Matriky jsou základním pramenem, z něhož se můžeme dozvědět jak jména předků, tak další klíčové informace o jejich životě. Genealogové je s oblibou přirovnávají ke kostře rodokmenu, na niž se pak s pomocí dalších pramenů nabalují „svaly“ v podobě doplňujících údajů.
Čím starší, tím skoupější
Z matrik vyčteme zejména data narození, sňatků a úmrtí jednotlivých osob. Dále v záznamech najdeme údaje o profesi, bydlišti, rodičích, náboženském vyznání a příčinách úmrtí předků, i když v této souvislosti je potřeba poznamenat, že matriční knihy se do moderní podoby vyvíjely postupně. Všeobecně proto platí, že čím jsou záznamy starší, tím jsou skoupější na informace.
Méně podstatná jsou jména a profese kmotrů dětí nebo svědků na svatbách, i když také z těchto údajů lze odvodit například společenské postavení rodiny. „Pokud se kmotrem dítěte stal třeba starosta města nebo profesor, dá se předpokládat, že mělo ekonomicky zajištěné a všeobecně vážené rodiče, kteří se běžně pohybovali ve společnosti vzdělaných a dobře situovaných lidí,“ říká historik a genealog Lukáš Cvrček z firmy Czech Archives.
Naopak pro genealogický výzkum jsou podle něj v podstatě bezvýznamné údaje o porodních bábách a farářích, které rovněž tvoří nedílnou součást matričních záznamů.
Na víře záleží
Vedení matrik v pražské arcidiecézi nařídila roku 1605 pražská synoda na základě směrnic tridentského koncilu z roku 1563. Nejstarší dochované pražské matriky pocházejí z konce 16. století a jsou převážně nekatolické (při kostelech u sv. Jindřicha, sv. Štěpána, sv. Tomáše). S postupující rekatolizací po bitvě na Bílé Hoře (1620) přibývaly matriky katolické, které byly brzy vedeny u všech pražských far.
Letní seriál Pražského deníku o rodokmenech bude pokračovat příští týden na webu. V dalším díle vysvětlíme, co jsou to konskripce a jak s nimi pracovat při hledání svých předků. Máte-li dotazy na odborníky, neváhejte je poslat na e-mailovou adresu lukas.cvrcek@czecharchives.com. Odpovídat budou vysokoškolsky vzdělaní profesionálové ze společnosti Czech Archives, kteří vyučují v genealogických kurzech.
„Matriky původně představovaly ryze církevní evidenci, která byla vedena odděleně podle jednotlivých vyznání. Je proto důležité si víru předků zjistit, protože například pražské židovské matriky jsou uloženy zvlášť v Národním archivu. Pokud vyznání neznáme, doporučuji nejprve zkusit hledat u katolíků, kteří v důsledku úspěšné rekatolizace představovali před vznikem Československa přes 90 % obyvatelstva českých zemí,“ poznamenává Lukáš Cvrček.
V rámci doktríny osvícenského absolutismu se matriky od 18. století dostávaly do sféry státních zájmů. Rozhodnutím císaře Josefa II. získaly právní průkaznost a váhu veřejných listin. Stát začal církvím určovat také strukturu, jazyk a úpravu matričních zápisů. Toleranční patent z roku 1781 umožnil vznik nekatolických matrik, které ovšem nabyly charakteru veřejných listin až během následujících desetiletí.
V druhé polovině 19. století vznikly ještě civilní matriky pro potřeby lidí bez vyznání a věřících státem neuznaných církví, které byly vedeny u Magistrátu hlavního města Prahy a orgánů okresní politické správy. Od 1. ledna 1950 byly matriky v rámci komunistického tažení proti náboženství plošně zestátněny, odebrány církvím a předány národním výborům. Již uzavřené svazky putovaly do archivu, kde dnes tvoří sbírku čítající přes 2.500 svazků.
Zkuste to sami
Sbírka matrik je digitalizovaná a přístupná veřejnosti v online badatelně Archivu hlavního města Prahy na webu http://www.ahmp.cz. Zde stačí v pravé části stránky kliknout na ikonu s názvem Archivní katalog a po jeho otevření na tlačítko Sbírka matrik v levém horním rohu.
Digitalizované matriky jsou rozděleny podle obvodů na vnitřní, tj. čtyři historická pražská města a Vyšehrad, a na vnější, tzn. na další části později připojené k Praze. U vnějších obvodů se vyplatí v rozbalovacím boxu vpravo zvýšit počet zobrazovaných záznamů z přednastavených devíti na 51, aby se zobrazily opravdu všechny od Bohnic až po Žižkov.
„Dále je potřeba zvolit mezi katolickými, civilními a nekatolickými matrikami, které obsahují písemnosti evangelické, starokatolické, pravoslavné a československé církve. Ty jsou v porovnání s ostatními nejméně početné. Pak už stačí jenom vybrat správnou farnost, časové rozmezí a druh matriky, které jsou rozděleny podle typu záznamů na narozené, oddané a zemřelé. Pak už nic nebrání v prohlížení digitalizovaných stránek matrik,“ doplňuje Lukáš Cvrček a zároveň upozorňuje na skutečnost, že z online badatelny Archivu hlavního města Prahy není možné jednoduše stahovat skeny, jako je tomu ve většině ostatních českých archivů. Badatelé kvůli tomu musí vystačit s odkazem na příslušnou stránku v matriční knize nebo mohou použít například aplikaci pro zhotovení výřezu z dané stránky a stáhnout si alespoň výstřižek.
Všechno není online
Nejstarší pražská matrika narozených fary kostela sv. Jindřicha na Novém Městě vedená už od roku 1584 vyšla ještě před digitalizací také v knižní edici dokumentů zpracované Jaroslavou Mendelovou. Oproti tomu novější matriky, na jejichž záznamy se stále ještě vztahuje ochrana osobních údajů, byste na internetu i v knihách hledali marně.
„K matrikám narozených se záznamy mladšími než sto let nemá podle zákona veřejnost volný přístup. U záznamů o sňatcích nebo úmrtích pak tato lhůta trvá 75 let od posledního zápisu v příslušném svazku. Výjimku mají pouze prokazatelní přímí potomci zkoumaných osob nebo lidé s plnou či úřední mocí k nahlížení,“ varuje Lukáš Cvrček a dodává: „Tyto takzvané živé matriky jsou uloženy na územně příslušných matričních úřadech jednotlivých městských částí. Svazky uzavřené před koncem roku 1949 byly centrálně soustředěny na úřadu Městské části Praha 1, odkud budou po uplynutí ochranných lhůt předány do archivu. Pokud budete žádat o zpřístupnění těchto záznamů, určitě se vyplatí vědět přesné datum a místo hledané události. Jestliže ho neznáte, zkuste nejprve zapátrat v Národním archivu ve fondu Policejní ředitelství Praha II (viz předchozí díly našeho seriálu), abyste úředníkům usnadnili práci a urychlili vyhledání záznamů,“ uzavírá genealog Cvrček.
