Normální cesta do práce se proměnila v noční můru. Ve středu 18. července krátce po obědě procházela Hermína v parku mezi zastávkami Brusnice a Vozovna Střešovice, když najednou omdlela. „Nikdo neví, co mi je. Občas se stává, že náhle upadnu do bezvědomí, ze kterého se sama neproberu. Z tohoto důvodu mi v Helppes - Centru výcviku psů pro postižené vycvičili asistenčního signálního pejska jménem Margie,“ popsala Hermína Reznerová.

Fenka, která nosí vestičku s označením asistenční pes, své majitelce okamžitě pomohla a probrala ji z bezvědomí. To ale nestačilo. Hermíně se při pádu nejspíše zablokovala hrudní páteř, díky čemuž nemohla pořádně dýchat a komunikovat.

„Protože jsem byla zmatená a nevěděla, co se děje a proč nemohu pořádně dýchat, dýchala jsem rychle a brzy mi začaly brnět ruce i nohy. V parku seděla nějaká slečna se psem, která podle mě musela vidět můj pád. Ovšem ta na situaci nijak nereagovala,“ doplnila mladá Pražačka. I přesto, že jí Margie donesla telefon, se situace nezlepšila. Hermína nedokázala telefon ovládat a zavolat si pomoc.

Speciálně vycvičená fenka tudíž začala štěkat a běhat pro návštěvníky parku, kteří procházeli kolem. „Okamžitě pro kolemjdoucího běžela. Když k němu doběhla, otočila se a běžela zpátky ke mně. Pak do mě žďoubla a běžela zpátky ke kolemjdoucímu, toto několikrát opakovala,“ vysvětlila Hermína.

Kolemjdoucí na nemohoucí nereagovali

Za hodinu a půl nemohoucí ženě stále nikdo nepomohl. Mezitím se její stav dále zhoršoval. „Když jsem viděla, že lidi nereagují, případně řeknou ‚Jéé pejsek a má obleček‘ a jdou dál, mi bylo hůř. Dýchala jsem rychleji, a tudíž mi více a více vše brnělo, až se mi zkroutily prsty na rukách a já nemohla hýbat ani rukama ani nohama. Vnitřně jsem panikařila, ale nemohla jsem volat o pomoc, jen jsem sledovala, jak se Margie bezradně snaží někoho ke mně dostat,“ dodala mladá žena.

I když parkem prošlo několik lidí a někteří dokonce nanejvýše tři metry od bezmocné ženy, nikdo na ní ani na psa nereagoval a nepomohl. Jeden pán kolem mladé ženy prošel dokonce dvakrát. Hermína měla ale štěstí, že při pádu telefonovala s někým, kdo věděl o jejím zdravotním stavu. Když do mobilu přestala reagovat, dotyčný začal okamžitě shánět pomoc.

 

„Bohužel byl zrovna v zahraničí a navíc netušil, kde se zrovna nacházím. Zjistil, že zavolat do jiné země záchrannou službu není jednoduché a obvolával ambasády, aby mi tu sanitku někdo zavolal,“ uvedla Hermína. Nakonec pomohla i Margie, která místo člověka nalákala ke své paničce jiného psa. A to ne náhodou.

„Musel to být její záměr, protože normálně když omdlím, má tendenci je ke mně spíše nepouštět. Po chvíli, co se okolo mě ten druhý pes motal, si pro něj přišel jeho páníček, a když mě uviděl z blízka, zavolal policii a sanitku. Tím nejdůležitějším štěstím bylo to, že jsem u sebe měla svého anděla, který to ani po tak dlouhé době nevzdal a stále se snažil mi zachránit život,“ potvrdila mladá žena z Prahy.

Pomůžete i zavoláním policie

Po hodině a půl tak k Hermíně dojela jako první Městská policie hl. m. Prahy, která nemohoucí uklidnila. Jeden ze strážníků jel nakonec s mladou ženou i sanitkou a staral se mezitím o jejího asistenčního psa. Hermínu po nepříjemném zážitku ošetřili v Ústřední vojenské nemocnici, kde ji už znají.

„Policii, záchranářům a personálu v nemocnici patří obrovské díky za skvěle vykonanou práci, ale lidi by se měli stydět, protože pokud bych měla například vnitřní krvácení, nechali by mě tam klidně umřít. Ještě samozřejmě děkuji i pánovi s pejskem za zavolání pomoci a organizaci Helppes, která mi vycvičila mého strážného anděla,“ doplnila Hermína.

Jestliže tedy někdy uvidíte někoho, kdo vypadá, že by potřeboval pomoc, vzpomeňte si na zkušenost Hermíny. Může jít i o člověka, který má nějaké zranění a dlouhé čekání by už nepřežil. „Pokud se k dotyčnému bojíte jít, nejste si jistí, zavolejte alespoň polici, protože je lepší, aby měli 10 marných výjezdů než jeden nezachráněný život. Nikdy nevíte, jestli takovou pomoc nebudete potřebovat vy nebo vaši blízcí,“ uzavřela mladá žena.