Snaha úředně evidovat pobyt obyvatelstva je patrná už od středověku, ale v moderním slova smyslu se prosadila až od poloviny 19. století. Nařízením ze srpna 1850 bylo jejím vedením pověřeno pražské policejní ředitelství, jehož působnost se postupně rozšiřovala i na další obce za tehdejšími hranicemi Prahy, kterou původně tvořilo pouze její dnešní historické jádro a Vyšehrad.

Co je to konskripce

Toto cizokrajně znějící slůvko znamená v češtině soupis nebo seznam, který se pořizoval například pro vojenské účely. V tomto případě bylo jeho smyslem udržování přehledu o osobách zdržujících se ve městě, a to zejména z daňových a bezpečnostních důvodů.

„Každý nově přistěhovaný měl povinnost přihlásit se do 24 hodin. Stejně tak měl být oznámen i jeho odjezd z města nebo přestěhování na jinou adresu. Týkalo se to i podnájemníků, služebnictva nebo studentů. Hotely a další ubytovací zařízení musely vést zvláštní knihy hostů,“ říká historik a genealog Lukáš Cvrček z firmy Czech Archives.

K pobytu se na policii obvykle naráz přihlašovaly celé rodiny. Na prvním místě figuroval otec v dobové terminologii nazývaný přednostou domácnosti, následovaný manželkou, nezletilými dětmi a případně i dalšími příbuznými, s nimiž rodina sdílela společný byt. Vedle těchto „rodinných“ přihlášek nalezneme také přihlášky jednotlivých plnoletých osob, které žily samostatně. Například to byli svobodní lidé, služebnictvo nebo třeba bezdětné vdovy či vdovci.

Vedle data přihlášení k pobytu, adresy a zaměstnání jednotlivých osob se můžeme dozvědět také rok a místo jejich narození, náboženské vyznání, u provdaných žen jejich dívčí příjmení. Součástí archu může být i záznam týkající se sňatku, úmrtí v rodině, domovského listu a odkazu na policejní spis, pokud byl o osobě vedený.

Jestliže se přihlášená osoba stěhovala mimo Prahu, policie si poznamenala do jaké obce. „Při stěhování do jiné pražské čtvrti byl zpravidla založen nový konskripční arch. Jeden člověk proto může mít více archů, které spolu ne vždy naprosto korespondují,“ upozorňuje Lukáš Cvrček.

Magistrátní evidence

Soupis pražského obyvatelstva vedl kromě policejního ředitelství také popisní referát Magistrátu hlavního města Prahy, který zahájil svou činnost už v roce 1784. Své záznamy zpracovával v prvním období zejména pro vojenské účely, v 19. století pak převážila agenda týkající se udělování a evidence domovské příslušnosti, doplněná agendou matriční a později státoobčanskou.

„Dochovány máme dvě vzájemně oddělené časové řady konskripce z let 1830–1910 a 1911–1949. Nejstarší záznamy vedené od 18. století bohužel shořely v květnu 1945 spolu s novogotickým křídlem Staroměstské radnice, v němž byly uloženy,“ poznamenává historik Cvrček.

Dochovaná starší řada se dále dělí na záznamy o pražských domovských příslušnících, cizích příslušnících, cizozemcích a domech, které představují evidenci vlastnictví domů v Praze I. až VII.

„V této souvislosti je potřeba nezapomínat, že tehdy Praha byla podstatně menší dnes a mezi její občany se nepočítali obyvatelé přilehlých měst a obcí, které jsou dnes součástí hlavního města. Ti byli spolu s dalšími mimopražskými zapisováni mezi tzv. cizí příslušníky, což v současnosti lidem spíš evokuje občany cizích států. Lidé ze zahraničí však byli vedeni pod dnes už nepoužívaným výrazem cizozemci,“ říká Lukáš Cvrček a doplňuje, že v mladší řadě konskripce je možné nalézt pouze pražské domovské příslušníky.

Zkuste to sami

„Začátečníkům doporučuji hledat nejprve v digitalizovaných policejních přihláškách z let 1850 až 1914, které jsou online dostupné ve vyhledávači na webové adrese http://digi.nacr.cz/prihlasky2/,“ říká Lukáš Cvrček. V pravé části úvodní stránky se nacházejí tlačítka, po jejichž rozkliknutí je jak možné přečíst si více informací o databázi konskripcí, tak velice zdařile zpracované instrukce, jak postupovat při vyhledávání.

Podle Lukáše Cvrčka je velmi užitečná zejména rada, aby badatelé zkoušeli do vyhledávače zadat různé verze přepisu jmen a příjmení vyhledávaných osob, jak je kdysi mohli zapsat úředníci. Například příjmení Čech se může objevit třeba jako Čeh, Čieh, Cech, Czech atp.

Nalezneme zde také vymezení území, kterého se konskripce policejního ředitelství týkala. Od roku 1853 to bylo Nové a Staré Město, Malá Strana, Hradčany a Josefov, Břevnov, Strašnice, Karlín, Libeň, Vyšehrad, Podolí, Dvorce, Nusle, Pankrác, Vršovice, Michle, Smíchov, Košíře, Bubeneč, Podbaba, Šárka, Holešovice a Bubny. Roku 1874 přibyly Dejvice, roku 1884 Holešovice a Nová Libeň. Tento územní rozsah platil do roku 1918.

Všechno není online

Průběžně digitalizována je také starší řada konskripce vedená popisním referátem pražského magistrátu. Naskenované archy si může každý prohlédnout v online badatelně Archivu hlavního města Prahy na webové adrese www.ahmp.cz.

Zde je potřeba v pravé části stránky kliknout na ikonu s názvem Archivní katalog a po jeho otevření na tlačítko Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920). Do okénka v pravém horním rohu pak už stačí jenom zadat jméno hledané osoby. Také v tomto případě však platí, že je potřeba vyzkoušet různé varianty přepisu příjmení.

Informace z dosud nenaskenovaných archů starší řady konskripce jsou zpřístupňovány pouze formou placené rešerše, o kterou je nutné požádat na předepsaném formuláři přímo v archivu. Rešerše v mladší řadě Soupisu pražského obyvatelstva z let 1911–1949 je podle údajů na webu Archivu hlavního města Prahy možná pouze pro úřední a vědecké účely, což může zkomplikovat bádání amatérským genealogům, kteří hledají informace pouze pro své soukromé využití.

V takovém případě je možné požádat v Národním archivu o rešerši ve fondu Policejní ředitelství Praha II – evidence obyvatelstva, který jsme si představili v předchozích dílech našeho seriálu.