Základní škola Vodičkova se specializuje na rozšířenou výuku výtvarné výchovy. „V současné době máme 410 žáků, dětí se speciálními potřebami je ke stovce, což je skoro čtvrtina,“ popsala ředitelka Dagmar Zelená. Do její školy chodí děti s autismem, Aspergerovým syndromem, děti hyperaktivní s poruchami soustředěnosti a pozornosti i žáci s dílčími poruchami učení, jako je dyslexie, dyskalkulie a podobné.
Ne každé dítě se speciální potřebou má nárok na asistenta. Ne každé ho také potřebuje. Často stačí jen přizpůsobit metody výuky či hodnocení žáků. Důležitý je individuální přístup. Na škole působí dvě asistentky pedagoga, ve druhé a čtvrté třídě pomáhají dětem s autismem a jejich spolužákům.
Ve 4. B zrovna začíná hodina českého jazyka. Třída vypadá jako každá jiná. Místo jedné paní učitelky jsou ovšem ve třídě dvě. Druhou je asistentka pedagožky Eva Rygelová. Ve třídě pomáhá všem, nejvíce se ovšem zaměřuje na dva žáky – u obou se projevil autismus, u jednoho z nich v podobě Aspergerova syndromu.
Děti se rozdělí do skupinek a trénují vyjmenovaná slova. „Kartičky se slovy rozdělíte na dvě hromádky. V jedné budou slova s měkkým i, ve druhé s tvrdým,“ opakovala asistentka skupince zadaný úkol.
Ve třídě nikdo nikoho nebrzdí
Kromě chlapců s autismem je v ní také dívenka z Ruska. S češtinou má zatím problémy. Zopakovat zadání, upřesnit, dovysvětlit a dohlédnout, aby ho chlapci splnili. To je vše, co většinou potřebují. Na první pohled malý zásah do hodiny je pro ně obrovským přínosem, který jim pomáhá výuku zvládat.
Děti se aktivně hlásí po každém dotazu, každém úkolu, který učitelka zadá. Před tabulí se střídají jako na běžícím páse. Třída funguje běžným tempem. Nikdo nikoho nebrzdí. Naopak. Dvě vyučující se mohou dětem věnovat individuálněji.
Eva Rygelová pracuje jako asistentka pedagoga druhý rok. Vystudovaná sociální pedagožka si vedle práce dodělává magisterský titul. Ve své diplomové práci se věnuje právě inkluzivnímu školství, a to jak ze strany škol, tak také rodičů. Právě ti za začleňování dětí se speciálními potřebami do běžných škol nejvíce bojují.
Rodiče ostatních dětí se v některých případech obávají, že dítě se speciálními potřebami bude výuku narušovat a brzdit. „Když má člověk asistenta, třídu nebrzdí tak, aby to jakkoli narušilo její chod. Zpočátku jsem byla také skeptická, ale podle zkušenosti soudím, že je pro třídu lepší, když se v ní vyskytuje dítě se speciálními potřebami,“ popsala Eva Rygelová s tím, že se děti v takové třídě učí porozumění a toleranci.
Automatická pomoc dětí autistovi
Navíc se učí spolupracovat. „Děti už našemu autistovi automaticky se vším pomáhají. Je úžasné kolikrát pozorovat, jak fungují,“ dodává. Pokud dítě potřebuje větší péči, nebo je rozrušené, vezme ho asistentka mimo třídu. S tím souhlasí i ředitelka školy Dagmar Zelená. „Někteří rodiče se domnívají, že pokud je ve třídě asistent, chodí do ní horší děti. To je nesmysl,“ vysvětlila.
Ačkoliv má každý na základní vzdělání v běžné škole nárok, nalézt vhodnou základní školu, která je ochotná a schopná žáka se speciálními potřebami přijmout, někdy není lehké. Školám může chybět ochota, zkušenosti, ve většině případů také peníze na asistenty.
Právě to je podle Evy Rygelové jedním z hlavních problémů, se kterými se současné školství v oblasti inkluze potýká. „Každý má právo být integrovaný do školy. Problém je, jak to v našem státě v současnosti funguje. Školy by děti integrovaly, nemají na to ale platové podmínky, nejsou na to připraveny a nevědí, co s dětmi dělat,“ uvedla. Podle jejího názoru je nutné, aby se ředitelé škol děti integrovat nebáli a aby se změnilo financování ze strany státu.
Očekávání rodičů, kteří bojují za zapojení svých dětí do běžné školy, se často liší od toho, co jim škola může reálně nabídnout. I když je vedení ochotné žáka se speciálními potřebami přijmout a poskytnout mu potřebnou podporu ve výuce, není jisté, že si škola bude moci finančně dovolit asistenta. Rodiče, jejichž děti na něj mají nárok, ho ovšem často očekávají a marně vyžadují.
Úvazky asistentům by chtěly navýšit
Eva Rygelová pracuje jako asistentka na poloviční úvazek, druhou polovinu úvazku má ve školní družině. „Asistent pedagoga je zařazen v osmé nebo deváté platové třídě. To není žádný peníz. Asistent má počet hodin podle toho, kolik jich s dětmi stráví. Například v první třídě, kde mají děti dvacet hodin, mu vychází vlastně jenom půlka úvazku,“ vysvětlila tuto situaci ředitelka Dagmar Zelená.
Souhlasí s tím, že financování by se mělo změnit a úvazky asistentům navýšit. Asistent by se pak mohl více věnovat přípravě i spolupráci s rodinou, která je v případě dětí se speciálními potřebami velmi důležitá.
Začleňování žáků se speciálními potřebami je podle zkušeností pracovníků Základní školy Vodičkova prospěšné pro všechny strany. Kromě problému s penězi, jsou zde podle Dagmar Zelené i další limity.
Ne každý učitel je podle ní ochotný spolupracovat s asistenty a ne každé dítě se speciálními potřebami je zařaditelné do běžné třídy. Sama by se proto klonila k tomu, aby třídy ze zákona fungovaly s menším počtem žáků a fundovaný učitel sám by se tak mohl dětem věnovat individuálněji.
Změny zákona zatím neprošly
Praktické zavedení inkluze do škol měla zajistit změna zákona, kterou se poslanci a poslankyně zabývali koncem ledna. Při nástupu do své funkce ji prosazovala i ministryně školství Kateřina Valachová. Změny nakonec sněmovnou pro tento rok neprošly. Zákonný nárok na podpůrná opatření pro děti se zdravotním či sociálním handicapem by měl platit od září roku 2018.
Během přechodného období dvou let chce ministerstvo školství zjistit, na jaká opatření je nutné vyčlenit peněžní prostředky, aby byly školy na přijetí žáků se speciálními potřebami připravené. Navzdory některým zkresleným informacím, které se mezi lidmi objevily, není v plánu rušení speciálních škol a zařazení všech dětí do škol běžných.
Na problémy nesystémového financování asistentů pedagogů ve školách v Česku upozorňuje také aliance Rodiče za inkluzi. S podporou nadace Open Fund Society (OSF) zveřejnili její členové na internetu informační videa. Rodiče dětí se speciálními potřebami v nich popisují své osobní zkušenosti se začleňováním svých dětí do běžných škol, své problémy i úspěchy.
„Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že hybateli změn v zavedení inkluzívního vzdělávání v jiných zemích byli rodiče,” uvedla k tomu Karin Marques z Nadace OSF.
Čtěte také: Praha 1 rozšíří školu na náměstí Curieových o sedm nových tříd
