„Člověk nemůže mít v životě všechno. Když se příliš daří, tak by bylo rozumné očekávat, že to může i nadále pokračovat s nepříjemným doprovodem vyplývajícím z lidské malosti a závisti. Když se závistiví lidé doví o někom jen tak všeobecně, že se mu něco podařilo a má určité materiální hodnoty, tak jim to nevadí, ale když jde o někoho, kdo je viděn na veřejnosti, ať už osobně či v médiích, stává se terčem i pro úplně cizí lidi," řekl Ivan Bican.

„Tomu se dá čelit pouze tím, že to ignorujete. Můj otec říkával, že za tou horou slávy kráčejí dvě hory závistí, které převážejí to příjemné, co se popularity týče. U mně jde samozřejmě o popularitu skrze mého otce. Mé osobě, snad kromě nějakého materiálního zázemí, by nebylo co závidět," doplnil.

Výlet do Francie

Ivan Bican se nedávno zúčastnil slavnostního ceremoniálu v novém sídle fotbalového svazu, který do Síně slávy uváděl zlatý tým z mistrovství Evropy v roce 1976 a zároveň otevíral expozici „Pepiho" Bicana. Do ní přispěl těmi nejcennějšími artefakty.

„Za darované kousky ze sbírky po mém otci jsem byl předsedou Miroslavem Peltou pozván jako host svazu na mistrovství Evropy. Jednalo se zejména o trofej světové hodnoty Střelec století a hlavně o Medal Of Honor, medaili cti, kterou si vystříleli pouze tři hráči. Brazilec Pelé, Němec Uwe Seelers a můj otec, ve Vídni narozený Čech Josef Bican," vyprávěl u šálku kávy.

„Toto ocenění obdrží jen ti nejlepší střelci na základě splnění velmi přísných podmínek Mezinárodní federace fotbalových statistiků a historiků. Navíc jsem byl pozván na přípravný zápas se Skotskem, ve všech mých žádostech mi bylo vyhověno a upřímného vztahu s předsedou svazu Miroslavem Peltou, generálním sekretářem Rudolfem Řepkou a dalšími z vedení, si velmi vážím," dodal.

Boj s režimem

O životě slavného fotbalisty se chystá celovečerní film a při jeho přípravách navrhl producent Červenka z Bednafilmu natočit také dokumentární snímek o Ivanu Bicanovi a jeho boji s komunistickým režimem.

„Dokumentární film o některých částech mého života vznikl jako vzkaz mladým lidem o zločinné komunistické diktatuře a varování, aby byli ostražití proti jakýmkoliv extrémistickým politickým hnutím a ideologiím. Je to pro mě velice významné a naplňuje mě to zadostiučiněním," uvedl Ivan Bican.

A pokračoval: „Stejně jako řada osobních uznání, i od zcela neznámých lidí včetně pozitivních reakcí čtenářů na články v novinách o mé osobě. V mém věku mi to dodává radost a sílu pokračovat. Ovšem za těmito příjemnostmi kráčí i zloba, nenávist a úmyslné poškozování mých práv jako člověka a občana České republiky."

Žaloba se pohnula

Po svém návratu do České republiky ze Spojených států, kam před komunistickým režimem odešel, ale Bicanovy peripetie neskončily. „Poškozování práv a dlouhodobé vystavování mé osoby nebezpečí poškození zdraví bylo tak závažné a intenzivní, že to nakonec vyústilo podáním žaloby na Českou republiku a ministerstvo spravedlnosti a vnitra," řekl o situaci, která je aktuálně řešena i přímo v těchto dnech. A pohnulo se to.

„Zde se znovu prokázalo, že má žaloba byla oprávněná. Soud pro Prahu 2 se toho od počátku zhostil zjevně nepřátelsky a moji žalobu zamítl se zcela nepravdivým odůvodněním. Přesto, že důkazy byly zcela jasné. Pan soudce se spletl, když si myslel, že vůči mé osobě je u nás povoleno vše. S patřičnou razancí jsem se odvolal a městský soud mi dal za pravdu," sdělil Ivan Bican.

„Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 změnil a onoho soudce nepřímo obvinil z úmyslného použití zcela nepravdivých důvodů, kterým se v běžném životě říká lhaní. Spletl se, když si myslel, že mu to projde. Ale jak se ukázalo, ne všichni lidé a také soudci jsou lumpové, ochotní se propůjčit čemukoliv," přibližil Ivan Bican aktuální změny v jeho žalobě vůči České republice. V ní mu nejde o žádné finanční odškodnění, ale pouze o omluvu.

Napadení před domem

A jak to tak bývá, když si člověk myslí, že se vše v dobré obrací, přijde nečekaný úder z jiné strany. Je to teprve pár dnů zpátky, kdy byl Ivan Bican napaden před holešovickým domem, kde bydlí. 

„Přijel jsem taxíkem před dům, pršelo a taxikář mi řekl, ať se schovám pod stříšku před domem, že mi mé věci vyndá z kufru a přinese je. Stál jsem venku a z domu najednou vyšel člověk, který ihned začal sprostě nadávat, sápat se na mě a já koukám, že je to člověk z domu, Vybavil jsem si jednu situaci, že je to násilník a alkoholik, ale to je již šest let zpátky a od té doby jsme se ani nepozdravili," popsal Ivan Bican.

„Taxikář přinesl věci a zastal se mně, řekl, ať mě nechá být. Poslal někam i jeho a pokračoval, několikrát naznačil úder, a když mi dal taxikář mé věci do ruky a viděl, že mám ruce plné, udeřil mě, já protože mám špatné koleno, tak jsem se nemohl celý otočit trupem a udělala se mi pohmožděnina na bederní páteři. Taxikář se mě opět zastal, a když šel do boxerského gardu, útočník utekl," doplnil.

Trestní oznámení

„Policie přijela rychle, vyslechla mě, zavolala ambulanci a na Bulovce mě prohlédli a byl tam nález na té páteři," vyprávěl Ivan Bican nepříjemné zážitky. Následovalo samozřejmě trestní oznámení na policii pro Prahu 7, která byla v dřívější žalobě vůči České republice také zahrnuta.

„Doufám, že doba těch osobních antipatií je pryč. Velice slušně mě přijal nový vedoucí a o starých i nových věcech jsme si otevřeně promluvili. Řekl mi, že samozřejmě potřebuje více než mou výpověď a v tomto případě jde o to, že ten taxikář u napadení byl svědkem od A až do Z. Policie má tak svědka, který se mnou nemá nic společného a podá objektivní výpověď," přiblížil následné jednání na policii.

O tom, proč se takové věci stávají, má Ivan Bican jasno. „Není to popularitou mojí, ale mého otce, který je národní legendou jako fotbalista i jako člověk. Ze zákona i z lidského hlediska je zavrženíhodný čin, když osmdesátiletého člověka napadne někdo o třicet let mladší. Stává se mi i to, že lidé na mě ukáží prostředníček, odplivnou si, ale také potkám takové, kteří se usmějí, pozdraví a pozitivně se vyjádří k mým záležitostem, o kterých se třeba dočetli," přidává pár slov na závěr.

V nejbližších měsících dojde k posunu při žalobě na Českou republiku, ale i ve věci zmiňovaného napadení. A chtějí-li fanoušci jednoho z nejlegendárnějších střelců fotbalové historie vidět jeho nejcennější trofeje na vlastní oči, mohou navštívit Síň slávy v novém sídle svazu.

Čtěte také: Ivan Bican vzpomíná: Kdybych v ČSSR zůstal, nepřežil bych to