„Hotel Paříž byl tak krásný, že jsem se skoro svalil. Tolik zrcadel a tolik mosazných zábradlí a tolik mosazných klik a tolik mosazných svícnů a tak vyleštěných, že se to podobalo zlatému paláci,“ rozplývá se Jan Dítě, hlavní postava románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Ačkoli od jeho vydání uplynulo bezmála čtyřicet let, citát je stále platný.

Hotel vznikl na místě, kde už od středověku stálo několik gotických domů. Později zde měli své městské paláce králové Václav IV., Zikmund Lucemburský i Ladislav Pohrobek. Tuto skutečnost odráží název ulice, na jejímž nároží hotel stojí: Králodvorská.

Dnešní budova z roku 1904 symbolicky ctí své předchůdce, je totiž postavena ve stylu novogotiky. Architekt Jan Vejrych měl ale bohatou fantazii a dokázal ji originálně skloubit s tehdy módními secesními prvky. Výsledkem je živá vzpomínka na poslední roky Rakousko-Uherska. 

Zchátralý klenot

Hotel Paříž, postavený pro rodinu Brandejsů, patřil v předválečné době k nejmodernějším pražským hotelům. Hosté mohli využívat služeb telefonní centrály i výtahů.

Mnoho cizinců se rozhodlo navštívit Prahu, jen aby se mohli ubytovat v hotelu Paříž. Po roce 1948 jej však potkal stejný osud jako mnoho jiných proslulých podniků: byl znárodněn.

Až do konce 50. let patřil mezi chlouby hlavního města, pak ale začal chátrat a sotva se dožil revoluce. V roce 1984 byl ale paradoxně prohlášen kulturní památkou. Rodina Brandejsů jej v roce 1991 dostala zpět v restituci.

Největší změny čekaly věž

Staronoví majitelé se pustili do rozsáhlé rekonstrukce, která vrátila hotelu jeho lesk. Největší změnou prošla věž: původní hodiny architekti nahradili skly, takže vznikla vyhlídka s panoramatickým pohledem na centrum.

Zároveň se však podařilo zachovat atmosféru počátku 20. století, včetně všech mosazných doplňků, zrcadel, mozaik a křišťálových lustrů. To všechno přilákalo řadu známých hostů, například Jean-Clauda van Damma, dalajlamu, Olivera Stonea či Václava Havla.