Jednorázový státní příspěvek důchodcům ve výši 5000 korun nepovažuje za dobrý z hlediska lidí, kteří „nejsou na důchodu závislí“. Řada podporovatelů výzvy „5000 pro budoucnost“ má podle něj také potřebu ohradit se vůči „možné snaze ovlivnit voličské preference někoho, kdo nemusel být covidem-19 vůbec finančně zasažen“.

Máte představu o tom, kolik lidí vaší výzvu vyslyšelo a vládní příspěvek skutečně „poslalo dál“?
O mnoho dál než za rámec sledovanosti či lajků a registrací na sociálních sítích se v odhadech nedostaneme. Je ale fakt, že se občas ozývají významné neziskové organizace s tím, že začaly dostávat více peněz. Nějaký ohlas to tedy asi má. Kolik lidí výzvu vyslyšelo a kolik peněz celkem poslali, či dokonce kam, to samozřejmě nezjistíme. To ale ani nebyl smysl iniciativy. Tím bylo dát lidem k úvaze jiné řešení a co nejšířeji ho komunikovat. Mezi známými jsem zaznamenal, že výzva měla jakousi odezvu, že se o ní lidé dozvěděli. A řada z nich mi i řekla, že je přiměla k přeposlání peněz.

Kam by podle vašich doporučení měl příslušný obnos mířit?
Nechtěli jsme příliš preferovat určité neziskovky. Zveřejnili jsme jen stručný seznam s našimi tipy a spolu s ním odkazy na server darujme.cz. Na něm je spousta organizací a projektů. Výběr byl tedy poměrně veliký. Všiml jsem si, že si lidé vybírali od vysloveně sociálních programů, jako je podpora domovů pro seniory, až po například Nadační fond nezávislé žurnalistiky.

Setkali jste se s odsudky typu, že jde o výstřelek hrstky „elitních“ pražských důchodců?
Na Facebooku nám lidé psali nejrůznější sprosťárny. My jsme ale měli od začátku v pravidlech, že vulgarity a urážlivé příspěvky mažeme. Zaznamenal jsem komentáře ve smyslu, že jsme ti, co jsou za vodou nebo nenažraní, a že chceme okrádat chudé důchodce. Objevily se různé nesmysly. Některé budily dojem produktů PR agentur.

Víte o někom, kdo sice vaší výzvu schvaluje, ale zároveň zvažoval, jestli se příspěvku vzdá?
Než jsme akci spustili, tak jsme se každý zkoušeli ptát ve svém okruhu známých. Většina lidí ze sociální bubliny, v níž se pohybujeme, odpovídala ve formátu: „Také řeším, co s tím, a nechci si to nechat“. Zaregistroval jsem ale i ohlas někoho, kdo má rodiče třeba na Bruntálsku, kde jde pochopitelně o významné peníze. Celý apel jsme se nicméně snažili formulovat tak, aby se dostal směrem k lidem, kteří vůbec přemýšlejí o tom, že by ty peníze nemuseli potřebovat. Zásadní rozdíl vidím v tom, jestli řešíte své osobní finance a v nich máte také hlavní problém. Nebo jestli ten hlavní problém cítíte v tom, zda se země nesune po dluhové spirále na řeckou trasu.