Komín Malešické spalovny a další objekty nyní slouží mimořádně výkonnému dravci, sokolu stěhovavému. Slouží především jako hnízdiště a letos tamní ptačí pár vyvedl své mladé.

„Již pátým rokem vyvíjíme systematické kroky ke kýženému návratu sokola stěhovavého jako hnízdícího druhu do Prahy, kdy poslední dva roky se konečně zadařilo,” uvedl Dušan Rak z České společnosti ornitologické.

Tento úžasný lovec podle ornitologa téměř vyhynul v 60. letech 20. století zejména v důsledku hromadění DDT v potravním řetězci. Jestli se nyní na účet tohoto dravce něco znovu hromadí, pak jsou to samá pozitiva. Praha se sokolům prostě zalíbila, méně je to sympatické asi holubům, kteří jsou jejich hlavní potravou.

Sokol je nebezpečný pro ptačí druhy

„Přítomnost predátora je sama o sobě pro ptačí druhy alarmující, holuby nevyjímaje. Když už nic jiného, hledají si pak před predátorem bezpečnější teritoria. Jenomže Praha je veliká, sokolů zatím málo,“ míní Radoslav Kostečka z pražského mysliveckého sdružení. Z toho vyplývá, že všudypřítomným a hlavně početným holubům toho v metropoli zatím moc nehrozí.

Což je podle ornitologa Dušana Raka zřejmě dočasná záležitost. „Pravděpodobně právě díky atraktivitě všudypřítomných hejn zdivočelých holubů sokoli stále častěji překonávají svoji přirozenou plachost 
a objevují se i ve velkých městech a jejich okolí.

Pro odpočinek a pro vyhlížení kořisti si tady vybírají dominantní vysoké stavby, jako jsou televizní vysílače, vysoké kostelní věže nebo tovární komíny," vysvětluje Rak.

Podle ornitologa vhodných nerušených lokalit v přírodě totiž stále ubývá a tak zůstávají počty hnízdících párů nízké - v ČR hnízdí přibližně
 60 párů sokola stěhovavého. Podle ornitologů pouze dva páry hnízdí přímo v Praze. Ještě několik dalších párů hnízdí v severočeských průmyslových areálech a zbytek pak v přirozených skalních hnízdištích.

Problém je ve způsobu hnízdění

„Tato naše umělá hnízdiště ale tvoří stále větší procento celé populace a ukazuje se, že takto můžeme velmi efektivně pomoci v ochraně kriticky ohroženého druhu," argumentuje Dušan Rak.

Problém je podle odborníků hlavně ve způsobu hnízdění - sokoli si totiž hnízda nestaví, využívají stará od jiných ptačích druhů. Na řadu tak přišly budky, které by mohly sokolům přijít pro zahnízdění vhod. Podle Dušana Raka instalace budek obnáší vedle spousty přesvědčování vlastníků taky spousty byrokracie.

Také výškové práce při instalaci a nutnost pořídit vlastní budky jisté úsilí rovněž obnáší. „Finančně nás v posledních dvou letech podporuje pražský magistrát," poznamenal ornitolog.

V rámci pořizování hnízdících budek nezůstalo jen u jediného pokusu. V současné době je jejich instalováno víc - například na střeše věže kostela sv. Václava ve Vršovicích nebo na komíně Pražské teplárenské v Michli.

Čtyři mláďata jsou už na světě

„V Michli se loni vylíhlo vlastně první mládě sokola 
v Praze po vice než deseti letech. Letos tam sokoli stále ještě sedí na vejcích, takže úspěšnost zatím neznáme. Zato nový druhý pár v Malešicích má letos hned čtyři mláďata," hlásí nadšeně ornitolog.

Tyto ptačí dvojice tak skýtají naději, že se v budoucnu jejich početní stavy zvýší. Aspoň tak dochází k přirozenému návratu sokola do přírody, aniž by tomu člověk pomáhal umělým odchovem.

Takový pokus už zde byl 
- v polovině devadesátých let pražský magistrát podporoval jistý přírodovědný spolek, který po umělém odchovu dvou párů raroha velkého ptáky vypustil s nadějí, že v Praze zahnízdí. Krátce po vypuštění už po dravcích nebylo vidu ani slechu.

O to cennější je přirozený návrat sokola stěhovavého, který už v Praze kdysi hnízdil. Konkrétně v roce 1995 zahnízdili sokoli na Starém Městě na Týnském Chrámu a v následujících letech pak na kostelu sv. Jakuba.

Snad neskončí jako lovecká trofej

„Když se medializuje nějaká rarita, a to přítomnost sokola stěhovavého ve velkoměstě určitě je, pak mám obavy, aby se nenašel člověk, který po něm zatouží jako po lovecké trofeji," obává se Radoslav Kostečka z pražského mysliveckého sdružení.

Příkladů by prý mohl jmenovat celou řadu. „Odchytit živého sokola je prakticky nemožné. Zastřelit ho není velký problém 
a v tom vidím ten největší problém," starostlivě doplnil Kostečka.

Jenomže zůstává i problém s přemnoženými holuby. Škody po holubím trusu se dají sčítat řádově na statisíce korun. Například radnice Prahy 13 se svého času rozhodla vyzkoušet další možnost, jak se zbavit holubů, kteří ve velkém množství okupovali tubus metra nad Nepomuckým rybníkem v Centrálním parku a znečišťovali jeho okolí.

Podle dostupných informací do parku docházel sokolník 
s kánětem Harrisovým, jehož domovina jsou jihoamerické polopouště.

Střídal ho český jestřáb, neméně zdatný lovec, který snad svou kořist nikdy nemine. Sokolník nechal ptáky volně poletovat, ti prý občas holuby i lovili. Účel byl zřejmý - holuby řádně vyděsit tak, aby se už na dané místo pokud možno nevraceli. Účinek přítomnosti sokolníka se sice dostavil, ale rychle prý pominul v době, kdy ho docházení do parku přestalo bavit. Holubi tak v místě opět našli své zalíbení.

Metropole jim chce pomoci k uhnízdění

Pražští ornitologové uvádějí, že zkušenosti z mnoha světových metropolí ukazují, že poskytnutím bezpečných hnízdních podmínek lze podpořit zahnízdění druhu přímo ve městech. Poměrně efektivně tak je možno pomoci zvětšit a stabilizovat divokou sokolí populaci a pomoci tak ochraně druhu jako celku.

„Smyslem našeho úsilí je těmto krásným dravcům zajistit bezpečí a podporu a pomoci jim tak 
v Praze úspěšně hnízdit. V roce 2013 došlo k prvnímu novodobému vyhnízdění sokola po desetileté pauze. K vyvedení prvního malého sokolíka došlo právě v instalované hnízdní budce," doplňuje Dušan Rak, koordinátor ochrany 
a monitoringu sokola stěhovavého v Praze.