Oficiální umělecký sloh socialistického režimu, tzv. sorela, většinou zahrnuje fádní šedé a hnědé odstíny, účelovost a minimum dekorací. Hotel Jalta je úplně jiný. Na první pohled zaujme zdobenými balkony, těžkým dekorativním zábradlím či nezvyklým rámováním oken. Trochu posměšně se stylu říká „Stalinovo baroko“.

Detaily na míru

Vznik hotelu spadá do druhé poloviny padesátých let. Postaven byl na místě vybombardovaného domu na popud prezidenta Antonína Zápotockého. Ten se jako vyučený kameník o stavbu velmi zajímal a na jeho pokyn měl architekt Antonín Tenzer volnou ruku při výběru a návrzích stavebních prvků.

Většina detailů tak vznikla na míru. Prezident osobně vybral ty nejkvalitnější obklady z mramoru a travertinu, které zdobí průčelí hotelu. Cena stavby se vyšplhala na monstrózních 40 milionů korun, což je suma, která by se dnes blížila miliardě korun.

Komunistickým pohlavárům včetně prezidenta však zdaleka nešlo jen o atraktivní ubytování pro zahraniční hosty. V podzemí byl zároveň vybudován atomový kryt, který měl sloužit jako štábní centrum Varšavské smlouvy v případě útoku ze Západu. Vešlo se sem 150 lidí. Nechyběla nemocnice, odposlouchávací zařízení vedoucí do všech pokojů a vodní nádrž.

O existenci krytu se veřejnost dozvěděla až v roce 1990. Dnes je v něm Muzeum studené války. Po sametové revoluci hostil hotel například herce Bruce Willise či dalajlámu. Proslulý je také zdejší bar, kde se natáčel film Světáci.