Narodil se v květnu 1933 v Písku v rodině ředitele lesnické školy, maminka byla v domácnosti. Jako třináctiletý zažil konec války, který předznamenaly transporty. „Od východu šel dnem a nocí nepřetržitě průvod německých civilních utečenců, vojáků, vojenské techniky,“ vzpomínal Richard Praus s tím, že transporty ukončil příjezd Američanů do Písku 6. května večer.

Hned následujícího dne obsadila americká armáda celé město: „Poprvé jsem viděl americké vojáky, když přijeli se shermany na Pražskou ulici,“ vyprávěl Richard Praus. „Ústa od ucha k uchu, žvýkali a s radostí mezi dav kolem tanku rozhazovali žvýkačky, cigarety, konzervy.“

Postup Rudé armády se zbrzdil

Po válce byl otec pověřen založením a řízením střední lesnické školy a školního statku v Ústí nad Labem, ze kterého se museli vysídlit Němci, a Richard se z Písku odstěhoval. Odmaturoval v Ústí, a protože nemohl jako syn národního socialisty studovat na vysoké škole, narukoval na vojnu. V roce 1964 se přestěhoval do Prahy a pracoval jako odbytář v n. p. Potrubí. Po sametové revoluci a odchodu do důchodu se začal naplno věnovat napravování obrazu minulosti.

„Velmi mě trápilo, že se mládeži od roku 1948 do roku 1989 neustále říkalo, že Písek osvobodila Rudá armáda,“ vysvětlil Richard Praus pohnutky, kterého ho po roce 1989 vedly k založení občanského sdružení Buddies of the 4th Armored Division (Kamarádi 4. obrněné divize) zabývající se zamlčovaným osvobozením Písku a jižních Čech.

„Písek ležel za demarkační čárou, to znamená v sektoru osvobození Rudé armády, ale její postup se zbrzdil na Brněnsku, takže dorazili do Písku až 10. května 1945 v odpoledních hodinách. Před radnicí došlo k slavnostnímu přípitku důstojníky jak americké, tak sovětské armády, a po upřesnění demarkační čáry, ke které došlo v polovině května v Protivíně, Američané Písek vyklidili. Takže jsme měli styk jak s americkou, tak s Rudou armádou,“ uvedl Richard Praus, který tak domů vodil na přespání nejdříve americké a později sovětské vojáky.

Představitelé města chtěli důkazy

Speciál o osvobození.Zdroj: Post Bellum/ Paměť národa
Příběhy z konce války ožívají na webu https://1945.pametnaroda.cz, který připravila obecně prospěšná organizace Post Bellum u příležitosti 75. výročí konce války s využitím své rozsáhlé sbírky Paměť národa.

Po roce 1948 se už ale mohlo mluvit jen o přítomnosti těch sovětských: „O osvobození západních Čech a části jižních se příliš nehovořilo. A když se mluvilo, tak převládal názor, že Američané nic neosvobozovali, že tady nebojovali a že jejich přínos k osvobození Československa byl minimální, což nebyla pravda. A začala se zveličovat účast Rudé armády na osvobození, takže na jedné straně to šlo to záporu a na druhé do kladné abnormality,“ uvedl Richard Praus.

Pokřivenou historii osvobození v Písku se rozhodl napravit vybudováním pomníku pravým osvoboditelům – 4. obrněné divizi americké armády. Situace byla naprosto jiná než v Plzni hrdé na americké osvoboditele, kde hned v květnu 1990 položili základní kámen památníku Díky, Ameriko! Píseckým představitelům města musel Richard Praus předložit ověřené historické materiály dokazující podíl americké armády na osvobození.

Pomník se podařilo odhalit v roce 2000 v místě, kde se setkávaly americké jednotky přijíždějící do Písku ze dvou směrů. „Křivda byla po padesáti pěti letech napravena. A tak od tohoto roku každoročně uctíváme den 6. května jako památný den města,“ uvedl k odhalení klub Buddies.

Publikoval desítky článků

Po třiceti letech oživování historie se zdálo, že se podařilo splatit dluh americké armády. Konečně mohly začít obce a města v jižních a západních Čechách své osvobození slavit se skutečnými osvoboditeli, tedy Američany. Například v Bělé nad Radbuzou a v Hostouni se tak děje i díky Richardu Prausovi, který objevil podrobnosti Operace Kovboj na záchranu vzácných koní, jež se zde na konci války odehrála.

Richard Praus publikoval desítky článků na téma osvobození americkou armádou na webových stránkách klubu Buddies, v novinách či publikacích. Podílel se na umístění několika pamětních desek v západních i jižních Čechách, ke kterým napsal informační tabule.

Jeho aktivity ocenila v roce 2012 Asociace nositelů legionářských tradic cenou Český patriot. Diskuse kolem odstranění sochy maršála Koněva v Praze 6 ale podle něj ukázala, že bitva o osvobození ještě není dobojována.