Muzikanti z kapely Jedličkova ústavu se v týdnu vydali prozkoumat, jak se to má s bezbariérovostí na nových stanicích zelené trasy metra A. A rovnou v ostrém provozu ve všedním den kolem páté hodiny. Jezdící schody i výtahy jim vyhovují. Dokonce se jich do některých vejde i více. „Je to dobré, když tam spolu můžeme být dva. Pokud cestujeme s kamarádem, je to veselejší," pochvaluje si zpěvačka Jana Augustinová.

Mezera mezi peronem a vagonem

Velký problém ale představuje nástup do soupravy. Už na Dejvické se vozíčkáři rozestupují. Mluvčí The Tap Tap Láďa Angelovič si vybírá krajní vagón, kde se u dveří nenachází tyč. Totiž pokud přijede stará souprava, mají lidé na vozíku problém.

Mezera mezi nástupištěm a vagonem je velká. Dokonce podlaha je trochu výš než peron. To už jsou dvě překážky. Láďa se musí rozjet. Pro něj samotného je to nepříjemné, zvlášť pokud uvnitř stojí hodně lidí.

Jako první vystupují muzikanti na konečné Nemocnice Motol. Vozík Petra Burdy se při vystupování pěkně otřásá. „Byl to celkem skok, čekal jsem, že budou počítat s tím, že je souprava vyšší. Naštěstí mám dobrý vozík, ale někomu to může dělat problémy," říká. Metrem jezdí dost často a problematické vidí zastávky hlavně na áčku. „Někdy se mi stane, že se mi při nájezdu zkroutí kolečka, to pak můžu i spadnout. Ale když si toho někdy lidé okolo všimnou, pomůžou mi," vypráví Petr, který hraje na bicí.

Nejhorší jsou Petřiny

Jako nejhorší místo ale vozíčkáři označili Petřiny. Tam je dopad vozíku dokonce i slyšet. Zato tamní výtahy si pochvalují pro jejich velikost.

Řešení pro překonání výškového rozdílu peronu a soupravy je obtížné. „Pokud přijedou nové soupravy, problém v nastupování není, ale staré, byť modernizované vagóny nedokážeme přizpůsobit," objasňuje mluvčí dopravního podniku Jiří Štábl. Jednu variantu už zkoušeli, ale nepovedla se, novou budou konzultovat i s magistrátem.

Kapelník skupiny Šimon Ornest by si představoval jednoduché řešení v podobě nájezdové rampy, po které by handicapovaní snáze vyjeli. Odboural by se jim potom stres spojený s cestováním hromadnou dopravou.

Na stanici Nádraží Veleslavín se hudebníci nejvíce těšili na portýry. Sázeli se dokonce, jestli je některý z nich také neodnese v rámci služby pražského letiště pro cestující.

Hned za Vídní

Na všech stanicích jsou umístěné navigační cedule, které upozorní na výtahy nejen vozíčkáře, ale také maminky s kočárky. Jenže takový kočárek se dá přes menší bariéru přenést, ale elektrický vozík samotný váží i přes sto kilogramů. O nějakém přesunutí tedy nemůže být řeč.

I přes daný problém je Praha druhá v počtu nízkopodlažních vozů hned za Vídní. Autobusy se už ani jiné nenakupují. Posledních dvacet let investovali celkem dvacet milionů korun do městské hromadné dopravy.

„Zřídili jsme komisi pro odstranění bariér, kde jsou zástupci vozíčkářů i lidí z magistrátu, kteří řeší problémy nejen v dopravě, ale také i ve veřejném prostoru," nabízí možnost, jak se ozvat s dalšími připomínka pražská radní pro školství a sociální politiku.

Kapelník skupiny The Tap Tap Šimon Ornest: Cestování nemá být adrenalin

Praha Když kapela The Tap Tap testovala nové stanice metra, nemohl u toho chybět ani jejich kapelník. Podle něj musí každé město brát v potaz cestování handicapovaných.

Jak testování bezbariérovosti metra probíhalo?

Lidé s různými typy vozíků a kompenzačními pomůckami si přišli vyzkoušet nejnovější stanice metra. Je to skutečně velký posun. Výtahy jsou bezva. Je tu ale velká vada na kráse. Trochu nám hapruje nástup do vagónu. Snažíme se pro to vymyslet nějaké řešení. Bude to stát nějaké peníze, protože staré soupravy, kterých se to týká, budou jezdit ještě deset let.

Máte už řešení?

Nejlehčí je na to myslet při projektu stavby, což se úplně nepodařilo. Nejlepší je, kdyby se vysunula zpod soupravy plošina, která by mohla pomoc překlenout mezeru. U těch nových to jde, ale u starých vagonů kvůli nápravě ne. Pak by tu byla možnost zvýšit peron, což už se zkoušelo, ale nejevilo se to jako ideální řešení. Souprava by se mohla i naklonit, ale to také nejde. Co se nám jeví jako možné, by byla tvrzená gumová šikmina, která by přesáhla kraj.

Máte už zkušenosti s jiným bouráním bariér?

První velká změna, která se nám podařila, byla díky písničce o řidiči autobusu. Poukázali jsme na problém s přepravou i pro malé děti. Situace v metru je asi trochu jiná a bude to o investici města a dopravního podniku.

Jaké je to jezdit na vozíku v metru?

Nejenom v metru, ale hodně se toho změnilo k lepšímu za dvacet let, co pracuji v Jedličkově ústavu. Ale pořád to není ještě ideální a není úplně běžné, že se člověk může spolehnout jenom na sebe a vyrazit na elektrickém vozíku úplně bez asistence. Pro pracovní uplatnění nebo studium je to nezbytné a nejen Praha, ale celá republika to bude muset řešit.

Jakou chystáte s kapelou nejbližší akci?

Na prvního máje chystáme akci, která se věnuje i adrenalinovým aktivitám. Budeme slaňovat Nuselský most. V úplné premiéře budeme pořádat boxerskou exhibici boxerů na mechanických vozících. I lidé s handicapy se věnují adrenalinovaným sportům, ale to neznamená, že cesta do zaměstnání nebo do školy by měla být adrenalinem.