Povinnost nahlašovat policii bydliště a jeho změny byla v Rakouském císařství, do kterého tehdy patřila i dnešní Česká republika, zavedena už v polovině 19. století. Po roce 1918 tuto praxi převzalo i nově vzniklé Československo, které ji v roce 1935 upravilo novým zákonem a dalšími změnami v období Protektorátu a po nástupu komunistů k moci.

Pražské policejní pobytové přihlášky jsou pro období let 1914 až 1953 uloženy v Národním archivu ve fondu s názvem Policejní ředitelství Praha II – evidence obyvatelstva. V 80. letech minulého století je sem předal k archivaci Sbor národní bezpečnosti, jak zněl dobový název policie.

„V jejích rukou sice malá část archiválií zplesnivěla a další se ztratila, přesto se dochovalo 2397 kartoték s abecedně řazenými kartami, takže šance najít v nich informace o předcích pobývajících v Praze je opravdu velmi vysoká,“ říká historik a genealog Lukáš Cvrček z firmy Czech Archives.

Od císaře ke Gottwaldovi

Nejstarší typy přihlášek pocházejí ještě z období Rakouska-Uherska od roku 1914 do jeho zániku. Jedná se o oboustranné karty formátu A5 s německy nadepsanými rubrikami. Přihlašovací karty po roce 1918 přímo vycházely z rakouského vzoru, ale kolonky už byly česky. Najdeme na nich samozřejmě jméno přihlašované osoby a křestní jména jejích rodičů. Dále bylo zaznamenáno místo a datum narození, náboženství, domovská obec, povolání a rodinný stav.

Letní seriál Pražského deníku o rodokmenech bude pokračovat příští týden na webu. Další díl vás provede spisovnou Národního archivu a dokumenty, které zde můžete prozkoumat. Máte-li dotazy na odborníky, neváhejte je poslat na e-mailovou adresu lukas.cvrcek@czecharchives.com. Odpovídat budou vysokoškolsky vzdělaní profesionálové ze společnosti Czech Archives, kteří vyučují v genealogických kurzech.

Do karet ženatých mužů úředníci zapisovali jak datum a místo sňatku, tak údaje o narození jejich manželek a dětí. Nedílnou součástí samozřejmě byla adresa pobytu v Praze a její změny včetně data odhlášení. U lidí žijících v podnájmu bylo uvedeno také jméno jejich bytného. Pokud se někdo vystěhoval z Prahy, už v kartě najdeme, kam měl namířeno. Na mladším typu karty zavedeném v roce 1935 přibyly další údaje zejména o vlastnictví motorových vozidel.

V období okupace naší země se na první místo na kartách vrátila němčina a nově se objevila samostatná rubrika udávající, zda je přihlašovaná osoba židovského původu. Už měsíc po osvobození Československa byly vytištěny nové karty, z nichž zmizela němčina, a místo židovské začala být ostře sledována německá národnost. Poslední typ karty obsažený v tomto archivním fondu byl zaveden v roce 1949. Jako novinka se v ní objevují údaje o vojenské službě přihlašovaných.

Po stopách zapomenutého umělce

Reklamní grafik Leo Heilbrunn patřil mezi světovými válkami ve svém oboru k československé špičce. Dnes už ho však znají pouze experti na moderní umění, kteří se navíc dosud soustředili výhradně na jeho dílo, zatímco o jeho osobním životě nebylo známo nic kromě data narození a židovského původu. Právě kvůli němu byl během německé okupace uvězněn v koncentračním táboře, odkud se už nevrátil.

„Když si u naší společnosti jeden zahraniční sběratel objednal výzkum, který měl přinést detaily o Heilbrunnově životě a případně objevit také jeho žijící příbuzné, začal jsem nejprve hledat v otevřených zdrojích a mezi historiky umění, ale od nich jsem se mnoho nového nedozvěděl. Vzhledem k tomu, že v seznamech za okupace deportovaných Židů byla jako Heilbrunnovo nástupní místo do transportu uvedena Praha, zkusil jsem pátrat v pražské policejní evidenci obyvatel,“ popisuje Lukáš Cvrček svůj postup.

V nalezené policejní pobytové přihlášce pak skutečně našel informace, které mu poskytly cenná vodítka pro další bádání. V první řadě to bylo Heilbrunnovo rodiště a domovská obec Česká Lípa, protože dosud místo ní byla v otevřených zdrojích chybně uváděna Praha nebo tato informace chyběla úplně.

„Dále to byla jména Heilbrunnových rodičů a záznam potvrzující jeho židovské vyznání, což mě najisto vedlo do českolipských židovských matrik, kde jsem se dozvěděl, že jeho otec se živil jako lihovarník a přišel do Čech z dnešního Chorvatska, zatímco matka pocházela z rodu Neumannů z Kostelce nad Černými lesy,“ dodává Cvrček.

Vzhledem k tomu, že podle údajů z policejní pobytové přihlášky byl Heilbrunn i ve středním věku stále svobodný a bezdětný, bylo nutné při hledání jeho žijících příbuzných pátrat v evidenci obyvatelstva také po potomcích jeho sester.

„Díky tomu víme, že dvěma jeho neteřím se podařilo uniknout deportacím do koncentračního tábora a přežít druhou světovou válku v emigraci. V prvním období okupace před vypuknutím války Němci umožnili jedné z nich legálně se vystěhovat do Londýna. Druhá se dostala z Protektorátu až v roce 1943 díky sňatku s bulharským obchodníkem, čímž se stala občankou spojeneckého státu nacistického Německa. Nejspíš se jednalo o manželství naoko, protože těsně po válce se do Prahy nakrátko vrátila jako rozvedená a stále bezdětná, aby pak definitivně emigrovala do USA,“ vysvětluje Cvrček.

Velmi důležité jsou adresy pobytu uvedené na kartách. Díky nim si lidé mohou prohlédnout domy, kde jejich předkové žili, a udělat si obrázek o jejich sociálním a společenském postavení.

„O Heilbrunnovi víme, že byl deset let hlášený ve svém ateliéru v Podskalské ulici. V roce 1938 se přestěhoval do novostavby luxusní vily v ulici Na Hřebenkách, kde dnes sídlí íránská ambasáda, což je neklamným znamením jeho finančního vzestupu. Bohužel pro něj si krásného bydlení dlouho neužil, protože po okupaci musel nový dům opustit a přestěhovat se na tehdy zastrčenou periferii na Pankrác, odkud v roce 1942 nastoupil do transportu. Právě na poslední pražské adrese byl v pozůstalosti někdejší Heilbrunnovy sousedky objeven jeho ilustrovaný deník z vojenské služby během první světové války, který si u ní nejspíš nechal těsně před deportací, když už neměl v Praze nikoho blízkého, komu by svěřil své osobní věci,“ uzavírá Lukáš Cvrček.

Zkuste to sami

Archivní fond Policejní ředitelství Praha II – evidence obyvatelstva 1914-1953 bohužel dosud nebyl digitalizován, proto je nutné požádat o rešerši pracovníky Národního archivu v Praze na e-mailové adrese: badatelna@nacr.cz. V žádosti je potřeba uvést jméno a datum narození hledané osoby. Pokud ho neznáte, pokuste se alespoň doplnit co nejvíce dalších informací, které by archivářům usnadnily identifikaci hledaného.

O informace z tohoto fondu je obrovský zájem, proto počítejte s několikatýdenní čekací lhůtou. Jestliže se archivářům skutečně podaří najít požadovaný dokument, můžete si přijít prostudovat jeho kopii do badatelny Národního archivu v Praze na Chodovci. Nezapomeňte si s sebou vzít občanský průkaz, bez něhož byste nebyli vpuštěni.