Když se řekne Břevnov, každý si vybaví monumentální klášter, který založili benediktini na sklonku 10. století. Tato městská čtvrť se ale rozkládá na mnohem větším prostoru. Na východě začíná Strahovem, táhne se přes Dlabačov, usedlosti Kajetánku, Petynku a Malovanku až k Ústřední vojenské nemocnici a na Větrník. Odsud pokračuje na Sídliště Petřiny a přes Vypich se sváží k Ladronce a ulici Bělohorská a Patočkova, které jsou základními dopravními tepnami celého Břevnova.

Jizva na duši Břevnova 

Břevnov snoubí místa nejstarší české historie s pokrokovou architekturou nedávného socialismu. Ta si ovšem vybrala svou daň. „Historické centrum Břevnova bylo kolem Radimovy ulice nedaleko Ústřední nemocnice. To ale v 70. letech zaniklo, když na jeho místě komunisté začali stavět sídliště pro zaměstnance ministerstva vnitra a strhli kvůli tomu všechny staré domy. Zbourali starou romantiku Břevnova. Zanikl řezník, zelinář a další drobnější obchody. Zmizeli spolužáci, kteří v domcích bydleli. Režim přesunul celé rodiny někam na druhý konec Prahy,“ vzpomíná na přerod severovýchodní části Břevnova místní obyvatel Jakub Krupka. Dodneška se ze Starého Břevnova zachovala pouze kaplička uprostřed sídliště a hrstka původních domků.

To vilky postavené za první republiky v jižní části Břevnova tak devastační minulost nemají. Ani sídliště Petřiny ze 60. let nezanechalo na duši Břevnova takový šrám, bylo totiž postavené na zelené louce. „Rodiče mi vyprávěli, že za jejich dětství byl Břevnov konec Prahy. Za klášterem už byla jen pole, louky a sady, které obhospodařovali dva sedláci pan Heliman a Lounek,“ pokračuje ve vyprávění rodinných pamětí Jakub Krupka.

Aby se hrdí vlastníci nových bytů na Petřinách dostali domů, musela být protažená tramvajová trať. Právě při její stavbě se gymnaziální studenti sbližovali s dělnickou třídou. Pokládkou kolejí si měli vyzkoušet těžkou práci pracujícího lidu.

Hlídač střílel po dětech vzduchovkou 

Odpočinek od překotné výstavby Břevnovští vždy nalezli v zahradách místního kláštera. Horní zahrada je dnes otevřená nepřetržitě, dolní se zavírá na noc. „Nebylo to tak, ale vždycky. V 60. letech se zavírala i horní část zahrady. Hlídač tam strážil ovocné stromy před dětmi. Ty chodily na ovoce a nerudný dozorce po nich střílel vzduchovkou. Takový adrenalin to byl,“ směje se Jakub Krupka a dodává, že dalším oblíbeným místem dětských her byla síť chodeb pod klášterem, do kterých se lezlo z rozpadající se břevnovské oranžerie.

I samotný klášter byl ale v minulém století v tristním stavu a po revoluci potřeboval opravit. S rekonstrukcí se začalo hned po revoluci a ukončena byla v roce 1993. Vyvrcholila v ní tisíciletá tradice trvání tohoto místa. Opravu a výročí milénia provázela i jedna z největších společenských události - slavnostní pouť. „Byla to obří slavnost. Sjela se kvanta lidí z celé republiky i ze světa. Davy se hrnuly do kláštera a z kláštera,“ vypráví dál Jakub Krupka.

Do kina k sousedům 

Dalším místem, kde se pravidelně scházely davy lidí byl strahovský stadion. Do konce 40. let se zde slétali sokolové. Častokrát byl přítomný i tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk se svým koněm Hektorem. V 2. polovině 20. století se tu pak s pětiletými odstupy konaly československé spartakiády. Po revoluci stadion opět opanovaly Všesokolské slety.

Menší, ale pro Břevnovské významnější akce se konaly v domě U Kaštanu. „Všechny kulturní akce, které se tady děly, se děly v domě U Kaštanu. Bylo to takové kulturní centrum. Do kina jsme ale chodili na Ořechovku. Až když v 80. letech postavili Dlabačov - dnešní hotel Pyramida - začalo se chodit do kina tam a nakrátko se tam přesunulo i kulturní dění. Nebylo to tam ale ani zdaleka tak hezké, jako na Ořechovce nebo U Kaštanu, takže jsme se brzy vrátili na původní místa,“ uzavírá vyprávění Jakub Krupka.

Petr Kolář, starosta Prahy 6 „V Břevnově je například nejstarší mužský klášter v Čechách, část jednoho z prvních panelových sídlišť v republice Petřin. Byla zde založena česká sociální demokracie. A také je tu největší stadion, který široko daleko najdeme Strahovský.“ 

Místní lidé - Břevnov.

Věděli jste, že…

  • Břevnov byl před připojením k Velké Praze povýšen na město samotným císařem Františkem Josefem I. Nejspíš ale šlo o císařovo přeřeknutí během projevu k Břevnovským, který starosta pohotově využil a okamžitě odpověděl, že děkuje Jeho císařské Milosti za to, že ráčil ves Břevnov povýšit na město.
  • Územím Břevnova prochází poutní cesta z pražské Lorety do kláštera v Hájku. Cesta byla lemována dvaceti kapličkami. Dodnes se dochovalo dvanáct z těchto kaplí, pět z nich stojí na území Břevnova.
  • Mezi významné osobnosti, které v Břevnově žili patří zakladatel skupiny The Plastic People of the Universe Milan Hlavsa, architekt Otto Rothmayer, filozof a mluvčí Charty 77 Jan Patočka nebo poslední arciopat kláštera Jan Anastáz Opasek.
  • Pohřeb Jana Patočky na břevnovském hřbitově byl tichým protestem proti komunistické zlovůli. Tehdejší činovníci na protest odpověděli hlasitě. V momentě ukládání těla do hrobu začaly túrovat motorky na nedaleké závodní dráze na Markétě.

Kam se podíváme příště? Příští pátek se seriál Pražského deníku Jak jsem žili v Československu podívá na Veleslavín a do Vokovic. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti z let 1918-1992 nebo byste chtěli vyprávět a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás na e-mailové adrese: redakce.prazsky@denik.cz.

Veleslavín.