Už od prvního září loňského roku mu většinu překážek pomáhá překonávat speciální elektrická plošina. Deník Martinův případ sledoval od úplného začátku. Až nyní je však definitivně vyhráno.

Drahé zařízení, které mentálně zcela zdravého chlapce zachránilo před umístěním do Jedličkova ústavu, je zaplaceno. Informovala o tom ředitelka Nadace a občanského sdružení Peppermint Šárka Kuželová, která organizovala dobročinnou sbírku na zakoupení plošiny. Kuželová uvádí, že díky přispění sponzorů a pomoci Martinových kamarádů se v Nových Butovicích podařilo vytvořit první zcela bezbariérovou školu v České republice. Ředitelka nadace a sdružení Peppermint doufá, že tento případ je jen začátkem změny k lepšímu.

„Starších školních budov je u nás moc. Přitom všichni chceme, aby duševně zdravé děti mohly chodit do běžných škol se svými kamarády. Doufáme tedy, že se případem Martina inspirují zákonodárci a nebudeme tak muset posílat zdravé děti studovat do Jedličkova ústavu jen proto, že se ocitly na vozíku,“ říká Kuželová.

Poděkováním všem, kteří Martinovi pomohli má být dobročinný koncert, který začne už tuto středu v kulturním domě Mlejn ve Stodůlkách. Projekt pomoci handicapovaným dětem tu vystoupením podpoří například Michal David nebo děti z Dětského domova Planá u Mariánských Lázní.

Chyběla plošina

Dvanáctiletý Martin ochrnul po těžké nemoci a pohybuje se pouze za pomoci vozíku. Po absolvování I. stupně základní školy hrozilo, že bude muset pokračovat ve studiu v Jedličkově ústavu. V Praze totiž neexistovala škola vybavená speciální plošinou, která by ho posunula skutečně i symbolicky o patro výš, kde se nacházejí třídy II. stupně.

Zásluhou Martinových spolužáků, učitelského sboru, sponzorů, Městské části Prahy 13 a zapojení občanského sdružení Peppermint, které převzalo organizaci sbírky, se však podařilo získat 600 tisíc korun na vybudování plošiny. Výrazně také pomohla firma, která plošinu dodala díky velké slevě a odkladu splátky tak mohl Martin nastoupit v září do šesté třídy ve své škole v ulici Mezi školami.

„Určitě bych moc rád zůstal. Do školy to mám hodně blízko a dostanu se tam bez potíží. Snad se to podaří a budu tam moci nastoupit i do šesté třídy.“ Toto řekl Martin Navrátil Deníku loni v březnu. A přání se mu splnilo.

Prvotní iniciativa na pomoc Martinovi vzešla od jeho spolužáků. Ti už kolem Vánoc 2010 začali mezi sebou vybírat peníze a stali se tak inspirací pro všechny ostatní. Dohromady dali celých 40 tisíc korun. Přispěla i městská část, nadace Charty 77 či konto Bariéry. Samotná firma, která plošinu montovala, slevila 80 tisíc. Ještě před tím však statečná Šárka Kuželová podepsala bianco šek na celou sumu. „Věřila jsem danému slovu ředitele školy i starosty,“ vysvětlila. A vyplatilo se. Přestože situace dlouho vypadala bledě. Své o tom ví Martinův tatínek Petr.

„Když se Martin přistěhoval do Prahy, měl nastoupit do páté třídy. Dlouho jsme hledali bezbariérovou školu. Nejen na našem sídlišti, ale i v širokém okolí. Nenašli jsme,“ líčí pan Navrátil. Jeho kroky nakonec vedly za ředitelem Vodsloňem.

„Škola totiž sídlí jen asi 50 metrů od našeho bydliště,“ vysvětluje dále. Ředitel Vodsloň tehdy vyšel Navrátilovým vstříc. Pátou třídu totiž nařídil ponechat v přízemí, které je bezbariérové, včetně školní jídelny. Tak to však nešlo donekonečna.„Protože jsem po celé Praze nenašel bezbariérovou základní školu, tak to vypadalo, že poslední možností pro Martina bude Jedličkův ústav, což by byl pro něj, při vší úctě k ústavu, krok zpět,“ míní otec. Měl tehdy jen jeden školní rok na to, jak situaci vyřešit. Měl štěstí, protože narazil na ochotné lidi a hlavně na Šárku Kuželovou z OS Peppermint, která se celé záležitosti ujala a zorganizovala přípravy.

„Nesmím zapomenout ani na školu samotnou. I ona zřídila speciální konto a přispěla. Hlavně děti se podílely. Vyráběly různé předměty, které se pak dražily na burze před třídními schůzkami. Všem děkujeme,“ dodal Petr Navrátil.

Šárka Kuželová dodává, že staré základní školy jsou sice mnohdy rekonstruované, ale plošiny pro vozíčkáře v nich chybějí. Nikdo prý totiž nepředpokládá, že by některý z žáků mohl mít úraz nebo onemocnět a ochrnout jako Martin. „Problémem je také to, že plošinu do škol bere legislativa jako zhodnocení budovy a neziskové organizace tak na její vybudování nepřispívají,“ vypočítává Šárka Kuželová.