová. „Ta byla otevřena v listopadu 1956 a zájemcům o pozorování vesmíru slouží dodnes,“ upřesnila Machaňová.

close Místní lidé - Ďáblice. info Zdroj: Deník zoom_in

Věděli jste, že…

… bývalé kino vybudovali občané brigádníci v rámci tzv. „akce Z“ v letech 1960 až 1964? Otevřeno bylo 22. 1. 1965 a naposledy promítalo v roce 1991. V roce 2006 bylo zbouráno.
… jediný kubistický hřbitov na světě se nachází právě v Ďáblicích? Byl vybudován v letech 1912 až 1914 podle projektu Vlastislava Hofmana a jsou tu pohřbeni například účastníci protinacistického odboje Jan Kubiš, Jozef Gabčík a Václav Morávek.

Kam se podíváme příště?Příští pátek se seriál Jak jsme žili v Československu podívá na Prosek. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti z let 19181992 nebo byste chtěli vyprávět a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prazsky@denik.cz.