S novým vedením přicházejí i nové zítřky. Tak by se ve zkratce dalo charakterizovat budoucí směřování jednoho z nejvýznamnějších zdravotnických zařízení v celé České republice pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).

Od října letošního roku byl vedením institutu pověřen kardiolog a dlouholetý šéf vědecké rady České lékařské komory Aleš Herman, který přišel na nový post, aby zprůhlednil a legitimizoval fungování instituce.

Média totiž přinesla informace o neprůhledném hospodaření dnes již bývalého vedení, za problematickou byla označena i zakázka na nákup speciálního zdravotnického materiálu a předraženého zařízení nového hybridního sálu.

Nový ředitel se krátce po svém nástupu dohodl s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem na nové organizační struktuře, která počítá s podstatným zeštíhlením vedení IKEMu.

Z původních čtyř náměstků (technického, personálního, pro ošetřovatelství a pro informatiku) vytvořil dvě větve nejužšího rozhodovacího řízení, ekonomicko-technickou, kterou má na starost Michal Stiborek, a léčebně-preventivní, pod dohledem Michaela Želízka. Změnou prošlo i právní oddělení a úsek vnitřní kontroly. Zjednodušení řízení má přinést vyšší efektivitu a přímý kontakt s vedením všech center.

Další krokem je i snaha o zrovnoprávnění experimentálních pracovišť v duchu filozofie IK + EM.

„Výzkumná činnost je přidaná hodnota institutu. V této souvislosti musím zmínit doktora Petráška, který před nedávnem získal ocenění Česká hlava. Takovýchto lidí si musíme vážit a snažit se jim usnadnit jejich vědeckou činnost,“ prohlásil Herman včera na tiskové konferenci. Jan Petrášek získal cenu za nový způsob léčby jaterních onemocnění, a to i u těch pacientů, pro které byla zatím jediným řešením transplantace orgánu. Šel tedy ideální cestou, kdy se nejnovější poznatky aplikují v praxi.

Tři nynější centra IKEM (kardiocentrum, transplantcentrum a diabetologické centrum) jsou doplněna o nově zřízené Centrum experimentální medicíny, jehož vedením byl pověřen profesor Luděk Červenka.

Nová organizační struktura má přinést přesné vedení jednotlivých center, které bude klást důraz nejen na vlastní výzkum, ale také na publikační činnost. Zároveň by přednostové měli dohlížet i na náklady a výnosy svých laboratoří. Ředitel Herman slibuje, že s nimi bude v přímém kontaktu minimálně jednou za měsíc.

Dárců má být víc

Změnou by měl projít také transplantační program, který se bude snažit o zkvalitnění prostřednictvím alternativního dárcovství.

Databáze dárců se tak rozšíří o kandidáty, kteří se s čekatelem na orgán neshodnou ve všech požadovaných parametrech, například budou mít jinou krevní skupinu. Pozornost se zaměří i na transplantaci od žijících dárců, kteří mohou darovat jeden z párových orgánů, konkrétně ledviny.

Přestože obě tyto varianty znamenají pro pacienty riziko větších komplikací, urychlila by se tím doba, kterou musejí pacienti na nový orgán čekat. Dárců orgánů totiž drasticky ubývá a čekací doba nemocným se tím prodlužuje. Jenže tyto kroky provází vedle zdravotních rizik i velká finanční náročnost.

Placení je problém

Pomoci by měly tzv. balíčkové ceny za zákroky, které v sobě zahrnují předoperační, hospitalizační i následnou péči o pacienta. Do té by se měly promítat i náklady na transplantační program jako celek. To však vyžaduje změnu v platbách od zdravotních pojišťoven.

V současnosti jsou totiž transplantace dotovány z výnosů kardiocentra, což je pro zařízení do budoucna neúnosné. Příjmy se snižují. Nemocnice dostává na pacienty s nákladnou léčbou, tedy nad milion korun, zvláštní zálohy, které jsou ale vratné. Vzhledem k tomu, že počet pacientů této kategorie se rapidně snižuje, takže zálohy nelze čerpat, jdou peníze zpátky na účet zdravotních pojišťoven.

Vedení IKEMu by si přálo ušetřenou sumu nechat a transformovat ji do zakázky na určitý objem transplantačních zákroků. Tedy 360 transplantací (ledvin, jater, atd.) by mohlo pokrýt 360 milionů korun. Právě to je částka, kterou institut na transplantace nyní potřebuje, přičemž zdravotní pojišťovny dotují pouze její polovinu.

Návrh na nové cenové balíčky se dostal i na ministerstvo zdravotnictví, jež se k němu staví kladně a bude se snažit s pojišťovnami domluvit na jeho uvedení do praxe. Překážkou by neměl být ani nový úhradový zákon. Ten z 80 až 85 % počítá s platbou za jednotlivé výkony na diagnózu, zbytek ponechává na individuálních dohodách o platbách.

Hybridní sál

Další novinkou má být i efektivnější využití hybridního sálu, kde se dají provádět dvě až tři operace zároveň. IKEM vypracoval seznam výkonů, které by se měly provádět přednostně. Jedná se o kombinaci chirurgických a radiodiagnostických výkonů, například při řešení neočekávaných komplikací. Sál lze využívat ve dvousměnném provozu, který je schopen pokrýt potřeby celého středočeského regionu.

SOŇA KACEROVSKÁ