Ačkoliv historie Chodova sahá až 800 let do minulosti, dnes z jeho hmotných památek zbývá pramálo. Jedním takovým zbytkem „starého Chodova“ je Chodovská tvrz, která byla součástí místního dění po celou dobu existence obce. Ve 20. století se spolu s Prahou a republikou měnil také Chodov. Obec, ve které se každý znal jménem, se stala součástí Jižního Města. Dnes zde žije přes 90 000 obyvatel.

Spolky a společenský život

Společenský život na Chodově byl vždy pestrý a mohly za to hlavně aktivní spolky. První byl založen již v roce 1887 a jmenoval se Chodovec. Zaměřil se na podpůrné a vzdělávací akce. O deset let později vznikl ještě jeden spolek s podobným zaměřením jménem Vlastimil. V roce 1894 byl založen také Sbor dobrovolných hasičů, protože rok před tím zde třikrát hořelo.

Sbor zasahoval také v zatopených sklepích a bytech při náhlém jarním tání sněhu nebo při velkých deštích. Také Sokol na sebe nenechal dlouho čekat už roku 1908 založil sedlák Václav Ženíšek místní jednotu. Ta sice neměla mnoho členů, ale malé počty doháněla aktivitou. Spolkům však udělala přítrž první světová válka.

Následníka místní velmi dobře znali

I do Chodova přišla zpráva o zavraždění následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d’Este i jeho ženy. „Zdejší lidé pana arcivévodu i jeho choť velmi dobře znali z jejich každoročních návštěv v Průhonicích, a proto tím více jich želeli,“ vzpomínal jistý šeberovský učitel. Brzy se začalo mobilizovat a většina dospělých mužů do 37 let musela na frontu. Odcházeli tehdy s vědomím, že „do švestek budou doma“.

Válka se ale táhla a zásoby posílané do obce se tenčily a někdy nedorazily vůbec. To se poté musely pašovat brambory někdy až z Táborska. „Vznikly lístky na chleba (chlebovky) a na tabák (tabačenky),“ vysvětluje kronikář Prahy 11 Jiří Bartoň. „Jen asi žáci nelkali, protože kvůli nedostatku papíru často nebyly domácí úkoly a kvůli nedostatku uhlí se prodlužovaly zimní prázdniny.“ Roku 1918 válka skončila a lidé oslavili vznik republiky. Této události se už však nedožilo 39 chodovských mladíků, kteří padli na frontě.

Chodov kráčí vstříc modernímu městu

Po válce připadla Chodovská tvrz hlavnímu městu, ale zbytek obce se odmítlo připojit k Velké Praze. Přesto se Chodov začínal s Prahou propojovat, a to poprvé autobusem. Ten jezdil z Prahy do Průhonic a spravovala ho firma Vozka. Jízda do Prahy nebo z ní stála 4 Kč a pamětníci s oblibou vzpomínali na šoféra Kauckého z Průhonic.

Další vymožeností doby byl kinematograf, který začal na Chodově poprvé provozovat Sokol. 1. ledna 1934 se promítal první tehdy ještě němý film v hostinci U Melicharů pod názvem Madla z cihelny. Poté se prostor přejmenoval na Bio Vesmír a ještě v 70. letech fungoval. Dnes je však už osiřelý.

Růst v zájmu Prahy

Velké změny Chodov čekaly po druhé světové válce. Sice stále nebyl součástí Prahy, ale bylo s ním počítáno. V roce 1964 byl Chodov vytipován jako ideální místo na vyřešení pražského nedostatku míst k bydlení. „Chodov mohl být snadno zásobován elektřinou, zemním plynem i vodou, neboť byla již tehdy zřejmá nutnost vést v budoucnu tímto regionem vodovod ze Želivky,“ osvětluje pan Bartoň. „Také blízkost již projektované dálnice hrála roli.“

Hlavním architektem výstavby budoucího Jižního Města měl být Jiří Lasovský, ten byl ale za normalizace suspendován. Lasovský původně plánoval bytové jednotky pro přibližně 73 tisíc obyvatel, režim však požadoval více, a proto výška zástavby navzdory plánům narostla o několik metrů. V roce 1970 se začalo s bouráním starého Chodova, během čehož padlo v samotném Chodově dohromady 200 rodinných domů a více než 1000 občanů bylo přestěhováno do náhradních bytů. Žádaný efekt se však dostavil zatímco v roce 1967 v Chodově žilo 4527 obyvatel, dnes na skoro stejném území žije přes 86 tisíc lidí.

Jak jsme žili v Československu. Co říkají místní.

Věděli jste, že…

… Chodovská tvrz byla v roce 1970 v dezolátním stavu. O objekt se naštěstí začal zajímat památkový ústav, a nakonec byla v roce 1988 dokončena rekonstrukce, která stála 14 413 000 korun. Nyní tvrz slouží jako kulturní centrum.

… poblíž Chodovské tvrze našel roku 1960 jistý rolník Řehák při plečkování cukrovky na poli ražený saský peníz z roku 1619. Ten tady pravděpodobně ztratil saský voják při rabování tvrze za třicetileté války po porážce stavovské armády na Bílé hoře.

Kam se podíváme příště?
Příští pátek se seriál Jak jsme žili v Československu podívá do Hájů. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti z let 19181992 nebo byste chtěli vyprávět, a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prazsky@denik.cz .