Jak jsme žili v Československu: Braník čtvrť divadla Sklep i dvou mostů

Braník se stejně jako Podolí a Hodkovičky stal součástí Prahy v roce 1922. V té době zde už stál novorománský kostel, ledárny, branický pivovar a obecní vápenka pod Branickou skálou. Po připojení Braníku k Velké Praze nastal rozvoj komunikací a soudobé výstavby. Dodnes můžeme v Braníku najít vedle staveb z 20. století i původní skromné domky což dává starému Braníku své specifické kouzlo.

Praha 4 chce zřídit novou cyklostezku přes Branický most

„Když jsem chodil do školy, tak tu stál statek. Jmenoval se U Klímů, po majiteli. Pan Klíma tu měl krávy, koně, kozy. Tady to byla dřív vesnice a všude tu byli zelináři, kteří prodávali svoji vypěstovanou zeleninu,“ vzpomíná branický rodák Josef Bartoš.

Část Branických skal hrozí sesuvem

Konec války přivezl střelbu a smrt 

S končící II. světovou válkou se idylickým Braníkem tvrdě prohnaly dějiny. Pan Bartoš, který v Braníku žije 82 let, dále vzpomíná: „Pamatuji si, jak na konci války utíkalo z Pankráce přes Braník k vodě strašně moc lidí. V Branické skále bylo ukryté německé kulometné hnízdo. Všechny ty chlapy, kteří se tehdy nalodili na veslici, tím kulometem postříleli.“

Na konec II. světové války a odplatu na Němcích vzpomíná také Hana Lobkowiczová, která prožila v Braníku celé dětství: „Pamatuji si, jak jsem šla pěšky do Braníku a před tunelem byly vytrhané dlažební kostky. Byli tam nahnané německé ženy. Byly oholené dohola a na hlavách měly šátky. Pod dozorem komandérů musely nosit těžké kostky a dláždit silnici.“

Branické mosty 

Komunistický režim se v Braníku kromě panelového sídliště Novodvorská podepsal dvěma výraznými stavbami. Branickým viaduktem a Barrandovským mostem. Železniční most, známý také jako most Inteligence, se začal stavět v 50. letech.

Pracovala na něm řada vzdělanců (tzv. inteligence), kteří byli s novým režimem nuceni nastoupit do dělnických a pomocných profesí. „Mohl byste mi podat cihlu, pane doktore?“… „Zajisté, pane profesore.“ I tak mohl vypadat běžný rozhovor zedníků na stavbě tohoto mostu.

V areálu branického pivovaru jsou sklady nebo pivovar Moucha

V 70. letech se začalo se stavbou dnes nejrozsáhlejšího mostního díla v Praze Barrandovského mostu. „Slavnostní otevření celého mostu se konalo 3. listopadu 1988 za účasti četných politických a vládních představitelů té doby. Most byl pojmenován po Antonínu Zápotockém, někdejším prezidentovi Československé republiky a čelním představiteli komunistického režimu,“ zaznamenala historička Eva Hrubešová, která dále doplňuje: „Přejmenování na Barrandovský most schválila 24. ledna 1990 rada Národního výboru hlavního města Prahy.“

V Braníku vysadí 25 stromů. Radnice na ně získala dotaci 30 tisíc korun

Kulturní inkubátor

Braník je místem se silnou kulturní tradicí. Od roku 1975 našel v Branickém divadle azyl „génius a největší Čech“ Jára Cimrman. Branické divadlo se stalo na osm let domovskou scénou divadelních představení o tomto českém velikánovi. V hospodě Na Staré Kovárně vznikla v roce 1985 hudební skupina Tři sestry. Braníkem inspirované písně Na Kovárně to je nářez a Ave Braník se staly legendárními. Na samém okraji Branické skály pak stojí divadlo Dobeška, domovská scéna divadla Sklep, založeného v roce 1971 Davidem Vávrou a Milanem Šteindlerem.

V pražském Braníku zahájí svou činnost Letní Divadelní Dvůr

Zdroj: Redakce