První zmínky o obci máme již z roku 1334. Tehdy byla ves v majetku pražského probošta. Uvádí se, že název je odvozen od osobního jména Čám a že to tak byla ves lidí Čámových. Později byl název poněmčen na Czimitz a dnes se používá již zažitý název Čimice.

V 19. století však bylo ve vsi pouze 79 obyvatel, a tak byla připojena k Dolním Chabrům. Toto spojení vydrželo až do roku 1960, kdy se Čimice společně s Ruzyní staly součástí Velké Prahy.

Nezávislejší díky Sokolu

Větší nárůst obyvatel zaznamenaly Čimice až ve třicátých letech, kdy se zde začaly stavět prvorepublikové vily a obytné domy. To spělo až k osamostatnění místního Sokola, který se roku 1936 oddělil od mateřské jednoty v Bohnicích. Čimice se tím staly zase o něco nezávislejšími, což se projevilo i v budování vlastní infrastruktury.

Až do 20. let sem vedla pouze jedna silnice, a to dnešní ulice K Ládví, spojující Čimice s Bohnicemi. Složitá dopravní situace se zlepšila v roce 1926 zavedením autobusové linky C, která fungovala až do druhé světové války.

„Stejně však byl autobus daleko,“ vzpomíná Slavomila Dvořáková, která v Čimicích žije od narození. „Museli jsme chodit na zastávku až k místům, kde je dnes bohnický Lidl, což bylo tak 20 minut chůze. Až v roce 1950 přesunuli konečnou blíže k nám pod bývalé OC Draháň.“ Tím však čas rozkvětu v Čimicích na chvíli končí, protože přišla pochmurná doba okupace.

Rodák popraven v Berlíně

„Patnáctého března roku 1939 za pozdního sychravého večera náhle vpadlo do naší obce německé říšské vojsko,“ vzpomínal Čimický rodák a bývalý starosta Karel Dvořák. „Přes 150 koní bylo ustájeno v obou obcích (Čimice a Chabry) ve stodolách, z části i ve chlévech. Mužstvo obsadilo všechny hostince a starou školu. Měli polní kuchyň před hostincem Na Kovárně, a třetí den nás už ponižovali tím, že vařili pro naše lidi v nastrojeném předpokladu, že mají hlad polévku. Němci v říši se pak chlubili, jak zde krmí hladové obyvatelstvo.“

Ale Čimice postihly i další pohromy. Roku 1943 byl zatčen a odsouzen lidovým soudem k trestu smrti čimický úředník a náčelník Sokola Ladislav Chvátal. Ten byl zastižen, jak shání pro odboj finanční prostředky, a byl tudíž odsouzen za velezradu. Popravili ho v nechvalně proslulé berlínské věznici Plötzensee 8. září 1943.

Při Pražském povstání padli další dva zdejší rodáci, Miroslav Jerie a Václav Fábera, když přispěchali Chaberským na pomoc proti německému protiútoku.

Místo historického centra paneláky

Po válce se vrátil život zpět do zajetých kolejí. Čimickou idylu přerušilo až připojení vsi k Velké Praze roku 1960. Byla přiřazena k Praze 8 a ihned se začala plánovat výstavba. „Stavební povolení ke stavbě sídliště bylo vydáno v roce 1975,“ vysvětluje Stanislava Konvalinková z oddělení správy dokumentů.

„Z důvodu této stavby vykoupil městský podnik VHMP v roce 1978 domy a pozemky v historickém jádru Čimic. V roce 1980 bylo odstraněno 8 rodinných domů, 4 domy nouzové, bývalý statek a úřední budova hasičské zbrojnice. Ještě před započetím stavby obchodního kulturního centra proběhl archeologický průzkum území. Objeveny tu byly zbytky základů domů a polozemnic z 13. a 14. století, terénní příkop se stopami palisády a další nálezy. Ty byly zakonzervovány a opět zakryty zeminou,“ dodává Konvalin-ková.

Tím byla zničena většina historického centra, ze kterého se zachovalo jen pár budov. „Začátkem 50. let jsme si tu s manželem postavili dům,“ vzpomíná paní Dvořáková. „A teď jsme obklopeni paneláky.“

Místní lidé - Čimice.

Věděli jste, že…

… během stavby obchodního centra byla v roce 1992 přestěhována kaplička z bývalé návsi?Svatostánek byl rozebrán a vybudována jeho kopie. Zachována zůstala zvonička, socha Jana Nepomuckého a podstavec.

… při ústí Čimického potoka se nachází bývalá Nobelova dynamitka? Byla to první a zároveň poslední továrna na dynamit v Čechách. Na její výstavbu osobně dohlížel Alfred Nobel. Docházelo zde však k nehodám. Ve 20. letech proto byla výroba zastavena.

Kam se podíváme příště?Příští pátek se seriál Jak jsme žili v Československu podívá do Ďáblic. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti, nebo byste chtěli vyprávět a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás na e-mailové adrese redakce.prazsky@denik.cz.