Až 97 Pražanů dává podle údajů Pražské správy hřbitovů přednost pohřbu zpopelněním. Nejčastější důvody jsou ekonomické, ale i časové. „Hodně lidí si nechává urny doma, nechtějí hroby a nechtějí se o ně starat," míní Karel Kobliha, který je v současnosti pověřen řízením Pražských hřbitovů. Podle něj navíc Češi stále vnímají hřbitovy s kamennými náhrobky jako depresivní místo, kam neradi chodí. A svůj postoj jen málokdo z nich mění.

Na některých hřbitovech se konají komentované vycházky 

S nápadem oživit Olšanské hřbitovy, kde by lidé trávili rádi volný čas, přišel před lety dnes už bývalý ředitel Pražských hřbitovů Martin Červený. Plánoval tam například otevřít kavárnu, kde by se prodávaly rakvičky a černá káva. Přibýt tu měly i lavičky pro pohodlné a nerušené posezení s knihou v ruce anebo pikniková místa. Jeho záměr se ale setkal především u starších lidí s nepochopením.

„Tenkrát to nebylo úplně šťastně prezentované a lidem se to nelíbilo. Proto jsme od tohoto záměru upustili a pozastavili ho," říká nástupce Červeného Karel Kobliha. Na snahu zpřístupnit hřbitovy i těm lidem, kteří za jejich brány jinak nezavítají, tu přesto nezanevřeli. Na hřbitovech v Olšanech, na Vyšehradě a na Malvazinkách se konají pravidelné komentované procházky po historických a architektonických krásách těchto míst, a ty se těší velkému zájmu veřejnosti.

Alternativy přicházejí ze zahraničí 

Samotné pohřbívání je ale věc mnohem ošidnější, smrt je Čechům, kteří jsou známí svým ateistickým postojem, velmi vzdálená a neradi jsou s ní konfrontováni. Také proto se většina kremací u nás obejde bez obřadů. Ale i to se postupně začíná měnit. Mladší lidé objevují alternativní způsoby pohřbívání v přírodě s komorním obřadem v okruhu blízkých, což jsou formy, které jsou v zahraničí běžné. Před lety k tomuto kroku přistoupila i Správa pražských hřbitovů, která podpořila projekt Les vzpomínek.

V rámci něj je na vymezeném prostoru Ďáblického hřbitova možné uložit popel zemřelých ke kořenům již vyrostlých památečních stromů. Klasické kamenné náhrobky tam nenajdete. Inspiraci hledaly tři mladé zakladatelky z organizace Ke kořenům zejména v zahraničí. „V Anglii se například těla zemřelých pohřbívají klasicky do země a pak se na daných místech sázejí stromy. O to také do budoucna stojíme," okomentovala tento postup jedna z žen, Blanka Dobešová.

Z biologické urny vyroste strom 

Otázku, co se mnou bude, až nebudu, si před třemi lety položil Antonín Merhaut z Roztok. Hledal mezi přirozenějšími formami, nakonec ho zaujal až švýcarský projekt biologicky rozložitelné urny, v níž je obsaženo semeno stromu. Urnu začal posléze nabízet i u nás. „Během tří let jsem prodal kolem stovky uren po celé republice, každým rokem je zájemců víc," říká.

Podle něj nejvíc lidi od této formy odradí cena, ekologická urna totiž přijde nového majitele na 1400 korun. Do budoucna by proto chtěl vyrábět urnu vlastními silami, a tím tak náklady na nákup od zahraničního dodavatele odbourat.

V pohřbívání Pražanů existují i jisté kuriozity. Jednou z netradičních metod jsou vzpomínková skla. „Malé množství popela se zataví do skla, aby měl člověk hmatatelnou památku," vysvětluje ředitel pražského Pohřebního ústavu Julius Mlčoch. Říká však, že službu vy-užije málokdo. V cizině jsou ještě dál. Ve Švýcarsku umí z kremačního popela vyrobit diamant. Své blízké tak mohou mít lidé stále u sebe v podobě šperku.