Braník se v kronikách objevuje již od roku 1088. O původu jeho jména se dodnes vedou spory. Někteří historici se domnívají, že je odvozen od slova bránit, neboť se na kopci nacházela pevnost, která hlídala jihozápadní cestu do Prahy. Podle jiných vznikl název od slova brát. Místní totiž vybírali clo za plavené dříví.

Už v 17. století se každopádně v Braníku vařilo pivo, a to v pivovaru dominikánů. Během následujícího období se město stále rozrůstalo a na začátku 20. století tu žilo již přes 3000 obyvatel. Ruku v ruce s tím přišel i rozmach průmyslu.

S pivem až na Pražský hrad

Rok 1899 byl pro mnohé pražské sládky těžký. Pivo vařily v metropoli nejen velké firmy, jako třeba Staropramen a První pražský měšťanský pivovar, ale i menší podniky. Konkurence byla velká a řada drobnějších provozů zkrachovala. Řada sládků našla uplatnění v Braníku. „Pivovar Braník koncem 19. století založili sami sládci, kteří přicházeli o práci. V té době už totiž pozvolna mizely tradiční pivovary,“ řekl někdejší ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Tehdy dalo hlavy dohromady 13 sládků a založili Společenský pivovar pražských sládků. Finance na vybudování moderního provozu získali prodejem akcií, o které byl takový zájem, že poptávka desetinásobně převýšila nabídku. Stavba trvala pouze rok a v září roku 1900 se v Braníku začalo vařit.

V roce 1901 se sládkům dostalo pocty dodat pivo na Pražský hrad. Stalo se tak u příležitosti návštěvy císaře Františka Josefa I. Ten si zlatavý mok velmi pochvaloval, a když v roce 1907 přijel do metropole znovu, tak se dokonce zajel za zástupci pivovaru podívat. Pivo se odtud následně začalo vyvážet do celého světa. Výroba zde vydržela až do roku 2007. 

Ukrývali výsadkáře

Braník se rozrůstal také za první republiky. Za německé okupace na něj ale dopadly těžké časy. Několik místních rodin uniklo nacistické perzekuci jen o vlásek.

„Jednou jsem se vrátila ze školy a maminka mi ve dveřích povídala, že máme návštěvu a že jestli ceknu, tak bude zle, že nás Němci zabijí,“ vzpomínala malířka a kronikářka Zdeňka Landová. „Na kanapi v ateliéru mezi paní Syslovou a Činčerovou seděl vysoký pán,“ dodala.

V roce 1942 se totiž u nich doma krátce ukrýval nadporučík Adolf Opálka, jeden z hrdinů, jenž padl po atentátu na Heydricha při obraně kostela sv. Cyrila a Metoděje. Rodina Landových vyvázla jen díky tomu, že o ní zrádce Karel Čurda nevěděl.

Další rodina, která skoro nepřežila konec války, byla malíře Cyrila Kotyšana. Umělec žil v Braníku od narození, od roku 1927 pak ve vile v Branické ulici. Místo to bylo pro rodinu Kotyšanů idylické, ale v květnu roku 1945 za Pražského povstání se Braníkem rozezněly zvuky střelby a bojů. Rodina se sice schovala do prádelníku, ale ani tam nebyla v bezpečí.

„Ozvala se strašná rána. Zdi se sypaly a do prádelny vnikl prach,“ psala v dopise Irena Kotyšanová, dcera malíře Cyrila. „Tanky střílely zběsile z kanonu. Pak jsme slyšeli kroky na dvoře a německé povely. Potom nám začali mlátit pažbami do dveří.“

Celý dům obklíčili esesmani a přinutili rodinu postavit se čelem ke zdi. Měli totiž podezření, že se jedná o partyzány. Irena Kotyšanová naštěstí uměla perfektně německy a esesmany přesvědčila, aby její rodinu ušetřili.

Z vojáků nakonec vypadlo, že jim je pouhých 16 a 15 let. Přesto rodině podpálili dům a malíře donutili s dalšími muži jít s tanky jako lidský štít. Povstání nakonec pro Kotyšanovy dopadlo dobře. I tatínek se totiž dostal v bezpečí domů. Ne všichni ale měli takové štěstí. V Braníku tehdy padlo přes 200 lidí.

Co říká starostka Prahy 4 Irena Michalcová
Braník je čtvrť, která v sobě spojuje mnohé z dějin našeho hlavního města. V hlubokém údolí Vltavy zaujme návštěvníka na první pohled idylický, skoro venkovský ráz zdejšího osídlení, který upomíná na to, že to kdysi byla zemědělská ves, kterou vlastnily české královny. Ale jeho dnešní podobu ovlivnila také výstavba Prahy, průmyslová revoluce a bohužel i doba socialismu, která do Braníka přinesla nevzhledné paneláky. Proto se nad historickou památkou, jakou je Dominikánský dvůr z pobělohorské doby, tyčí panelový věžák.

Věděli jste, že …

… Branické divadlo si místní postavili v roce 1925 z vlastních peněz. Mezi léty 1975 až 1983 v něm působilo Divadlo Járy Cimrmana a měly tu premiéry hry Posel z Liptákova a Lijavec. Dnes je ale divadlo bez souboru a Praha 4 prostory nabízí k pronájmu za pouhých 10 000 Kč měsíčně.

… Braníku se někdy přezdívá také český Hollywood. Bydlí zde totiž řada filmařů a herců, jako například Jan Svěrák, David Vávra, Ondřej Trojan, Tomáš Vorel nebo Tomáš Jančařík.

… logo zdejšího pivovaru za 100 zlatých vymyslel a nakreslil Mikoláš Aleš. Jeho návrh vycházel z dobového znaku sladovníků, který jim udělil už císař Karel IV. Ten poté malíř doplnil o postavu jejich patrona, jímž je svatý Václav, a dva anděly, kteří drží erb sladovníků.

Kam se podíváme příště?
Příští pátek se seriál Jak jsme žili v Československu podívá do Podolí. Máte doma zajímavé snímky této čtvrti z let 1918-1992, nebo byste chtěli vyprávět, a podílet se tak na vzniku seriálu? Obraťte se na nás prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prazsky@denik.cz.