Podobně jako o den dříve svátek sv. Cyrila a Metoděje upozorňuje i tento den na významné historické kořeny a duchovní tradice českého národa. Zatímco cyrilometodějská tradice se vztahuje k začátkům slovanské křesťanské bohoslužby a základům české státnosti, Husovo výročí upozorňuje na počátky reformace, která později otevřela v Evropě cestu k myšlení a kultuře novověku.

Husovy oslavy v jeho rodišti Husinci na Prachaticku, v Betlémské kapli v metropoli, na Kozím Hrádku na Táborsku, kde pobýval, když nesměl kázat v Praze, i na dalších místech doprovázejí 6. červencebohoslužby. Na Husovu odkazu vyzdvihují současní protestanti jako živé momenty jeho stálý zřetel k autoritě Písma, svobodu svědomí, ochotu držet se pravdy, nedogmatickou otevřenost a životní opravdovost. Husitskou tradici však zneužila zdůrazněním její "revolučnosti" komunistická ideologie. Pozitivní krok k navrácení Jana Husa i do souvislosti katolických tradic učinil na samém konci minulého tisíciletí Vatikán. Papež Jan Pavel II. tehdy vyjádřil v závěru římského mezinárodního sympozia o Husovi lítost nad jeho krutou smrtí.

K dnešnímu svátku, který oslovuje především nekatolické křesťany, se ve světském pojetí tradičně hodí také různé "středověké" jarmarky a další zábavné programy. Slovanští věrozvěstové z počátku českých dějin nevzbuzují mimo církevní půdu tolik zájmu, takže cyrilometodějské oslavy 5. července zůstávají každoročně především spojeny s celostátní katolickou poutí organizovanou na moravském Velehradě. Lidé mimo církve, jichž je v Česku většina, však většinou o obsahu těchto státních svátků příliš nepřemýšlejí; jsou hlavně rádi, že mají na začátku prázdnin o dva dny volna více, které není třeba pokrývat z dovolené.